Christoph Scheiner

Christopher Scheiner
Christopher Scheiner
Narození	25. července 1573; Markt Wald
Úmrtí	18. července 1650 (ve věku 76 let); Nisa
Místo pohřbení	bazilika sv. Jakuba a sv. Anežky (50°28′29″ s. š., 17°20′5″ v. d.)
Alma mater	jezuitská kolej sv. Spasitele (1591–1595); špitál sv. Ducha v Landsberku (1595–1597); Ingolstadtská univerzita (1598–1603)
Povolání	fyzik, astronom, vysokoškolský učitel a matematik
Zaměstnavatelé	kolej svatého Jeronýma v Dillingenu (1603–1605); Ingolstadtská univerzita (1605–1624); Carolinum (1637–1650)
Nábož. vyznání	katolická církev
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christoph Scheiner SJ (25. července 1573 nebo 1575 v Markt Waldu poblíž Mindelheimu ve Švábsku – 18. července 1650 v Nyse ve Slezsku) byl německý jezuitský kněz, fyzik, optik, astronom a mechanik.

Životopis

Augsburg, Dillingen: 1591–1605

Od května 1591 do 24. října 1595 navštěvoval jezuitské gymnázium sv. Salvatora v Augsburgu. Graduoval jako "rétor" a vstoupil do jezuitského řádu v Landsbergu nad Lech 26. října 1595. Léta 1598–1601 strávil v Ingolstadtu studiem filosofie (metafyziky a matematiky). V roce 1603 vynalezl pantograf, zařízení, které umožňuje v různém měřítku duplikovat plány a výkresy. Od roku 1603 do roku 1605 vyučoval humanitní předměty. Léta kdy vyučoval latinu na jezuitské gymnázium v Dillingenu mu přinesla titul Magister Artium.

Ingolstadt: 1605–1617

Od podzimu 1605 do 1609 studoval v Ingolstadtu teologii. Díky vynálezu pantografu byl již považován za významného člověka. Vévoda Vilém V. Bavorský ho pozval do Mnichova aby svůj vynález předvedl.

14. března 1609, vstoupil do svatého řádu jako diákon. Studia Scheiner ukončil 30. 6. 1609 svojí první prací "Teologické these" a disputací (PhD v teologii). V letech 1610 až 1616/1617 pracoval jako nástupce Otce Johanna Lantze SJ v Ingolstadtu, kde vyučoval matematiku (fyziku a astronomii) a hebrejštinu. Přednášel o slunečních hodinách, praktické geometrii, astronomii, optice a dalekohledu.

V březnu 1611 poprvé uviděl sluneční skvrny. Jejich systematickému studiu se věnoval od října 1611. Podal o tom zprávu Tres Epistolae de Maculis Solaribus Scriptae ad Marcum Welserum, česky Tří dopisy o slunečních skvrnách napsané Marcu Welserovi, kterou publikoval pod pseudonymem Apelles latens post tabulam. Marcus Welser ji vydal 5. ledna 1612 v Augsburgu.

V roce 1614 v Ingolstadtu publikoval společně s Johannem Locherem Disquisitiones mathematicae, v roce 1615 v Augsburgu Sol ellipticus. Společně s Georgem Schönbergerem v Ingolstadtu Exegesis fundamentorum gnomonicorum, a v roce 1617 také v Ingolstadtu publikoval Refractiones coelestes. Složil také své zbývající sliby chudoby, zdrženlivosti, poslušnosti a věrnosti papeži 31. července 1617 ve městě Ingolstadt Otci Johannu Manhartovi. V témže roce si přál odejít do Číny jako misionář. Avšak Generál řádu Mutio Vitelleschi mu poslal dopis, ohlašující, že bude lepší když zůstane v Evropě a vytrvá ve svých studiích matematiky. V zimě na přelomu let 1617 a 1618 se na příkaz rakouského arcivévody Maxmiliana III. vrátil do Innsbrucku.

Innsbruck, Freiburg, Nysa: 1617–1624

Po listopadu 1614 jej arcivévoda Maxmilián III několikrát povolal do Innsbrucku k diskuzím o astronomických a matematických otázkách. Arcivévoda obdržel astronomický dalekohled se dvěma spojnými čočkami, který ukazoval pozorované objekty převráceně. Scheiner doplnil třetí čočku a vytvořil tak terestrický (pozemní) dalekohled, který Maxmlianovi umožňoval pozorovat vzpřímené objekty. V Innsbrucku Scheiner vyvinul přenosnou cameru obscuru. Navíc byla konstruována cestovní camera obscura.

