Ferdinand VII.

Ferdinand VII. (Fernando VII; 14. října 1784 El Escorial – 29. září 1833 Madrid), syn Karla IV. Španělského, byl dvakrát králem Španělska. Poprvé v březnu a květnu roku 1808, poté byl přinucen k abdikaci Napoleonem Bonapartem a na španělský trůn usedl král Josef I. Bonaparte, Napoleonův bratr, který vládl Španělsku až do roku 1813. Po Napoleonově pádu, kdy Španělsko získalo nezávislost, mohl Ferdinand VII. znovu usednout na trůn; vládl pak až do své smrti roku 1833.

Ferdinand VII.
král španělský
Ferdinand VII. Španělský
Doba vlády	1808, 1813–1833
Úplné jméno	Fernando VII de España
Tituly	Jeho katolické veličenstvo Jeho královská výsost
Narození	14. října 1784 El Escorial, Španělské království
Úmrtí	29. září 1833 (ve věku 48 let) Madrid, Španělské království
Pohřben	Královská hrobka kláštera El Escorial a El Escorial
Předchůdce	Karel IV.
Nástupce	Isabela II.
Manželka	Marie Antonie Neapolsko-Sicilská Marie Isabela Portugalská Marie Josefa Saská Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská
Potomci	Isabela II. Španělská, Luisa Fernanda z Montpensier, Infanta María Luisa Isabel of Spain a unnamed daughter de Borbón
Dynastie	Bourbon-Anjou
Otec	Karel IV. Španělský
Matka	Marie Luisa Parmská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand VII. neměl žádného mužského dědice a podle platného salického práva se jeho nástupcem měl stát jeho bratr Karel (Don Carlos). Ferdinand VII. ale nástupnictví zajistil prostřednictvím pragmatické sankce své dceři Isabele II. Rozkol mezi stoupenci Isabely a Dona Carlose přerostl do vleklých karlistických válek; radikální karlisté pragmatickou sankci nikdy neuznali a nepovažují tak za legitimní španělské krále ani Jana Karla I. a Filipa VI.