Emmeline Pankhurstová
Emmeline Pankhurstová (15. července 1858 Manchester – 14. června 1928 Londýn) byla britská politická aktivistka a vedoucí představitelka hnutí britských sufražetek, která pomohla ženám získat volební právo. V roce 1999 ji časopis Time zařadil mezi 100 nejdůležitějších lidí 20. století.[6] Pankhurst byla často kritizována za svou militantní taktiku a historici se přou o její efektivitě, ale práce, kterou Pankhurst vykonala, je považována za zásadní pro získání volebního práva žen ve Spojeném království.[7]
Emmeline Pankhurstová | |
---|---|
Narození | 15. července 1858 Manchester Spojené království |
Úmrtí | 14. června 1928 (ve věku 69 let) Londýn Spojené království |
Místo pohřbení | Brompton Cemetery |
Bydliště | Francouzská riviéra (1925–1926) Londýn Manchester |
Alma mater | École normale supérieure |
Povolání | sufražetka, politička, aktivistka za práva žen, lidskoprávní aktivistka a spisovatelka |
Ocenění | Hunger Strike Medal (1912) |
Politické strany | Women's Party (1917–1919) Konzervativní strana (od 1926) Independent Labour Party |
Choť | Richard Pankhurst (od 1879)[1][2] |
Děti | Sylvia Pankhurstová[1] Christabel Pankhurst[1] Adela Pankhurst[3] Henry Francis R. Pankhurst[3] Henry Francis Pankhurst[3] Mary Hodgson[4] … více na Wikidatech |
Rodiče | Robert Goulden[3] a Sophia Jane Craine[3] |
Příbuzní | Mary Jane Clarke (sourozenec) Richard Pankhurst[5] (vnuk) |
Funkce | matrikář (od 1898) poor-law guardian |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatNarodila se v Manchesteru v roce 1858[8] politicky aktivním rodičům. Ve 14 letech se seznámila s hnutím za volební právo žen. Založila a byla aktivní v organizaci Women's Franchise League, která prosazovala volební právo pro vdané i nevdané ženy. Když se tato organizace rozpadla, snažila se stát členkou levicové Independent Labour Party, ale byla odmítnuta na základě pohlaví.
V roce 1903 založila Women's Social and Political Union, čistě ženskou organizaci bojující za volební práva žen.[7] Tato organizace se proslavila především militantními akcemi: pod heslem „Skutky, nikoliv slova“ její členky napadaly veřejnou infrastrukturu a majetek, aby upoutaly pozornost médií (deklarovaly, že nechtějí útočit na lidi).[9] Pankhurst, její dcery a ostatní členky organizace byly opakovaně odsuzovány k trestům odnětí svobody. Ve vězení držely hladovku a byly často násilně nuceny přijímat potravu.
Se začátkem první světové války Pankhurst ukončila aktivistické násilí jako akt podpory britské vládě v boji proti Německu.[10] V roce 1918 byl britským parlamentem představen zákon o volebním právu pro muže starší 21 let a ženy starší 30 let. Tento nepoměr byl zvolen proto, aby se muži po ztrátách na životech nestali menšinovými voliči.
Pankhurst organizaci Women's Social and Political Union přetransformovala na politickou stranu Women's Party, která prosazovala zrovnoprávnění žen ve veřejném životě. V pozdějších letech se v obavě z bolševismu stala členkou Konzervativní strany.
Zemřela 14. června 1928, pouze týdny předtím, než Konzervativní strana prosadila zákon o rozšíření volebního práva pro všechny ženy starší 21 let.
Je pochována na hřbitově Brompton Cemetery v Londýně.[11]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c Oxford Dictionary of National Biography. Oxford: Oxford University Press. 2004. Dostupné online.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2023-08-17].
- ↑ TIME 100 Persons of The Century. Time [online]. 1999-06-06 [cit. 2020-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-05-23. ISSN 0040-781X. (anglicky)
- ↑ a b BARTLEY, Paula. Emmeline Pankhurst. Londýn: Routledge, 2002. Dostupné online. ISBN 0-415-20651-0. (anglicky)
- ↑ Emmeline Pankhurst’s Birthplace: Alexandra Park Estate. Mancky.co.uk [online]. 2012-09-09 [cit. 2020-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-12. (anglicky)
- ↑ KOŽÍŠEK, Jakub. Násilím k rovnosti. Před 100 lety britské sufražetky vyválčily volební právo. ČT24 [online]. 6. 2. 2018 [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ PURVIS, June. Emmeline Pankhurst – a biography. [s.l.]: Routledge, 2002. Dostupné online. ISBN 0-415-23978-8. (anglicky)
- ↑ Bartley, str. 230
Literatura
editovat- BARTLEY, Paula. Emmeline Pankhurst. 1. vyd. [s.l.]: Routledge, 2003. 304 s. ISBN 9780415206518.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Emmeline Pankhurstová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emmeline Pankhurstová
- Emmeline Pankhurst: Můj příběh (1914) – úryvek z autobiografie