Po smrti Maxmiliána III. v roce 1618 byl, jako císařský představitel Tyrolska a Horní Provincie, ustanoven arcivévodou Leopoldem V. Habsburským. Ten, stejně jako jeho předchůdce Maxmilián, mu důvěřoval.

Svůj spis Oculus hoc est: Fundamentum opticum, který publikoval v Innsbrucku v roce 1619, obsahoval mnoho nových pohledů na fyziologii oka. Knihu napsal již dříve v Ingolstadtu. Oculus má tři části: první se věnuje anatomii oka, druhá refrakci paprsků uvnitř oka a třetí se zabývá sítnicí úhlem vidění. Scheiner znovu volí cestu pozorování a experimentu. Podobně jako před ním Kepler, konstatuje, že sítnice je sídlo vidění, a že optické nervy přenášejí obraz ze sítnice do lidského mozku. Scheiner byl znovu napomínán za jízdy z Innsbrucku do Halle ve velmi zatíženém kočáře taženém šesti koňmi. Generál řádu jezuitů Vitelleschi mu k tomu napsal dopis, Arcivévoda Leopold V. a s ním v rozmezí let 1620 až 1632 udržoval rozsáhlou korespondenci. V jednom dopise z roku 1626 arcivévodu Leopolda informoval, že Galileo Galilei doposud neslyšel o jeho práci týkající se slunečních skvrn.

Inventář Leopoldovy knihovny obsahuje práce Tycho Braha a Galilea: S Galileem vedl Leopold přátelskou korespondenci. 23. května 1618 obdržel Leopold od Galilea dalekohledy společně se spisem o slunečních skvrnách Discorso del Flusso e Reflusso del Mare.

V Innsbrucku stavěl nový jezuitský kostel. Řemeslníci začali pracovat na střeše v červenci 1624, avšak v září došlo k nečekanému zborcení střední části kůru a boční stěny směrem k ulici. Podle nového rozhodnutí kostel musel být otočen o 90° a rekonstruován.

Univerzita ve Freiburgu od začátku 17. století směřovala k rozkladu. Arcivévoda Leopold 16. listopadu 1620 povolal jezuitské otce, jako prvního "zdaleka nejznamenitějšího" Christopha Scheinera. Na jaře 1621 byl znovu předvolán, bez udání jasných důvodů: ve skutečnosti to bylo přání arcivévody Karla, který jej chtěl mít jako svého zpovědníka. Arcivévoda Karel cestoval za ním z Brixenu do Vídně, ze které se vrátil do Nysy až někdy mezi roky 1621 a 1622. V únoru 1623 byl ustanoven jako představený budoucí koleje Carolinum. Španělský král Filip IV. vybral Karla rakouského pro úřad vicekrále Portugalska. Arcivévoda Karel cestoval do Madridu. Scheiner musel cestovat do Říma, aby podnítil založení koleje Carolinumv Nyse. V Římě setrval déle než vyžadoval jeho úkol. V Rosa Ursina sive Sol napsal, že byl poslán do Říma "ad summum pontificem, ob certa peragenda negotia" (latinsky to znamená "k papežskému předvolání ..."). Jiné teorie, které říkají, že byl povolán do Říma jako astronomický odborník kvůli Galileovi, nebo že cítil svůj přesun do Nysy jako trest, nebyly potvrzeny. To bylo až 13 let později, kdy se vracel do Nysy přes Vídeň, kde zůstal nějakou dobu.

Řím: 1624–1633

Když přišel v roce 1624 do Říma, žádali ho přátelé, aby napsal o svých pozorováních Slunce. Konečně měl čas na matematické knihy, mezi nimi na Galileova Il saggiatore, který obsahoval plagiáty Scheinerovy práce zatímco sám obviňoval jezuity z plagiátorství. V letech 1629 a 1630 pozoroval Scheiner parhelia – nepravá slunce a halo. Jeho pozorování také zaznamenávají zatmění slunce z 8. dubna 1633.

Doba jeho pobytu v Římě odpovídá době konání známého procesu s Galileem. Galileo obdržel rozsudek 22. června 1633. Musel se vzdát svých prohlášení a to navzdory protestům, které zazněly dokonce i z katolické strany. Scheinerův vliv na soudní proces ale není prokázán. Soudní záznamy obsahují jen malou poznámku, že Scheiner je proti Copernikově teorii. V době soudu byl Scheiner v Římě a pobýval v semináři pro budoucí kněze.

