Buková hora (638 m)

 

Buková hora představuje východní závěr Chvalečského hřbetu, odděleného Bohdašínským a Pěkovským sedlem od kuesty Broumovských stěn. Hřbet je tvořen glaukonitickými svrchněkřídovými mořskými pískovci korycanských vrstev cenomanského stáří^[3] (na rozdíl od turonských pískovců Broumovských stěn; tyto horniny náležejí do hejšovinské litofaciální oblasti české křídové pánve^[4]). Chvalečský hřbet, ostře se stáčející před Bukovou horou k jihovýchodu, tvoří západní vnější kuestu Sudetského mezihoří, která u Golińska nabývá výrazné podoby Mirošovských stěn.^[3] Je znám také jako Závora (správně jméno pouze jeho západní části, rovnoběžné s pásmem Jestřebích hor), resp. jako Janovické a Zdoňovské kuesty.

Po skončení druhé světové války přišel 24. června 1945 do Teplic nad Metují štábní kapitán Václav Svoboda jako velitel 9. roty 4. pěšího pluku československé armády. Spolu s předsedou místní správní komise Miroslavem Rýdlem a předsedou vyšetřující komise při MSK Václavem Jarošem, současně velitelem stanice SNB v Teplicích nad Metují připravil seznam občanů německé národnosti, kteří měli být přednostně odsunuti. Miroslav Rýdl byl v letech 1933 – 1938 učitelem v teplické české škole.

Ráno 28. června 1945 bylo určeno 58 osob, které si směly vzít pouze majetek o hmotnosti 25 kilogramů. Práce schopní byli posláni na nucené práce, osoby „práce neschopné“ (staří lidé a matky s dětmi – celkem 24 osob) byly dne 28. června 1945 odvedeny na Bukovou horu a odsud odeslány na území Polska. Pohraničníci provizorní polské vlády skupinu vrátili zpět do Teplic. Zde byl ale již jejich majetek rozdělen mezi nové majitele a navrátilci se stali velmi nepohodlnými svědky. Proto byli tito lidé umístěni do místního vězení a v noci z 30. června na 1. červenec 1945 znovu odvedeni stejnou cestou na Bukovou horu, kde byli někteří zastřeleni, jiní ubiti. Jejich majetek byl částečně rozdělen mezi vojáky a částečně spálen. Oběti byly pohřbeny do připravených hromadných hrobů. Mezi zavražděnými byla i jedna žena české národnosti, Marie Wichtreiová (rozená Teimerová, 1911–1945), která ve třicátých letech měla vztah s Miroslavem Rýdlem, ale v roce 1937 se provdala za střelmistra lomu z Dolního Adršpachu Franze Wichtreie. Její zavraždění bylo ospravedlňováno záměnou se stejnojmennou členkou NSDAP. Jedinou osobou, která zavraždění unikla, byla její čtyřletá dcera Irena, kterou tajně předešlý večer odnesl z teplického vězení její dědeček.

Vyšetřování zločinu začalo v červenci 1947. Oběti vraždy byly exhumovány a pohřbeny na hřbitově ve Vysoké Srbské. Po únoru 1948 bylo ale vyšetřování zločinu přerušeno a viníci nebyli nikdy obviněni ani potrestáni. Dostupná svědectví napovídají, že hromadná vražda byla motivována především majetkovými a osobními pohnutkami.

Štábní kapitán Václav Svoboda byl pro další násilné excesy již v červenci 1945 ze své funkce odvolán.^[5]

Dne 15. září 2002 byl na místě tragédie vztyčen kříž smíření, který symbolizuje smíření mezi českými a německými občany. Autorem plastiky je sochař a kameník Petr Honzátko. Kříž je věnován nejen třiadvaceti zavražděným, ale všem obětem národnostní nenávisti na Broumovsku.^[2] Na stavbu přispělo město Teplice nad Metují částkou 40 000 Kč.^[6] Další finanční prostředky poskytli němečtí pamětníci a krajané.^[6] Vysvěcení se zúčastnili například Petr Pithart a Bernd Posselt. Podél cesty ze Zdoňova bylo také umístěno 23 neopracovaných kamenů, jeden za každého zavražděného.

V těsném sousedství byl zároveň odhalen pomník, jehož instalaci inicioval Spolek vojenské historie T – S 20 Pláň.

Dne 5. listopadu 2002 byla televizí Nova v pořadu Na vlastní oči odvysílána reportáž, která zkresleně informovala o události a vyvolala řadu negativních reakcí.^[6]

Iniciátoři vztyčení kříže (například tehdejší starostka Teplic nad Metují Věra Vítová nebo Jan Piňos, předseda občanského sdružení TUŽ SE BROUMOVSKO a ředitel správy CHKO Broumovsko) byli vystaveni osobním útokům.^[6]

Kříž se stal terčem několika vandalských útoků.^[7]

• 22. května 2003 byl kříž poškozen kladivem a sprejem namalovány hákové kříže a nápis Hitler hurá^[8]
• 29. prosince 2003 byl při pokusu o další poškození pomníku přistižen pachatel předešlého útoku, 68letý důchodce z Prahy. Během zatýkání se pokusil o sebevraždu a vážně se zranil nožem. Následkům těchto zranění v neděli 11. ledna 2004 podlehl.^[8]

•  
  Památník obětem divokého odsunu na Bukové hoře v létě 1945.
•  
  Jeden z 23 balvanů podél cesty do lesního lomu, které symbolizují jednotlivé oběti.
•  
  Pomník v lomu.
•  
  Nápis: Obětem bezpráví - Den Opfern des Unrechts.

Na vrcholu hory je umístěn bod základního bodového pole České republiky – trigonometrický bod číslo 16 "Buk" (triangulační list 0910).^[9]

• BARTOŠKOVÁ, Jitka. Odsun Němců z území broumovského okresu. Praha, 2012 [cit. 2018-05-28]. 110 s. diplomová. Univerzita Karlova v Praze : Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Alena Míšková. Dostupné online.
• FEŘTEK, Tomáš. Se smířením je kříž. Respekt. 25. 11. 2010. Dostupné online. 
• SCHROLL, Gotthard. Gewalt und Terror im Bezirk Wekelsdorf (Ostböhmen). Erlangen: vlastní náklad, 2001. 140 s. Dostupné online. (německy) 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Buková hora na Wikimedia Commons