Bruntálští z Vrbna

 

Rod pánů z Vrbna odvozoval svůj původ od Vrbna ve Slezsku (nynější vesnice Wierzbna v polském Dolnoslezském vojvodství). První doložené zmínky o rodu se datují k roku 1223, respektive 1241. Většího významu nabyli až počátkem 16. století, kdy do dědičného vlastnictví získali panství Bruntál (1506), od nějž také pochází rodové jméno. S bruntálským panstvím získali rozsáhlé lesy a také doly na zlato a stříbro. Hynek starší Bruntálský z Vrbna (1534–1596) ve své kariéře dosáhl až na úřad moravského zemského hejtmana (1590–1594) a rostoucí prestiž rodu se promítla v rozsáhlé přestavbě bruntálského hradu na renesanční zámek. Bruntál navštívili císařové Rudolf II. a Matyáš, zastavil se tu i Fridrich Falcký. Hynek starší přestavoval i další získaná sídla (Branná, Náměšť) a zatížil tím rodové finance i pro příští generace.

Někteří členové rodu se aktivně zapojili do stavovského povstání v letech 1618–1620, což v následných konfiskacích přivodilo značné majetkové ztráty. Hynkův syn Jiří Bruntálský z Vrbna (1570–1622) se v době povstání stal moravským nejvyšším sudím a po Bílé hoře zemřel ve vězení na Špilberku. Posmrtně mu byl zabaven rozsáhlý majetek (Lipník nad Bečvou, Helfštýn). Kmenové rodové panství Bruntál tehdy vlastnil Jan mladší (1590–1642), který se v době povstání stal opavským zemským hejtmanem a jako odsouzenec pak odešel do exilu. I když v pobělohorských konfiskacích rod ztratil řadu velkých panství, jiní Bruntálští naopak na pobělohorské době profitovali a položili základy rodového bohatství až do 20. století.

Hraběcí hořovická větev

 

Na počátku nejvýznamnější rodové linie stál opavský hejtman Štěpán Bruntálský (†1567), který vlastnil Hlučín. Jeho potomci rozdělili rod dále na větev slezskou a českou. Ze slezské linie Jiří Štěpán (1615–1682) vynikl jako plukovník v třicetileté válce, v roce 1652 byl povýšen na říšského hraběte a získal řadu statků na Moravě (Velké Heraltice, Lysice, Letovice). Jeho syn Ferdinand Oktavián se oženil se šlesvicko-holštýnsko-sonderburskou vévodkyní Marií Sibylou, čímž se rod Bruntálských z Vrbna stal příbuzensky spřízněným s většinou evropských knížecích dvorů.

Z dalšího potomstva Jiřího Štěpána zdědil Václav Albrecht (1659–1732) po vymření rodu Berků z Dubé rozsáhlé panství Rychmburk ve východních Čechách, které však prodal, nadále ale vlastnil Velké Heraltice. Tato odnož zanikla smrtí jeho syna Karla Václava (1716–1757), který padl za sedmileté války v bitvě u Vratislavi.

Předkem jediné linie přežívající až do 20. století, označované jako hořovická, byl Václav Bruntálský z Vrbna (1589–1649), který zastával řadu úřadů v pobělohorské době a v roce 1624 získal titul říšského hraběte. Prodal sice Hlučín, ale mezitím koupil Fulnek a Paskov, kde nechal postavit zámek. Jako první z Bruntálských také získal majetek v Čechách. Jeho syn Jan František (1634–1705) díky spříznění s rodem Martiniců získal Hořovice a postupně své aktivity přesunul do Čech, nakonec byl českým nejvyšším hofmistrem a nejvyšším kancléřem. Jeho potomci taktéž zastávali vysoké posty ve správě Českého království, během 18. století ale nakonec na několik generací zakotvili v nejvyšších úřadech u císařského dvora ve Vídni.

Hrabě Rudolf (1761–1823) proslul především jako průkopník průmyslového podnikání (železárny v Komárově), také on ale zastával vysoké posty u dvora. Jeho potomci nakonec Hořovice prodali (1852), významným ziskem bylo ale dědictví Holešova, které získali téhož roku. Rudolf (1831–1893) vyvinul značné úsilí o získání dědictví po vymřelém spřízněném rodu Kouniců, ale až jeho syn Rudolf Kristián (1864–1927) získal v roce 1897 Jaroměřice nad Rokytnou, o rok později mu byl přiznán nárok na užívání spojeného erbu a jména Vrbnů a Kouniců (1898; Wrbna-Kaunitz-Rietberg-Questenberg und Freudenthal). Rudolf Kristián navíc posílil rodovou prestiž manželstvím s bavorskou princeznou Elvírou (1868–1943), sestřenicí bavorského krále Ludvíka III.