V Římě napsal a vydal tři knihy:

Jedno z mnoha Scheinerových vyobrazení slunečních skvrn a jejich pohybu v knize Rosa Ursina

Rosa Ursina sive Sol ex admirando facularum et macularum suarum phaenomeno varius (Bracciano, 1626–1630), v latinském překladu Růže medvědí neboli Slunce měnící se vlivem podivuhodného jevu plamenců a skvrn je rozsáhlá kniha o slunečních skvrnách, která následně dlouhou dobu sloužila jako základní práce o výzkumu slunečních skvrn. Práce má 820 stran a je rozdělena do čtyřech knih. V první části Scheiner diskutuje otázky priority objevu slunečních skvrn. Druhá část srovnává zobrazovací vlastnosti oka a dalekohledu, popisuje funkci dalekohledů, možnosti projekce pozorovaného obrazu na stínítko a funkci helioskopu. Třetí část prezentuje na více než 250 stranách komplexní soubor údajů ze Scheinerových pozorování slunečních skvrn. Čtvrtá kniha má dvě části: První se znovu zabývá slunečními jevy: slunečními skvrnami a jejich okolím, Scheinerem zjištěnou dobou rotace Slunce 27 dní i náklonem osy rotace Slunce. V druhé rozsáhlejší části diskutuje otázky o místě Slunce vzhledem k jiným vesmírným objektům. Porovnává vyjádření představitelů církve, citáty z Bible, názory starých i současných filozofů a to vše s cílem dokázat, že jeho geocentrický názor je v souladu s učením katolické církve.
Pantographice, knihu o pantografu, který vynalezl již v roce 1603.
Prodromus, práci zaměřenou proti heliocentrické teorii. Tuto svoji poslední práci napsal na přelomu let 1632 a 1633. Kniha vyšla až posmrtně v roce 1651.

Vídeň: 1633–1637

Generál rádu Mutio Vitelleschi napsal Scheinerovi do Vídně svůj první dopis 21. ledna 1634. Tedy Scheiner se musel do Vídně vrátí mezi prosincem 1633 a lednem 1634. Scheiner byl proti svému návratu do Nisy. Ve Vídni byl Scheiner nucen čelit nejistému finančnímu krytí pro svoji knihu Rosa Ursina sive Sol.

Nysa: 1637–1650

Po 15. listopadu 1637 byl Scheiner v Nyse j akorektor Carolina. Scheinerova činnost v Nyse: školitel, zástupce rektora Carolina, učitel, zpovědník studentů. Scheinerův nekrolog z roku 1650 tvrdí, že Scheiner musel zůstat ve Vídni kvůli válce, a že musel utéct z Nysy se všemi astronomickými přístroji, že vstával časně, aby psal nebo četl, pečoval o zahradu a vlastníma rukama sázel stromy. Autor tohoto nekrologu zmiňuje Scheinerovu skromnost a dobročinnou lásku a zatímco byl mnohými závistivě sledován a „bojoval s nevraživostí sám“. Christoph Scheiner zemřel 19. července 1650 v Nyse.

Dílo

Tres epistolae de maculis solaribus (Augsburg, 1612) IMSS Digital Library
De Maculis solaribus et stellis circa Iovis errantibus accuratior Disquisitio (Augsburg, 1612) IMSS Digital Library
Disquisitiones mathematicae (Ingolstadt, 1614, zusammen mit Stefan Locher) IMSS Digital Library
Sol ellipticus (Augsburg, 1615) IMSS Digital Library
Exegeses fundamentorum gnomonicorum (Ingolstadt, 1617)
Refractiones coelestes sive solis elliptici phaenomenon illustratum (Ingolstadt, 1617) IMSS Digital Library
Oculus, hoc est: Fundamentum opticum (Innsbruck, 1620) Gallica
Rosa Ursina sive Sol. (Bracciano, 1626–30) IMSS Digital Library
Pantographice seu ars delineandi (Rom, 1631) IMSS Digital Library
Prodromus pro sole mobili et terra stabili contra ... Galilaeum a Galileis (Prag, 1651) IMSS Digital Library

Památky

Střední škola v Markt Waldu nese jeho jméno, stejně jako ulice a pamětní deska na radnici. V Ingolstadtu, je gymnázium Christopha Scheinera. Je po něm pojmenována i ulice v Mnichově vedoucí k univerzitní observatoří a třída v Berlíně. V roce 1999, byla v Ingolstadtu vydána mince s jeho podobiznou. Riccoli po něm pojmenoval měsíční kráter (průměr: 110 km, výška hráze: 5 500 m). Poštovní známka byla vydána v Rakousku (2005). Městské muzeum v Ingolstadtu má jeho obraz (z období po roce 1732).

