[go: up one dir, main page]

Formule 1 v roce 1964

XV. Mistrovství světa jezdců a 7. ročník poháru konstruktérů zahájila 10. května Grand Prix Monaka a po 10 závodech 25. října při Grand Prix Mexika byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1964 se stal John Surtees a v Poháru konstruktérů zvítězil tým Scuderia Ferrari.

15 sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1964)
Mistr světa - John Surtees
Obecné informace
Počet závodů10
Počet pilotů22
Pohár jezdců
PrvníSpojené království John Surtees
(Ferrari)
DruhýSpojené království Graham Hill
(BRM)
TřetíSpojené království Jim Clark
(Lotus-Climax)
Pohár konstruktérů
PrvníItálie Ferrari 45 bodů
Formule 1
1965

Pohled na sezónu

editovat

Mistrovství světa jezdců, které bylo tvrdě bojováno mezi Jimem Clarkem, Johnem Surteesem a Grahamem Hillem, bylo rozhodnuto při Velké ceně Mexika, když byl Hill zdržen po srážce s vozem Ferrari Lorenzo Bandiniho. Clark byl nucen zastavit v posledním kole kvůli úniku oleje a Ferrari signalizovalo Bandinimu, aby nechal projít Surteese na druhé místo, což mu zajistilo titul o jediný bod před Hillem. Vůz Ferrari 158 oficiálně nasazený americkým soukromým týmem NART zajistil vítězství v mistrovství se Surteesem, zatímco tovární tým odjel poslední dvě závody (Grand Prix Spojených států a Grand Prix Mexika) s auty v bílo-modré barvě - národními barvami Spojených států. Toto bylo provedeno jako protest proti sporům mezi Ferrari a italským motorsportovým orgánem ACI ohledně homologace nového vozu Ferrari Le Mans se středovým motorem. Ferrari vyhrálo Pohár konstruktérů. Honda vstoupila do Grand Prix závodů nenápadně s americkým jezdcem Ronniem Bucknumem a Maurice Trintignant ukončil svou kariéru ve věku 46 let po jedné z nejdelších kariér v mistrovství světa. Byl posledním aktivním jezdcem, který soutěžil v první sezóně Mistrovství světa v roce 1950.

Týmy a jezdci

editovat
Tým Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Jezdec Závody
USA  Revson Racing Lotus-BRM 24 BRM P56 1.5 V8 Dunlop USA  Peter Revson 1, 6, 8
Francie  Bernard Collomb Lotus-Climax 24 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Francie  Bernard Collomb 1
Francie  Maurice Trintignant BRM P57 BRM P56 1.5 V8 Dunlop Francie  Maurice Trintignant 1, 4–6, 8
Spojené království  Brabham Racing Organisation Brabham-Climax BT7BT11 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Austrálie  Jack Brabham All
USA  Dan Gurney All
Spojené království  Owen Racing Organisation BRM P261

P67

BRM P56 1.5 V8 Dunlop USA  Richie Ginther All
Spojené království  Graham Hill All
Spojené království  Richard Attwood 5
Spojené království  Cooper Car Company Cooper-Climax T73

T66

Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop USA  Phil Hill 1–7, 9–10
Nový Zéland  Bruce McLaren All
Rhodesie  John Love 8
Spojené království  Team Lotus Lotus-Climax 2533 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Spojené království  Peter Arundell 1–4
Spojené království  Jim Clark All
Spojené království  Mike Spence 5–10
Západní Německo  Gerhard Mitter 6
USA  Walt Hansgen 9
Mexiko  Moisés Solana 10
Spojené království  British Racing Partnership Lotus-BRM 24 BRM P56 1.5 V8 Dunlop Spojené království  Innes Ireland 1
Spojené království  Trevor Taylor 5
BRP-BRM Mk 1