Veškerý majetek Bruntálských z Vrbna v Československu byl zkonfiskován v roce 1945, posledním potomkem rodu byl syn Rudolfa Kristiána hrabě Alfons (1892–1976), který uhořel při požáru svého domu v Mnichově. Jím rod vymřel.

 

 

• Branná (1581–1614)
• Bruntál (1506–1621)
• Frýdek–Místek (1584–1631)
• Fulnek (1622–1788)
• Helfštýn (1592–1622)
• Hlučín (1542–1629)
• Holešov (1852–1945)
• Hořovice (1690–1852)
• Jaroměřice nad Rokytnou (1897–1945)
• Jince (1806–1852)
• Letovice (1642–1664)
• Krnsko (1726–1798)
• Náměšť na Hané (1534–1600)
• Paskov (1634–1690)
• Studénka (1634–1722)
• Štemplovec (1564–1617)
• Velká Bystřice (1578–1610)
• Velké Heraltice (1522–1600, 1668–1720, 1767–1840)

 

• Fasold († 1307), polomytická postava, jeho jméno je spojeno s pověstmi o Nibelunzích
• Jindřich († 1319), biskup vratislavský
• Jan († 1319-1324),
• Štěpán († 1347), kanovník ve Vratislavi, stolník
• Hynek starší (1534–1596), moravský zemský hejtman
• Jan mladší (1590–1642), zemský hejtman v Opavsku
• Jan František (1634–1705), Nejvyšší kancléř Českého království
• Václav Albrecht (1659–1732), císařský komorník, hejtman několika krajů, tajný rada
• Josef František (1675–1755), nejvyšší sudí Českého království
• Václav Michal (1709–1755), nejvyšší sudí na Moravě
• Karel Václav (1716–1757), generál císařské armády, padl v bitvě u Vratislavi
• Eugen Václav (1728–1789), nejvyšší maršálek císařského dvora
• Rudolf Jan (1761–1823), nejvyšší komorník císařského dvora
• Eugen Dominik (1786–1848), nejvyšší štolba císařského dvora
• Ladislav (1795–1849), c.k. polní podmaršál, velitel ve Veroně
• Rudolf Eugen (1813–1883), místopředseda panské sněmovny
• Rudolf Wrbna-Freudenthal (1831–1893), major v c. k. armádě, oženil se s uherskou šlechtičnou Wilhelmine von Salamon, rozenou Kiss de Nemeskér (†1916), jeho syn Rudolf Kristián z Wrbna-Kounic pojal za manželku princeznu Elvíru Bavorskou (1868–1943)^[1]

•  
  Princezna Elvíra Bavorská, provdaná hraběnka Bruntálská z Vrbna
•  
  Zámek Fulnek, majetek rodu v letech 1622–1788
•  
  Polní podmaršál Ladislav Bruntálský z Vrbna (1795–1849)
•  
  Zámek Bruntál
•  
  Hrabě Rudolf Kristián z Vrbna-Kounic (1864–1927)
•  
  Zámek Velké Heraltice, rodové sídlo ve Slezsku v 17.–19. století

 

Původním erbem pánů z Vrbna byly tři zlaté lilie v modrém poli, v této podobě je doložen již v roce 1261. Podle rodové pověsti jeden člen ve službách francouzského krále zastřelil římského hejtmana Colonnu, a proto získal do erbu jako klenot prostřelený zlatý sloup (italsky colonna). Přímo do erbovního štítu se dostalo zlaté břevno, které dělilo štít na dvě poloviny, v každé z nich byly původní tři zlaté lilie.

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Bruntálští z Vrbna, s. 26–27. 
• MAŠEK, Petr. Modrá krev. 3. upr. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 330 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 161–162. 
• STIBOR, Jiří. Bruntálští z Vrbna. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 10. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-502-4. S. 23–50.

• Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Bruntálští z Vrbna na Wikimedia Commons