Reference

Archiv des Jesuitenkollegs, Innsbruck, Historia Domus; Nr. X, 1.
Archiv der Jesuiten in Neisse, Stadt Oppeln, Opole, Polen, Staatliches Archiv, Handschrift Sign. 6.
Archivum Monacense Societatis Jesu, Abt. 0 XI 43, MI 29; Mscr XVI 19/11; Mscr VI 16; C XV 23; C XV 21/2; C XII 2; Mscr XI 21.
Archivum Romanum Societatis Iesu, Rom, Epist. Gener., Jahreskatalog Boh. 91. Archivio Segreto Vaticano, Città del Vaticano, Miscellanea, Armadio X.
Archiv der Südpolnischen Provinz der Gesellschaft Jesu, Krakau, Nachrufe, Handschrift 2551. Bayerisches Hauptstaatsarchiv, München, Jesuiten 92, 498, Catalogus personarum 1601, PS 11082.
Bayerische Staatsbibliothek, München, Codex latinus Monacensis 1609, 1610, 9264, 11877, 12425.
Bibliothek der Erzabtei Pannonhalma OSB, Ungarn, Catalogi manuscriptorum ..., Jesuitica, 118. J. 1. Fürstlich und Gräfliches Fuggersches Familien- und Stiftungsarchiv, Dillingen, Urbare Irmatshofen 1568–1624.
Nationalbibliothek Prag, Clementinum, Catalogus personarum, Sign. Fb4.
Österreichische Nationalbibliothek, Handschriftenabteilung, Codices 11961, 14214.
Pontificia Università Gregoriana di Roma, Biblioteca, Kircher, Misc. Epist. XIII, 567, 33r; XIV, 568, fol. 198r–199v.
Tiroler Landesarchiv, Kanzlei Ehz. Maximilian (Hofregistratur); Alphabetisches Leopoldinum, Reihe II/51; Leopoldinum; Kunstsachen; Handschriften 3481, 3484; Autogramme G.
Tiroler Landesmuseum Ferdinandeum Innsbruck, Dip. 596/I; FB 2705, FB 51838. Universitätsbibliothek München, Sign. 4 Philos. 309#28. Universitätsbibliothek Graz, Ms. 159, 1, 2.