Mk 2

BRM P56 1.5 V8 Dunlop Spojené království  Innes Ireland 3–5, 7–10
Spojené království  Trevor Taylor 1, 3–4, 7–10
Spojené království  DW Racing Enterprises Brabham-Climax BT11 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Spojené království  Bob Anderson 1–8
Spojené království  Reg Parnell Racing 25 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Nový Zéland  Chris Amon 7
Lotus-BRM 25

24

BRM P56 1.5 V8 1–6, 9–10
Spojené království  Mike Hailwood 1–2, 4–10
USA  Peter Revson 3–5
Spojené království  R.R.C. Walker Racing Team Cooper-Climax T66 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Západní Německo  Edgar Barth 6
Švédsko  Jo Bonnier 1
Brabham-Climax BT7 Climax FWMV 1.5 V8 7–10
Brabham-BRM BT11 BRM P56 1.5 V8 2–3, 5–6
Rakousko  Jochen Rindt 7
Itálie  Geki 8
Švýcarsko  Jo Siffert 9–10
USA  Hap Sharp 9–10
Itálie  Scuderia Ferrari SpA SEFAC

USA  North American Racing Team

Ferrari Ferrari 156158

1512

Ferrari 178 1.5 V6

Ferrari 205B 1.5 V8 Ferrari 207 1.5 F12

Dunlop Itálie  Lorenzo Bandini All
Spojené království  John Surtees All
Itálie  Ludovico Scarfiotti 8
Mexiko  Pedro Rodríguez 10
Švýcarsko  Siffert Racing Team Lotus-BRM 24 BRM P56 1.5 V8 Dunlop Švýcarsko  Jo Siffert 1
Brabham-BRM BT11 2–8
Nizozemsko  Ecurie Maarsbergen Porsche 718 Porsche 547/3 1.5 F4 Dunlop Nizozemsko  Carel Godin de Beaufort 2, 6
Itálie  Scuderia Centro Sud BRM P57 BRM P56 1.5 V8 Dunlop Jižní Afrika  Tony Maggs 2–3, 5–7
Itálie  Giancarlo Baghetti 2–3, 5–8
Belgie  Equipe Scirocco Belge Scirocco-Climax SP Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Belgie  André Pilette 3, 6
Spojené království  Bob Gerard Racing Cooper-Ford T71/73 Ford 109E 1.5 L4 Dunlop Spojené království  John Taylor 5
Spojené království  Ian Raby Racing Brabham-BRM BT3 BRM P56 1.5 V8 Dunlop Spojené království  Ian Raby 5, 8
Spojené království  John Willment Automobiles Brabham-Ford BT10 Ford 109E 1.5 L4 Dunlop Austrálie  Frank Gardner 5
Japonsko  Honda R & D Company Honda RA271 Honda RA271E 1.5 V12 Dunlop USA  Ronnie Bucknum 6, 8–9
Spojené království  Derrington-Francis Racing Team ATS DF ATS 100 1.5 V8 Goodyear Portugalsko  Mário de Araújo Cabral 8
Švýcarsko  Fabre Urbain Cooper-Climax T60 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop Švýcarsko  Jean-Claude Rudaz 8

Závody započítávané do MS

editovat
Datum Grand Prix Náhled Akce Jezdec Vůz Stav MS
1. GP

10. květen

Monako  Monako

Circuit de Monaco

(Výsledky)

  Závod Spojené království  Graham Hill BRM P261 Spojené království  Graham Hill
Kolo Spojené království  Graham Hill BRM P261
Pole Spojené království  Jim Clark Lotus-Climax 25
2. GP

24. květen

Nizozemsko  Nizozemsko

Zandvoort

(Výsledky)

  Závod Spojené království  Jim Clark Lotus-Climax 25
Kolo Spojené království  Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole USA  Dan Gurney Brabham-Climax BT11
3. GP

14. červen

Belgie  Belgie

Spa-Francorchamps

(Výsledky)

