Červená krvinka

Jednoduché červené krvinky se vyskytují již u některých bezobratlých. Pokud je definujeme jako buňky obsahující hemoglobin (Hb) a sloužící k zachytávání kyslíku, pak se vyskytují již v tkáni některých helmintů (hlavatci, Priapulida), kteří ještě nemají cévní soustavu. U měkkýšů obvykle červené krvinky chybí a krevní barviva jsou rozpuštěna v hemolymfě. Kroužkovci (s uzavřenou cévní soustavou) jsou na tom buď stejně, nebo mají vyvinuty červené krvinky. U členovců nebyly červené krvinky nikdy nalezeny. Nižší strunatci obvykle červené krvinky také nemají, ale u obratlovců už vyvinuty jsou.^[1]

U ryb, plazů a ptáků jsou erytrocyty oválné s vyvinutým jádrem. U plazů a ryb jsou obvykle širší než u ptáků. Savci mají erytrocyty bez jádra a bikonkávního tvaru – u velbloudovitých jsou však oválné. Velikost se pohybuje od 4 mikrometrů u kozy až po 9,1 mikrometru u slona.^[2] V jednom mm³ bývá např. u člověka 4–5 milionů erytrocytů, u holubů však pouhých 2 400 000, naopak u psů až 6 650 000.^[3]

 

 

Lidské červené krvinky jsou menší než většina ostatních lidských buněk: jejich rozměr je přibližně 7,4×2,1 µm.^[4] Typická červená krvinka obsahuje zhruba 265 milionů molekul hemoglobinu,^[4] z nichž každá obsahuje čtyři hemové skupiny.^[5]

Lidé mají zhruba 5·10¹² krvinek na 1 litr – ženy kolem 4,8 milionů červených krvinek v 1 μl krve, muži ve stejném objemu asi 5,5 milionů.^[6] Červené krvinky jsou nejpočetnější buněčnou složkou krve (1 mm³ obsahuje zhruba 4 až 11 tisíc bílých krvinek a 150 až 400 tisíc krevních destiček). Lidé trvale žijící ve vyšších polohách s nižším obsahem atmosférického kyslíku mají větší množství erytrocytů než lidé z nížin (to může ovlivnit množství bílých krvinek až o 15%^[3]). V červených krvinkách zdravého člověka je vázáno cca 3,5 g železa, což je více, než ve všech zbývajících tkáních dohromady.

Jelikož červené krvinky nemají jádra, nedovedou se samy dělit a množit a proto se neustále tvoří v kostní dřeni plochých kostí během procesu nazývaného erytropoéza (v embryu probíhá erytropoéza v játrech). Erytropoéza je stimulována hormonem erytropoetinem, který je tvořen v ledvinách. Vznik červené krvinky trvá zhruba sedm dní a její životnost je 100–120 dnů.^[4][7] Na konci životnosti krvinky je z erytroblastů v kostní dřeni vypuzeno jádro, to na své membráně vystavuje fosfatidylserin a láká makrofágy, které buněčné jádro pomocí DNáz stráví.^[3]

Staré či poškozené krvinky jsou pak obklopeny fagocyty, odbourány a jejich stavební materiál je uvolněn zpět do krve. Červené krvinky jsou odstraňovány především ve slezině. Hem z molekul hemoglobinu je vyloučen jako bilirubin.

Někteří sportovci zvyšují svůj výkon zvýšením počtu erytrocytů v krvi. Toho mohou dosáhnout dodáním erytropoetinu do těla, který zvýší produkci červených krvinek v kostní dřeni.

Další způsob zvýšení počtu červených krvinek v těle je autotransfúze krve, kdy jsou sportovcům krátce před závodem do krve vpraveny jejich vlastní, dříve odebrané, erytrocyty (ty mohou být při teplotě −78 °C skladovány 5 týdnů).

Zvýšený počet červených krvinek zvyšuje hustotu krve a může ohrozit krevní oběh dopujícího sportovce.

• Gerald Soslau (2019). The role of the red blood cell and platelet in the evolution of mammalian and avian endothermy. Journal of Experimental Zoology -B: Molecular and Developmental Evolution (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/jez.b.22922
• Udroiu, I. (2020). Evolution of Red Blood Cells in Extant and Extinct Tetrapods. Paleontological Journal. 54 (12): 1434–1442. doi: https://doi.org/10.1134/S0031030120120059

• Krev
• Krvetvorba
• Krevní skupina
• Darování krve
• Bílá krvinka

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu červená krvinka na Wikimedia Commons
•   Slovníkové heslo červená krvinka ve Wikislovníku
• [1] cytoplazmatická membrána na červené krvince
• Syntetické červené krvinky