Literatura

Johannes Kepler, Dioptrika, překlad: Mojmír Petráň, Olomouc, Vladimír Chlup 2011. ISBN 978-80-903958-3-1
Biagioli, Mario; Picturing Objects in the Making: Scheiner, Galilei and the Discovery of Sunspots, in: Ideals and Cultures of Knowledge in Early Modern Europe, Detel and Zittel (Hg.), Berlin 2002, 39–95.
Casanovas, Juan; Early Observations of Sunspots: Scheiner and Galileo, in: 1st Advances in Solar Physics Euroconference, Advances in the Physics of Sunspots, ASP Conference Series 118, B. Schmieder, J. C. del Toro Iniesta, M. Vásquez (Hg.) (1997), 3–20.
Daly, Peter M.; Dimler, G. Richard & Haub Rita; Imago Figurata Studies, Vol. 3, Brepols Publishers, Turnhout 2000, 133–144.
Daxecker, Franz; Briefe Christoph Scheiners an Erzherzog Leopold V. von Österreich-Tirol von 1620–1632, in: Sammelblatt des Historischen Vereins Ingolstadt, 102/103, 1993/94, 401–404.
Daxecker, Franz; Briefe des Naturwissenschaftlers Christoph Scheiner, Erzherzog Leopold V. von Österreich-Tirol, 1620–1632, Innsbruck 1995.
Daxecker, Franz; The Physicist and Astronomer Christoph Scheiner: Biography, Letters, Works, Veröffentlichungen der Universität Innsbruck 246 (2004).
Daxecker, Franz ; Die Disputatio des Astronomen Christoph Scheiner, Acta Historica Astronomiae 23, Beiträge zur Astronomiegeschichte 7 (2004), 99–144.
Daxecker, Franz Scheiner, Christoph, Neue Deutsche Biographie 22, Berlin 2005, 638–648
Daxecker, Franz Christoph Scheiners Weg zur Optik, in: Ingolstädter Heimatblätter 3, 54,1991, 9–12. Johannes Hemleben, Galilei, Reinbek 1991.
Daxecker Franz, Christoph Scheiners allgemeine Aussagen über Fernrohre, in: Die Jesuiten in Ingolstadt 1549–1773, Ingolstadt 1992, 140–143.
Daxecker, Franz Christoph Scheiner's eye studies, in: Documenta Ophthalmologica 81, 1992, 27–35;
Daxecker, Franz; Christoph Scheiners Geburtsort und Geburtsjahr, Sammelblatt des Historischen Vereins Ingolstadt 107, 1998, 118–122.
Daxecker, Franz ; Christoph Scheiner und die Camera obscura, Acta Historica Astronomiae 28, Beiträge zur Astronomiegeschichte 8, 2006, 37–42.
Daxecker, Franz; Christoph Scheiners Untersuchungen zur physiologischen Optik des Auges, in: Sammelblatt des Historischen Vereins Ingolstadt 102/103, 1993/1994, 385–399.
Daxecker, Franz; Das Hauptwerk des Astronomen P. Christoph Scheiner SJ "Rosa Ursina sive Sol" - eine Zusammenfassung, Ber. nat.-med. Verein, Innsbruck 1996, Suppl. 13.
Daxecker, Franz; Der Astronom P. Christoph Scheiner SJ als Bauleiter des ersten Jesuitenkirchen-Neubaues in Innsbruck, in: Tiroler Heimatblätter, 1996, 14–20.
Daxecker, Franz; Der Naturwissenschaftler Christoph Scheiner SJ in der optischen Literatur. Ein medizinhistorischer Beitrag, in: Ber. nat.-med. Verein Innsbruck 80, 1993, 411–420.
Daxecker, Franz; Der Physiker und Astronom Christoph Scheiner, Universitätsverlag Wagner, Innsbruck 2006.
Daxecker, Franz; Further studies by Christoph Scheiner concerning the optics of the eye, in: Documenta Ophthalmologica 86, 1994, 153–161.
Daxecker, Franz Erzherzog Maximilian III., Erzherzog Leopold V. und die Astronomen Christoph Scheiner und Galileo Galilei, in: Tiroler Heimat 69, Innsbruck 2005, 7–16.
Daxecker, Franz & Subaric, Lav; Briefe der Generaloberen P. Claudio Aquaviva SJ, P. Mutio Vitelleschi SJ und P. Vincenco Carafa an den Astronomen P. Christoph Scheiner SJ von 1614 bis 1649, in: Sammelblatt des Historischen Vereins Ingolstadt 111, 2002, 101–148.
Daxecker, Franz; Christoph Scheiner und die Optik des Auges, in: Sonne entdecken, Ingolstadt 2000, 43–45.
Daxecker, Franz; Lexikon für Theologie und Kirche 9, 2000, 120–121.
Daxecker, Franz; Christoph Scheiners Hauptwerk "Rosa Ursina sive Sol", in: Sammelblatt des Historischen Vereins Ingolstadt 109, 2000, 43–57.