  Závod Spojené království  Jim Clark Lotus-Climax 25 Spojené království  Jim Clark
Kolo USA  Dan Gurney Brabham-Climax BT11
Pole USA  Dan Gurney Brabham-Climax BT11
4. GP

28. červen

Francie  Francie

Rouen-les-Essarts

(Výsledky)

  Závod USA  Dan Gurney Brabham-Climax BT11
Kolo Austrálie  Jack Brabham Brabham-Climax BT11
Pole Spojené království  Graham Hill BRM P261
5. GP

11. červenec

Spojené království  Velká Británie

Brands Hatch

(Výsledky)

  Závod Spojené království  Jim Clark Lotus-Climax 25
Kolo Spojené království  Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole Spojené království  Jim Clark Lotus-Climax 25
6. GP

2. srpen

Německo  Německo

Nürburgring

(Výsledky)

  Závod Spojené království  John Surtees Ferrari 158 Spojené království  Graham Hill
Kolo Spojené království  John Surtees Ferrari 158
Pole Spojené království  John Surtees Ferrari 158
7. GP

23. srpen

Rakousko  Rakousko

Zeltweg

(Výsledky)

  Závod Itálie  Lorenzo Bandini Cooper-Climax T51
Kolo USA  Dan Gurney Brabham-Climax BT11
Pole Spojené království  Graham Hill BRM P261
8. GP

6. září

Itálie  Itálie

Monza

(Výsledky)

  Závod Spojené království  John Surtees Ferrari 158
Kolo Spojené království  John Surtees Ferrari 158
Pole Spojené království  John Surtees Ferrari 158
9. GP

4. říjen

USA  USA

Watkins Glen

(Výsledky)

  Závod Spojené království  Graham Hill BRM P261
Kolo Spojené království  Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole Spojené království  Jim Clark Lotus-Climax 25
10. GP

25. října

Mexiko  Mexiko

Hermanos Rodríguez

(Výsledky)

  Závod USA  Dan Gurney Brabham-Climax BT11 Spojené království  John Surtees
Kolo Spojené království  Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole Spojené království  Jim Clark Lotus-Climax 25

Jim Clark (Lotus) navázal na úspěchy z minulé sezóny a do Velké ceny Monaka se kvalifikoval na pole position o 0,1 sekundy před Jackem Brabhamem (Brabham) . V závodě Jim Clark vedl 36 kol, ve 37. kole ho ve vedení vystřídal Dan Gurney (Brabham) a v 53. kole se do čela závodu propracoval Graham Hill (BRM) a závedl vedl až do konce. Celých 100 kol záávodu odjel pouze Hill, druhý Richie Ginther (BRM) dojel se ztrátou jednoho kola a třetí příčku se ztrátou 3 kol postavil Peter Arundell (Lotus). Jim Clark skončil čtrvrtý, když mu 4 kola před cílem vypověděl motor.

Nizozemsko

editovat

Druhé pole position v kariéře získal na okruhu Zandvoort Dan Gurney, když zajel čas o 0,1 sekundy rychlejší než Jim Clark. Clark však Gurneyho přejel hned na startu a vedl až do konce. Američan odstoupil ve 26. kole po problémech s řízením. Clarka na pódiu doplnil John Surtees (Ferrari) a Peter Arundell. Clark tak dorovnal Hilla v šampionátu jezdců.

V druhém závodě po sobě se na pole position umístil Dan Gurney o 1,8 sekundy před Grahamem Hillem. Bylo to Gurneyho poslední pole position. Gureny byl v závodě blízko svého dalšího vítězství, ale 1 kolo před cílem mu došlo ve voze palivo a musel odstoupit. V posledním kole se do vedení dostal Jim Clark a dojel si pro zlatou meddaili. Za ním dokončil Bruce McLaren (Cooper) a Jack Brabham. Graham Hill odstoupil, stejně jako Gurney, 1 kolo před cílem, když se mu poškodilo palivové čerpadlo.

