Bitva o Narvu (1918)

Estonská osvobozenecká válka
	Bitva o Narvu (1918); Bitva o Joalu; Bitva o Punapargi; Bitva u Kehry; Bitva o Tapu; Vylodění v Udrii; Bitva o Laagnu; První bitva o Narvu (1919); Druhá bitva o Narvu (1919); Bitva o Paju; Bitva o Sänu a Suure-Ruugu; Bitva o Lemsalu; Bitva o Cēsis; Operace v oblasti Krasnaja Horka; Bitva o Pskov; Bitva o Krivasoo;

Bitva o Narvu
	konflikt: Estonská osvobozenecká válka
	ruský křižník Oleg
Trvání	28. listopadu 1918
Místo	Narva, Estonsko
Souřadnice	59°27′ s. š., 28°2′ v. d.
Výsledek	Porážka Estonců, ústup na Tallinn
Strany
Estonsko; Německá říše	Sovětské Rusko; estonští komunisté
Velitelé
Aleksander Tõnisson; Herman Maim; Peeter Vaga; Leutnant Müller	E. A. Iskrijskij ; Jaan Sihver †
Síla
405. pěchotní pluk Obrněné vlaky; dělostřelectvo; 4. pěchotní pluk Kaitseliit- domobrana;	Rudá armáda: 7. armáda; 6. střelecká divize; 2. viljandský pluk (estonští komunisté); Námořnictvo: křižník Oleg; torpédoborec Metkij; torpédoborec Avtroil; 500 námořníků; - celkem 4000 mužů pěchoty a jezdectva
Ztráty
neznámé, podle ruských zdrojů vysoké	94 estonských komunistů ; (podle ruských zdrojů 80)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva o Narvu (estonsky: Narva lahing) byla první bitvou estonské osvobozenecké války. Odehrála se 28. listopadu 1918 v Narvě. Stáli zde proti sobě ruští bolševici s podporou 2. Viljandského pluku estonských komunistů proti Estonské armádě a domobraně (Kaitseliit) s podporou německého císařského námořnictva. I přes první úspěchy (viz bitva o Joalu) byli Estonci poraženi a byli nuceni přejít do defenzivy a stáhnout se k Tallinnu.

Předehra

Politické pozadí

V listopadu roku 1918 skončila první světová válka a německé okupační jednotky se začaly stahovat z Estonska. Toho se pokoušeli využít sovětští bolševici, kteří svůj budoucí komunistický stát chtěli obnovit v hranicích bývalého ruského impéria.

O to, aby se i Estonci do tohoto svazku zapojili, ať už dobrovolně, či násilím, se měla postarat Rudá armáda rychlým útokem přes Narvu do Tallinnu.

První střet v Joale

Než 7. bolševická armáda a 6. střelecká divize pod velením generála E. A. Iskrického překročila řeku Narvu, byli do boje vysláni estonští komunisté, aby obsadili předměstí Narvy, Joalu. Nepodařilo se jim to a estonský komunistický velitel Jaan Sihver zde padl spolu s 94 příslušníky 2. Viljandského pluku.

Bitva

I přes Sihverův neúspěch byla Narva dobyta, a to výsadkem rudého námořnictva kombinovaným s útokem hlavních bolševických sil ze severu i z jihu. Sihverovi se však nepodařilo odříznout cestu k ústupu, a tak se Estoncům podařilo uniknout.

Vylodění Rudého námořnictva, ústup z Narvy

Po neúspěšném útoku estonských komunistů v Joale zamýšleli bolševici rozdrtit místní obranu námořním výsadkem za její linie. Ještě toho dne se 500 příslušníků bolševiky kontrolovaného námořnictva vylodilo v Hungerburgu (dnes Narva-Jõesuu) z křižníku Oleg a torpédoborců Metkij a Avtroil (později zajat Estonci a přejmenován na Lenuuk). Bez odporu postupovali až k vesnicím Riigi a Peeterristi, kde vyhodili jeden ze zdejších železničních mostů do povětří.

Konec

Němci z Narvy ustoupili, dokud to bylo možné, aby unikli obklíčení, a estonský 4. pluk, v domnění že bez německé palebné podpory není obrana možná, také ustoupil směrem na západ.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Сражение за Нарву (1918) na ruské Wikipedii.