Daxecker, Franz & Lav Subaric; Christoph Scheiners "Sol ellipticus", Veröffentlichungen der Universität Innsbruck 226, Innsbruck 1998.
Daxecker, Franz; P. Christoph Scheiner und der Galilei-Prozeß, in: Sammelblatt des Historischen Vereins Ingolstadt, 108, Ingolstadt 1999, 111–112.
Daxecker, Franz; "Über das Fernrohr" und weitere Mitschriften von Vorlesungen Christoph Scheiners, in: Acta Historica Astronomiae 13, Beiträge zur Astronomiegeschichte 4, 2001, 19–32.
Daxecker Franz; Florian Schaffenrath, Ein Nachruf auf den Astronomen Christoph Scheiner aus dem Jahr 1650, in: Acta Historica Astronomiae 13, 2001, Beiträge zur Astronomiegeschichte 4, 33–45.
Daxecker, Franz; Frontispize in den Werken P. Christoph Scheiners SJ, in: Emblematik und Kunst der Jesuiten in Bayern: Einfluß und Wirkung, Peter M. Daly, G. Richard Dimler SJ, Rita Haub (Hg.), Imago Figurata Studies, Vol. 3, Brepols Publishers, Turnhout 2000, 133-144
Daxecker, Franz; Neue Dokumente zu Christoph Scheiner: Theses theologicae, Vorlesungsmitschriften und ein Nachruf aus dem Jahr 1650, in: Sammelblatt des Historischen Vereins Ingolstadt 110, 2001, 143–147.
Daxecker, Franz; Schaffenrath, Florian; & Subaric, Lav; Briefe Christoph Scheiners von 1600 bis 1634, in: Sammelblatt des Historischen Vereins Ingolstadt 110, 2001, 117–141.
Daxecker, Franz; Christoph Scheiners Lebensjahre zwischen 1633 und 1650, in: Acta Historica Astronomiae 15, Beiträge zur Astronomiegeschichte 5, 2002, 40–46;
Franz Daxecker: Der Physiker und Astronom Christoph Scheiner. Universitätsverlag Wagner, Innsbruck 2006
Franz Daxecker: Christoph Scheiner und der flüssige Himmel, in: Acta Historica Astronomiae 36, Beiträge zur Astronomiegeschichte 9, 2008, 26-36
Duhr, Bernhard; Geschichte der Jesuiten in den Ländern deutscher Zunge in der ersten Hälfte des XVII. Jahrhunderts, 4 Bde., Freiburg i. Br. 1907, 1913 (Bde. 1 u. 2) - München 1921, 1928 (Bde. 3 u. 4), 2/2, 227, 435–436.
Favaro, Antonio; Le Opere di Galileo Galilei, Edizione Nazionale, I-XX, Florence 1890–1909, Nachdruck Florenz 1968.
Frieß, Peter; Christoph Scheiner und die dritte Dimension in der Malerei, in: Sammelblatt des Historischen Vereins Ingolstadt 109, 2000, 33–42.
Gassendi, Petri; Diniensis Ecclesiae Praepositi, et in Academia Parisiensi Matheseos Regii Professoris Opera Omnia in sex tomos divisa, Florence 1727, VI, 38, 42–43, 49, 50, 370–371, 376, 377, 382.
Goercke, Ernst, Christoph Scheiners Ausführungen über Glaslinsen und ein moderner Nachahmungsversuch, in: Die Sterne 66, 1990, 371–379.
Goercke, Ernst; Daxecker, Franz; & Glasgucker, Pater; in: Die Sterne 70, 1994, 286–289.
Gorman, Michael John; A Matter of Faith? Christoph Scheiner, Jesuit censorship and the Trial of Galileo, in: Perspectives on Science 4 (1996), 283–320.
Gorman, Michael John; The Scientific Counter-revolution. Mathematics, natural philosophy and experimentalism in Jesuit culture 1580–c.1670 [PhD thesis], European University Institute, Florenz 1998.
Granada, Miguel A.; Christoph Rothmann und die Auflösung der himmlischen Sphären. Die Briefe an den Landgrafen von Hessen-Kassel 1585, in: Beiträge zur Astronomiegeschichte 2, Acta Historica Astronomiae 5 (1999), 34–57.
Haub, Rita; Jesuitenkolleg Neisse, in: Sonne entdecken, Ingolstadt 2000, 20.
Haub, Rita; Zwei Briefe Christoph Scheiners an Matthäus Rader, in: Sonne entdecken. Christoph Scheiner 1575–1650, Ingolstadt 2000, 24–25.
Haub, Rita; Christoph Scheiner – der Mensch. Sein Leben als Jesuit und Naturwissenschafter, in: Sammelblatt des Historischen Vereins Ingolstadt 109 (2000), 15–31.
