Bruno III. z Mansfeldu

Hrabě Bruno III. byl čtvrtým synem Bruna I. a hraběnky Christine von Barby. Měl dva bratry, Wolfganga a Filipa z Mansfeldu. Jeho dědečkem byl Filip II. z Mansfeldu, který založil vedlejší linii Bornstedter původně durynského rodu Mansfeldů a přesídlil do habsburských zemí jako hlavní komorník císaře Karla V.^[2]

Bruno konvertoval ke katolicismu kolem roku 1600,^[3] poté se stal maltézským rytířem a působil v „karavaně“ (pořádající výpady proti osmanskému námořnímu obchodu), která mu byla svěřena. Později vstoupil do armády bojující proti Turkům v Uhrách a vyznamenal se při dobývání Hatvánu v listopadu 1603, že byl jmenován členem dvorské válečné rady. V květnu 1607 se objevuje jako komorník v doprovodu arcivévody Matyáše. V roce 1608 se měl zodpovídat za vzpouru proti císaři Rudolfovi II. před církevními kurfiřty a arcivévodou Albrechtem. Na císařův příkaz však byl v Řezně zatčen a převezen do Prahy. Za krátko však byl propuštěn a tak se vrátil k Matyášově dvoru do Uher. Následně byl několikrát delegován v politických záležitostech.^[2]

Od roku 1615 byl postupně jmenován kapitánem, plukovníkem jezdectva a vrchním lovčím. Poslední dva úřady si ponechal za Ferdinanda II. „a lov dovedl k takové dokonalosti, že to člověk nikdy neměl, a lepšího nenajdeme.“ Císař Matyáš mu tedy věnoval zvláštní přízeň až do své smrti a Ferdinand II., dychtivý po lovu, se k němu choval neméně přátelsky a dokonce mu zemřel v náručí.^[2]

V roce 1630 koupil od císaře Ferdinanda II. panství Dobříš a položil tím základy majetkového zázemí rodu v České království.^[4] Zámek Dobříš je dodnes majetkem nástupnického rodu Colloredo-Mansfeldů.

Poprvé hrabě Mansfeld uzavřel manželství v roce 1606 s vdovou po Janovi V. z Pernštejna Marií Manrique de Lara y Mendoza mladší (před 1570 – před 1636), která tvořila centrum pražské šlechtické společnosti. Tomuto sňatku požehnal i Vatikán, protože po Brunově přestupu na katolickou víru byl předpoklad vzniku katolické linie významného a dosud převážně protestantského rodu Mansfeldů.^[5][2]

Podruhé se oženil 13. července 1636 s hraběnkou Marií Magdalenou z Toerringu (1616–1668).^[1]

Děti:

• František Bruno – zemřel v dětském věku^[1]
• Marie Anna Františka (19. června 1607 – 8. září 1654), ⚭ 17. ledna 1627 Jiří Achác hrabě z Losensteinu (1597–1653), císařský tajný rada, komoří, nejvyšší štolba
• František Maxmilián (22. listopadu 1639 – 12. září 1692), císařský tajný rada, diplomat, nejvyšší štolba císařovny, ⚭ 25. listopadu 1663 Marie Anna Alžběta hraběnka z Harrachu (1636 – 9. února 1698)^[1]
• Jindřich František, říšský kníže z Fondi, (21. listopadu 1640 – 8. června 1715), polní maršál, prezident dvorské válečné rady, diplomat, I. ⚭ 1679 Marie Louise zu Aspremont Nantevil (1652 – 23. října 1692), II. ⚭ 16. listopadu 1693 Marie Františka z Auerspergu (1664 – 5. září 1739)^[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruno III. von Mansfeld na německé Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Bruno III. z Mansfeldu na Wikimedia Commons
• Rodokmen Mansfeld
• Bruno II. (III.) z Mansfeld-Bornstedtu (1576–1644) In: Institut saských dějina a etnografie