Francie

editovat

Remešský okruh nahradil, tentokráte již permanentní závodní trať, Rouen-Les-Essarts. O 0,5 sekundy byl v kvalifikaci nejrychlejší Jim Clark před Danem Gurneym. Clark ale nedokázal navázat na sobotní výkon, neboť mu ve 31. kole odešel motor a vedení v závodě převzal Gurney. Američan dokázal první místo udržet až do cíle o 24 sekundy před Grahamem Hillem a Jackem Brabhamem.

Velká Británie

editovat

Jim Clark a Graham Hill se ve svém domácím závodě na Brands Hatch utkali v boji o pole position. Lépe z toho vyšel o 0,2 sekundy Jim Clark, ktérý taktéž v závodě vedl každé kolo, zvítězil a k tomu získal i nejrychlejší kolo. To znamenalo další Clarkův Grand Slam. Graham Hill doejl druhý se ztrátou 2,8 sekundy a třetí John Surtees ztrácel už 80,6 sekund.

Německo

editovat

Na Nürburgringu se i přes obrovskou velikost okruhu (22,8 km) rozdíl kvalifikačních časů prvních třech jezdců lišil pouze o 0,9 sekund. První místo na startu si vyjel John Surtees, za ním Jim Clark byl pomalejší o 0,4 sekundy a Dan Gurney na třetím místě byl pozadu o 0,9 sekundy. Jim Clark v 7 kole odstoupil po problému s motorem. John Surtees bez problémů zvítězil s náskokem 75,6 sekund před Grahamem Hillem a téměř 5 minut před italem Lorenzem Bandinim (Ferrari). Celý závodní víkend byl zateměn smrtní nizozemského jezdce Carela Godina de Beauforta (Porsche), který zemřel po havárii v tréninku. To donutilo pořadatele k úpravám zatáčky Karussell.

Rakousko

editovat

První Velká cena Rakouska započítávaná do šampionátu Formule 1 se jela na starém letišti Zeltweg. Jednoduchý a krátký okruh složený pouze ze 4 zatáček byl v kvalifikaci dominován Grahamem Hillem, který získal pole position o 0,3 sekundy před Johnem Surteesem. Z prvních 6 kvalifikovaných jezdců odjel 105 kol pouze Richie Ginther, ostatní museli odstoupit nebo dojeli s velkou ztrátou. První místo a tím své první i poslední vítězství uzmul Lorenzo Bandinim když po startu ze 7. místa zužitkoval odstoupení ostatních a druhého Richieho Githera předjel v cíli o 6,18 sekundy. Třetí Bob Anderson (Brabham) ztrácel celá 3 kola.

Itálie

editovat

Dokonalý víkend pro Ferrari. V kvalifikaci byl o 0,8 sekundy nejrycheljší John Surtees před Danem Gurneym. V závodě se pak tito dva závodnící pořád střídali ve vedení dokud ke konci neutrpěcl Gurney poškození na voze, kvůli kterému nakonec dojel se ztrátou 3 kol. Surtees k vítězství přidal i nejrychlejší kolo. Druhý McLaren ztrácel 66 sekund a třetí dojel o kolo později Lorenzo Bandini v druhém Ferrari.

Na okruhu Watkis Glen se na pole position kvalifikoval Jim Clark o 0,1 sekundy před Johnem Surteesem. Z závodě však odstoupil v 54. kole z důvodu problému se vstřikováním. Poté co si vzal druhý Lotus Mika Spence utrpěl druhé odstoupení po problému s čerpadlem. Závod vyhrál Graham Hill o 30,5 sekundy před Surteesem a o kolo před Švýcarem Jo Siffertem (Brabham).

