David Octavius Hill

Dne 18. května 1843 v Edinburghu podepsala prohlášení o nezávislosti církev Nonkonformistická skotská církev (1843–1900). Přítomen na této akci se David Octavius Hill rozhodl tuto událost navždy připomenout, a chtěl namalovat skupinový portrét všech 474 duchovních, kteří prohlášení podepsali. Brewster, který věřil, že realizace stovek charakteristických skic je obtížný úkol, navrhl Hillovi spolupráci s Robertem Adamsonem. Obraz měl být založen na fotografiích jednotlivců. Adamson a Hill pracovali v ateliéru, nebo venkovním prostředí s pozadím několika modelů nábytku. Hill organizoval umělecký projekt, fotografoval a Adamson pracoval s obsluhou kamery a vyvolával fotografie. Hill s Adamsonem úkol dokončili na konci roku 1843. Jejich portréty se vyznačují zachovaným dojmem přirozenosti. Akvarelista John Harden přirovnává tento obraz k dílům Rembrandta.

Hill a Adamson vytvořili dobré duo. Prostřednictvím svých Hillových známých Adamson fotografoval ve svém ateliéru zástupce vysokých společnosti Edinburghu. V roce 1844 chtěli vydat několik publikací se svými fotografiemi: The Fishermen and Women of the Firth of Forth, Highland Character and Costume, Architectural Structures of Edinburgh, Architectural Structures of Glasgow, & c., Old Castles, Abbeys,& c. in Scotland i Portraits of Distinguished Scotchmen. I když nakonec tyto tituly nebyly nikdy zveřejněny. V letech 1843–1845 udělali asi 130 fotografií rybářů Newhavenu, které jsou považovány za jedny z jejich vrcholných děl.^[1] Jedná se také o jedno z prvních využití fotografie dokumentace společensko-sociálního prostředí.^[1]

Společně vytvořili více než 1000 portrétů a celou řadu pohledů na Edinburgh mezi lety 1843 a 1848, až do Adamsonovy brzké smrti ve 26. letech. Potom už Hill nebyl tak plodný a upadl do zapomnění.

V 90. letech devatenáctého století fotograf James Craig Annan (syn Thomase Annana) vytiskl několik Hillových a Adamsonových fotografií hlubotiskem, které pak prošly posouzením různých umělců. Pozitivně o nich hovořil například James Whistler. V roce 1905 a 1912 se o nich zmínil Alfred Stieglitz ve svém časopise Camera Work. K další popularizaci úspěchů Hilla a Adamsona přispěl v monografii Heinrich Schwarz, kterou publikoval v roce 1931.^[2]

Jeho fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.^[3]

• The First General Assembly of the Free Church of Scotland
• Sketches of Scenery in Pertshire, 1821
• One Hundred Calotype Sketches, Edinburgh, 1848
• The Land Of Burns: A Series Of Landscapes And Portraits, 2 svazky, Edinburg, 1840

•  
  Anna Brownell Jameson, 1844
•  
  Charles Lyell, asi 1843–1847
•  
  D. O. Hill a Robert Adamson: Christopher North (Professor Wilson)
•  
  John Boileau (1843–1847)
•  
  John Gibson
•  
  Thomas Chalmers, asi 1843–47
•  
  William Allan
•  
  Elizabeth Eastlake, asi 1847
•  
  Sophia Finlay a Harriet
•  
  Bird Cage
•  
  The Minnow Pool
•  
  Harriet Farnie a Miss Farnie se spící panenkou
•  
  Anne Chalmers Hanna
•  
  The Bedfellows
•  
  The Gowan: Margaret a Mary McCandlish
•  
  Přístav s kotvící lodí 'Cockburn'

• Bodo von Dewitz, Karin Schuller-Procopovici (Hrsg.): Hill & Adamson. Von den Anfängen der künstlerischen Photographie im 19. Jahrhundert. Výstavní katalog, Steidl, 2000, ISBN 3-88243-749-9
• John Ward, Sara Stevenson: Printed Light: Scientific Art of William Henry Fox Talbot and David Octavius Hill with Robert Adamson. Her Majesty’s Stationery Office, Edinburgh 1986, ISBN 0-11-493124-0
• A. Hyatt Mayor, James J. Rorimer, The First Victorian Photographer, "The Metropolitan Museum of Art Bulletin", nowa seria, t. 17, nr 4 (1958), s. 113–120 (dostupné také na jstor.com).
• "The Pictures Are as Rembrandt's but Improved": Calotypes by David Octavius Hill and Robert Adamson, "The Metropolitan Museum of Art Bulletin", nowa seria, t. 56, nr 4 (podzim 1999), s. 13–23 (dostupné také na jstor.com).

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu David Octavius Hill na Wikimedia Commons
• výstavní katalog nakladatelství Steidl-Verlag
• Gisèle Freund o Davidu Octaviovi Hillovi Archivováno 1. 10. 2007 na Wayback Machine. (německy)