Haub, Rita; Christoph Scheiner - der Mensch. Sein Leben als Jesuit und Naturwissenschafter, in: Sammelblatt des Historischen Vereins Ingolstadt 109, 2000, 15–31.
Hofmann, Siegfried; Christoph Scheiner – Galileo Galilei, in: Jesuiten in Ingolstadt 1549–1773, Ingolstadt 1992, 160–163.
Ingaliso, Luigi ; Filosofia e Cosmologia in Christoph Scheiner, Soveria Manelli 2005.
Koch, Ludwig; Jesuiten-Lexikon. Die Gesellschaft Jesu einst und jetzt, Paderborn 1934, 1601f.
Lukács Ladislaus; Catalogi Provinciae Austriae, Bd. 1 (1551–1600), Bd. 2 (1601–1640), Monumenta Historica Societatis Jesu, Rom 1978, 1982.
Mudry Anna; Galileo Galilei, Schriften, Briefe, Dokumente, 2 Bde., München 1987, Bd. 1, 145–159, Bd. 2, 87, 91, 102, 112, 264–266, 281, 286.
Polgár, László ; Bibliographie sur L‘Histoire de la Compagnie de Jésus 1901–1980, 3 Bde., Rom 1901–1980., Bd. 3.: R-Z.
Nissel, Walter & Remes, Wilhelm; Die Jesuiten in der Philatelie, Rommerskirchen 2005.
Ouwendijk, George; „Christoph Scheiner’s Cosmology: Fluid Heavens and the Question of Authority“, Vortragsmanuskript, Meeting der Renaissance Society of America, New York, 1.–3. April 2004, 1–10.
Rösch, Herbert; Christoph Scheiner, in: Lebensbilder aus dem Bayerischen Schwaben, München 1959, 183–211.
Shea, William R.; Galileo, Scheiner, and the Interpretation of Sunspots, in: Isis 61, 1970, 498–519
Schmidl, Johann; Historia Soc. Jesu Prov. Bohemiae, Prague 1747–1749.
Shea, William R. ; Mariano Artigas, Galileo Galilei. Aufstieg und Fall eines Genies, Darmstadt 2006.
Sommervogel, Carlos; Bibliothèque de la Compagnie de Jésus, 9 Bde., Brüssel-Paris 1890–1900 7, 734–740.
Stoll, Hans; Christoph Scheiner, ein schwäbischer Astronom, in: Schwäbische Blätter für Volksbildung und Heimatpflege 9, 1958, 45–49.
Tape, Walter Jarmo Moilanen, Atmospheric Halos and the Search of Angle x, Washington 2006.
v. Braunmühl, Anton ; Christoph Scheiner als Mathematiker, Physiker und Astronom (Bayerische Bibliothek 24), Bamberg 1891.
v. Braunmühl, Anton ; Originalbeobachtungen etc. aus der Zeit der Entdeckung der Sonnenflecken, in: Jahrbuch für Münchener Geschichte 5, 1894, 53–60.
v. Rohr, Moritz; Ausgewählte Stücke aus Christoph Scheiners Augenbuch, in: Zeitschrift für ophthalmologische Optik 7 (1919), 35–44, 53–64, 76–91, 101–113, 121–133.
v. Rohr, Moritz ; Zur Würdigung von Scheiners Augenstudien, in: Archiv für Augenheilkunde 86 (1920), 247–263.
van Helden, Albert; Galileo and Scheiner on Sunspots: A Case Study in the Visual Language of Astronomy, Proceedings of the American Philosophical Society 140 (1996), 358–396.
Wickihalter, Rolf; 350 Jahre nach Galilei's Inquisitionsprozess – Eine Studie, in: physica didactica 11 (1984),Teil I, 37–60, Teil II, 63–73.
Willisch, Norbert; Christoph Scheiner, der kannte die Sonn' wie sonst keiner .... Zum 350. Todestag des großen Gelehrten, in: Schlesischer Kulturspiegel 35, Würzburg 2000, 49–52.
Ziggelaar, August; Astronomie der Jesuiten nördlich der Alpen. Vier unveröffentlichte Jesuitenbriefe 1611–1620, in: Sammelblatt des Historischen Vereins Ingolstadt 102/103 (1993/94), 369–384.
Ziggelaar, August; Scheiners "Vorläufer" von 1651. Neues Licht über den Galilei-Prozeß von 1632?, in: Sammelblatt des Historischen Vereins Ingolstadt 109, 2000, 89–104.
Ziggelaar, August; Scheiner und Grassi Widersacher Galileis, in: physica didactica 13, 1986, 35–43.
Wohlwill, Emil; Galilei und sein Kampf für die copernicanische Lehre, Bd. 1, 1909: 237, 396, 472–484, Bd. 2 1969: 102, 145, 163, 195, 393.
Zinner, Erns; Entstehung und Ausbreitung der coppernicanischen Lehre, Erlangen 1943, 347–353.
Skrypt historyczny Stowarzyszenia Księstwa Nyskiego w Nysie, "Znane osoby w historii Księstwa Nyskiego". Uniwersytet w Ołomuńcu. Nysa 2015, pod red. Kpt. Tomek.