Před začátkem posledního závodu sezóny mohli šampionát vyhrát 3 jezdci. Vedoucí Graham Hill (39 bodů), John Surtees (34 bodů) a Jim Clark (30 bodů). Aby vyhrál Jim Clark, musel závod vyhrát, Surtees dojet do 3. místa a Hill do 4. Aby vyhrál John Surtees, musel závod buď vyhrát nebo dojet druhý s tím že Hill nedokončí lépe než 4. Jim Clark se kvalifikoval na pole position po 0,7 sekundy před Danem Gurneym a v závodě téměř dokázal to co potřeboval k zisku šampionátu, jenže mu v posledním kole závodu odešel motor. Graham Hill měl také problémy s vozem a dojel se ztrátou 2 kol. Velkou cenu vyhrál Dan Gurney, avšak nejdůležitějším bylo umístění Johna Surteese, který dokázal udžet druhé místo před Lorenzem Bandinim, na kterého v cíli ztrácel 0,6 sekundy. John Surtees se tímto stal doposud jediným závodníkem, který získal šampionát jak ve Formuli 1, tak v šampionátu motocyklů.

Závody nezapočítávané do MS

editovat
Závod Okruh Datum Vítěz Konstruktér Výsledek
Spojené království  II Daily Mirror Trophy Snetterton 14. března Spojené království  Innes Ireland Spojené království  BRP-BRM Výsledek
Spojené království  I News of the World Trophy Goodwood 30. března Spojené království  Jim Clark Spojené království  Lotus-Climax Výsledek
Itálie  XIII Grand Prix Syrakus Syrakusy 12. dubna Spojené království  John Surtees Itálie  Ferrari Výsledek
Spojené království  IX Aintree 200 Aintree 18. dubna Austrálie  Jack Brabham Spojené království  Brabham-Climax Výsledek
Spojené království  XVI BRDC International Trophy Silverstone 2. května Austrálie  Jack Brabham Spojené království  Brabham-Climax Výsledek
Západní Německo  XIV Solitude Grand Prix Solitudering 19. července Spojené království  Jim Clark Spojené království  Lotus-Climax Výsledek
Itálie  III Mediterranean Grand Prix Pergusa 16. srpna Švýcarsko  Jo Siffert Spojené království  Brabham-BRM Výsledek
Jižní Afrika  VII Rand Grand Prix Kyalami 12. prosince Spojené království  Graham Hill Spojené království  Brabham-BRM Výsledek

