Bohumil Spáčil
Bohumil Spáčil (25. dubna 1875, Vémyslice[1] – 5. prosince 1950, Osek) byl římskokatolický kněz, který byl v letech 1938–1945 provinciálem České provincie Tovaryšstva Ježíšova.
Bohumil Spáčil SJ | |
---|---|
Narození | 25. dubna 1875 Vémyslice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 5. prosince 1950 (ve věku 75 let) Osek Československo |
Místo pohřbení | Vyšehrad |
Národnost | česká |
Povolání | Římskokatolický duchovní |
Znám jako | Člen řádu Tovaryšstva Ježíšova – Jezuité |
Nábož. vyznání | římskokatolické |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
editovatBohumil Spáčil se narodil ve vsi Vémyslice poblíž Moravského Krumlova. Klasické gymnázium vystudoval v Třebíči. Po maturitě vstoupil do kněžského semináře v Brně, ale už od druhého ročníku byl poslán na Gregorianu do Říma, kde studoval filozofii a teologii. V roce 1901 pak byl v Římě vysvěcen na kněze. Poté se vrátil do brněnské diecéze, kde byl nejprve kaplanem a pak profesorem náboženství a zároveň prefektem chlapeckého semináře. V září 1905 mu diecéze umožnila vstup do noviciátu Tovaryšstva.[2]
Noviciát zahájil na Velehradě, pokračoval v Linci. Od roku 1907 začal učit – nejprve byl docentem filosofie a fundamentální teologie v Klagenfurtu, poté v letech 1910–1918 přednášel fundamentální teologii v Innsbrucku. Následně odešel do Říma na Papežský orientální ústav, kde téměř 20 let vyučoval srovnávací věrouku. V roce 1937 se vrátil do Čech ke kolegiu u sv. Ignáci v Praze. V listopadu 1938 byl jmenován provinciálem České provincie, kterou řídil sedm let. V závěru svého působení nebyl již úplně zdráv, proto jej v úřadě zastupovali viceprovinciálové i tehdejší superior pražské rezidence Antonín Zgarbík.[2]
Po skončení v úřadě zůstal jako spirituál domu u sv. Ignáce. V září 1947 se přesunul s pražským Arcibiskupským gymnáziem do Bohosudova. V roce 1950 zde byl zatčen a internován. Brzy se dále stěhoval do internačního tábora pro řeholníky v klášteře v Oseku, kde ještě v závěru téhož roku zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Prahy, byl pohřben na Vyšehradě[3].[2]
Dílo
editovatBomumil Spáčil psal v latině i češtině, překládal z italštiny, přispíval do časopisů.
- Mistr je tu a volá tě, Velehrad 1919
- Chceš býti dokonalý?, překlad z italštiny, Praha 1923[4] [5]
- Jesuité, Praha 1923[4] [6]
- Mám se Bohu zasvětiti v řeholi?, překlad z italštiny, nákladem vlastním 1925
- Pravoslavná theologie a možnost unie s východními církvemi, in Časopis katolického duchovenstva, Praha 1925
- Učení M. Jana Husi. Poznámky ke spisu Vl. Kybala: „Učení M. Jana Husi“, Občanská tiskárna, Brno 1930
- Život Krista Pána podle čtyř evangelií (Rozjímání pro kněze – 5 svazků), Praha 1930–1932 [7] [8] [9]
- Ze života přátel Krista Pána (Rozjímání pro kněze ze života světců – vzorů kněží), Praha 1933[4] [10]
- Psallite Regi nostro, Olomouc 1948. Vydány dva svazky[4]; byl hotov i třetí, který je však ztracen – byl v tisku v r. 1950 v době likvidace řádů. [11] [12] [13]
Reference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Vémyslice
- ↑ a b c PAVLÍK, Jan. Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v Moravském Slezsku od roku 1814. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma s.r.o., 2011. ISBN 978-80-7412-067-1.
- ↑ hrob Bohumila Spáčila na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-05.
- ↑ a b c d Díla Bohumila Spáčila na ndk.cz Dostupné online
- ↑ SPÁČIL, Bohumil. Chceš býti dokonalý? [online]. Praha: vl. nakld., 1923 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online.
- ↑ SPÁČIL, Bohumil. Jesuité [online]. Praha: Sekretariát Mariánských družin, 1923 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online.
- ↑ SPÁČIL, Bohumil. Život Krista Pána podle čtyř evangeli II. [online]. Praha: Gustav Francl, 1930 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online.
- ↑ SPÁČIL, Bohumil. Život Krista Pána podle čtyř evangelií IV. [online]. Praha: Gustav Francl, 1931 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online.
- ↑ SPÁČIL, Bohumil. Život Krista Pána podle čtyř evangelií [online]. Praha: Gustav Francl, 1932 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online.
- ↑ SPÁČIL, Bohumil. Ze života přátel Krista Pána: náčrty rozjímání pro kněze ze života světců-vzorů kněží [online]. Praha: Gustav Francl, 1933 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online.
- ↑ SPÁČIL, Bohumil. Psallite regi nostro, I. [online]. Olomouc: Velehrad, nakladatelství dobré knihy, 1941 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online.
- ↑ SPÁČIL, Bohumil. Psallite regi nostro, II. [online]. Olomouc: Velehrad, nakladatelství dobré knihy, 1948 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online.
- ↑ SPÁČIL, Bohumil. Psallite regi nostro, II. [online]. Olomouc: Velehrad, nakladatelství dobré knihy, 1948 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online.
Literatura
editovat- PITRUN, Bernard – je autorem obšírné práce o B. Spáčilovi, text v archivu České provincie
- BENÍČEK, J.: P. Bohumil Spáčil, S.I. (licenciátní práce), Pontificio instituto orientale, Řím 1993
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohumil Spáčil
- Digitalizovaná díla Bohumila Spáčila v České digitální knihovně
- P. Bohumil Spáčil (Kapitola o B. Spáčilovi z knihy Jana Pavlíka)
- SLUKA, Jakub: I mistr Hus se někdy utne? Archivováno 31. 5. 2020 na Wayback Machine., Blog.respekt.cz, 10. 7. 2012
Provinciál české provincie Tovaryšstva Ježíšova | ||
---|---|---|
Předchůdce: Bruno Restel |
1938–1945 Bohumil Spáčil |
Nástupce: František Šilhan |