Eugene Ormandy

Narodil se jako Jenö Blau v Budapešti do židovské rodiny. Jeho otec Benjamin Blau, zubař a amatérský houslista, brzy rozpoznal hudební talent svého syna, který ve věku pěti let byl přijat na Budapešťskou královskou akademii. Vedl ho zde Jenö Hubay a v roce 1915 obdržel absolventský diplom v oboru hry na housle. Záhy měl úspěšné turné po Maďarsku a v Berlíně působil jako jeden z nejmladších koncertních mistrů. V 19 letech se stal profesorem hry na housle. ^[2][3] V letech 1917 až 1920 studoval také filozofii.

V roce 1921 dostal nabídku na turné po USA, kam skutečně odjel, ale ukázalo se, že hudební manažer slibované angažmá nezajistil. Ormandy se dostal do finančních problémů a musel vzít místo houslisty v orchestru divadla Capitol v New Yorku, který doprovázel zde promítané němé filmy. V roce 1924 zastoupil narychlo za nemocného šéfdirigenta při galapředstavení a tím začala jeho kariéra dirigenta. ^[2][3] Od roku 1925 začal používat jméno Eugene Ormandy. Během příštích pěti let, v nichž získal americké občanství, řídil koncerty dalších hudebních těles. Téměř vždy dirigoval zpaměti a dokázal přimět hudebníky k optimálnímu výkonu. Živil se také nahrávkami populárních úseků z klasických děl pro rozhlas. Na jednom letním koncertu pod širým nebem zaujal Arturo Toscaniniho, který vedl těleso Philadelphia Orchestra. Ten mu nabídl místo svého zástupce. To byl zlom v Ormandyho kariéře. V letech 1931–1936 pak vedl Minneapolis Symphony Orchestra.^[2][3]

Roku 1936 se vrátil k Filadelfským symfonikům, nejprve sdílel jejich řízení s Leopoldem Stokowskim, od roku 1938 je vedl sám – a to až do roku 1980.^[3][4] S tímto tělesem podnikl několik národních a mezinárodních turné. Soustředil se na repertoár pozdního romantismu a počátku 20. století, uvedl premiéry několika moderních skladeb Rachmaninova, Brittena, Barbera, Crestona a dalších. Řídil světové premiéry dvou skladeb Bohuslava Martinů: Koncert pro dva klavíry a orchestr (červenec 1943) a Čtvrtou symfonii (listopad 1945).^[3][2] V roce 1944 Ormandy s Filadelfskou filharmonii zahájili více než dvacetiletou spolupráci s hudebním vydavatelstvím Columbia Records. Mezi jeho četné nahrávky pro Columbii patří první americká nahrávka Čtvrté symfonie Dmitrije Šostakoviče a vůbec první nahrávka Mahlerovy desáté symfonie. Pod Ormandyho taktovkou získal Filadelfský orchestr tři zlaté desky a získal dvě ceny Grammy. Jeho styl interpretace vešel do historie jako "Philadelphia Sound", němž dominoval tzv. zlatý zvuk houslí.

Vystupoval také jako hostující dirigent s dalšími orchestry v Evropě, Austrálii, Jižní Americe a východní Asii. Velké přízni se těšil především v Anglii, v roce 1976 mu královna udělila řád Britského impéria.

Do důchodu odešel v roce 1980, ve věku osmdesáti let. S Filadelfskou filharmonií však příležitostně vystupoval i později, naposledy v Carnegie Hall 10. ledna 1984. Zemřel na zápal plic ve svém domě ve Filadelfii 12. března 1985 ve věku 85 let.

V roce 1922 se v New Yorku oženil s rakouskou harfenistkou Steohanií (Steffy) Goldnerovou, se kterou se seznámil v orchestru divadla Capitol. Rozešli se v roce 1943 a Ormandy se v květnu 1950 oženil s dlouholetou přítelkyní Margaret Frances Hiltschovou. Pocházela z Vídně a v USA se během druhé světové války stala pilotkou a příslušnicí námořní letecké stanice.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eugene Ormandy na anglické Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Eugene Ormandy na Wikimedia Commons
• Encyklopedické zdroje na Encyclopedia.com