Konečné hodnocení Mistrovství světa

editovat

Pohár jezdců

editovat
* Jezdec MON

Monako 

NED

Nizozemsko 

BEL

Belgie 

FRA

Francie 

GBR

Spojené království 

GER

Západní Německo 

AUT

Rakousko 

ITA

Itálie 

USA

USA 

MEX

Mexiko 

Body
1 Spojené království  John Surtees Ret 2 Ret Ret 3 1 Ret 1 2 2 40
2 Spojené království  Graham Hill 1 4 (5) 2 2 2 Ret Ret 1 11 39 (41)
3 Spojené království  Jim Clark 4 1 1 Ret 1 Ret Ret Ret 7 5 32
4 Itálie  Lorenzo Bandini 10 Ret Ret 9 5 3 1 3 Ret 3 23
5 USA  Richie Ginther 2 11 4 5 8 7 2 4 4 8 23
6 USA  Dan Gurney Ret Ret 6 1 13 10 Ret 10 Ret 1 19
7 Nový Zéland  Bruce McLaren Ret 7 2 6 Ret Ret Ret 2 Ret 7 13
8 Austrálie  Jack Brabham Ret Ret 3 3 4 12 9 14 Ret Ret 11
= Spojené království  Peter Arundell 3 3 9 4 11
10 Švýcarsko  Jo Siffert 8 13 Ret Ret 11 4 Ret 7 3 Ret 7
11 Spojené království  Bob Anderson 7 6 DNS 12 7 Ret 3 11 5
12 Spojené království  Mike Spence 9 8 Ret 6 Ret 4 4
= Jižní Afrika  Tony Maggs DNS DNS Ret 6 4 4
14 Spojené království  Innes Ireland DNS 10 Ret 10 5 5 Ret 12 4
15 Švédsko  Jo Bonnier 5 9 Ret Ret Ret 6 12 Ret Ret 3
16 Nový Zéland  Chris Amon DNQ 5 Ret 10 Ret 11 Ret Ret Ret 2
= Francie  Maurice Trintignant Ret 11 DNQ 5 Ret 2
= USA  Walt Hansgen 5 2
19 Spojené království  Mike Hailwood 6 12 8 Ret Ret 8 Ret 8 Ret 1
= USA  Phil Hill 9 8 Ret 7 6 Ret Ret Ret 9 1
= Spojené království  Trevor Taylor Ret 7 Ret Ret Ret DNQ 6 Ret 1
= Mexiko  Pedro Rodríguez 6 1
Itálie  Giancarlo Baghetti 10 8 12 Ret 7 8 0
Západní Německo  Gerhard Mitter 9 0
Itálie  Ludovico Scarfiotti 9 0
Mexiko  Moisés Solana 10 0
USA  Peter Revson DNQ DSQ DNS Ret 14 13 0
USA  Ronnie Bucknum 13 Ret Ret 0
USA  Hap Sharp NC 13 0
Spojené království  John Taylor 14 0
Nizozemsko  Carel Godin de Beaufort Ret DNS 0
Belgie  André Pilette Ret DNQ 0
Spojené království  Ian Raby Ret DNQ 0
Austrálie  Frank Gardner Ret 0
Západní Německo  Edgar Barth Ret 0
Rakousko  Jochen Rindt Ret 0
Portugalsko  Mário de Araújo Cabral Ret 0
Spojené království  Richard Attwood DNS 0
Švýcarsko  Jean-Claude Rudaz DNS 0
Francie  Bernard Collomb DNQ 0
Rhodesie  John Love DNQ 0
Itálie  Geki DNQ 0
* Jezdec MON

Monako 

NED

Nizozemsko 

BEL

Belgie 

FRA

Francie 

GBR

Spojené království 

GER

Západní Německo 

AUT

Rakousko 

ITA

Itálie 

USA

USA 

MEX

Mexiko 

Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu

Pohár konstruktérů

editovat
* Konstruktér MON

Monako 

NED

Nizozemsko 

BEL

Belgie 

FRA

Francie 

GBR

Spojené království 

GER

Západní Německo 

AUT

Rakousko 

ITA

Itálie 

USA

USA 

MEX

Mexiko 

Body
1 Itálie  Ferrari 10 2 Ret 9 (3) 1 1 1 2 2 45 (49)
2 Spojené království  BRM 1 (4) (4) 2 2 2 2 (4) 1 8 42 (51)
3 Spojené království  Lotus-Climax 3 1 1 4 1 8 Ret (6) (5) 4 37 (40)
4 Spojené království  Brabham-Climax 7 6 3 1 4 10 3 10 Ret 1 30
5 Spojené království  Cooper-Climax 5 7 2 6 6 Ret Ret 2 Ret 7 16
6 Spojené království  Brabham-BRM 9 Ret 11 4 Ret 7 3 13 7
7 Spojené království  BRP-BRM Ret 7 Ret 10 5 5 6 12 5
8 Spojené království  Lotus-BRM 6 5 Ret 8 Ret 11 8 13 8 Ret 3
Japonsko  Honda 13 Ret Ret 0
Spojené království  Cooper-Ford 14 0
Spojené království  Scirocco-Climax WD Ret DNQ 0
Západní Německo  Porsche Ret DNS 0
Spojené království  Brabham-Ford Ret 0
Spojené království  Derrington-Francis-ATS Ret 0
* Konstruktér MON

Monako 

NED

Nizozemsko 

BEL

Belgie 

FRA

Francie 

GBR

Spojené království 

GER

Západní Německo 

AUT

Rakousko 

ITA

Itálie 

USA

USA 

MEX

Mexiko 

Body

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat