[go: up one dir, main page]
Wikipedie

Bertrand Russell

britský matematik a filozof

Bertrand Arthur William Russell ([ˌbɜːtrənd ˈrʌsl]; 18. května 1872, Trelleck, Monmouthshire, Wales – 2. února 1970, Penrhyndeudraeth, Gwynedd (Merionethshire), Wales), třetí hrabě Russell, byl britský matematik, filosof, logik, sociální kritik a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1950. V matematice je znám svým paradoxem v naivní teorii množin.

Bertrand Russell
Celé jménoBertrand Arthur William Russell
Regionzápadní filosofie
Obdobífilosofie 20. století
Narození18. května 1872
Trelleck, Monmouthshire, Wales
Úmrtí2. února 1970 (ve věku 97 let)
Penrhyndeudraeth, Gwynedd (Merionethshire), Wales
Škola/tradiceanalytická filosofie
Oblasti zájmugnozeologie, etika, logika, matematika, metafyzika, filosofie jazyka, filosofie mysli, filosofie náboženství, filosofie vědy
Význačné idejeanalytická filosofie, logický atomismus, Russellův paradox
Alma materTrinity College, Univerzita v Cambridgi
Významná dílaPrincipia Mathematica,
Problémy filosofie,
Zkoumání o smyslu a pravdivosti
VlivyEukleidés, John Stuart Mill, Giuseppe Peano, George Boole,[1] Augustus De Morgan,[2] Gottlob Frege, Georg Cantor, George Santayana, Alexius Meinong, Baruch Spinoza, Ernst Mach,[3] David Hume,[4] Gottfried Wilhelm Leibniz, Ludwig Wittgenstein, Alfred North Whitehead, George Edward Moore, Percy Bysshe Shelley
Vliv naLudwig Wittgenstein, Alfred Jules Ayer, Rudolf Carnap,[5] John von Neumann,[6] Kurt Gödel,[7] Karl Raimund Popper[8] Willard Van Orman Quine,[9] Noam Chomsky,[10] Hilary Putnam,[11] Saul Kripke,[12] Moritz Schlick,[13] Vídeňský kroužek,[14] John Langshaw Austin, G. H. Hardy,[15] Alfred Tarski,[16] Norbert Wiener,[17] Robert Oppenheimer,[18] Leon Chwistek,[19] Alan Turing,[20] Jacob Bronowski,[21] Frank Ramsey,[22] Džaváharlál Néhrú,[23] Tariq Ali,[24] Michael Albert,[25] Che Guevara,[26] Bernard Williams, Donald Davidson,[27] Thomas Samuel Kuhn,[28], Nathan Salmon,[29] Christopher Hitchens,[30] Richard Dawkins,[31] Carl Sagan,[32] Isaiah Berlin,[33] Albert Ellis,[34] Martin Gardner,[35] Daniel Dennett,[36] Buckminster Fuller,[37] Pervez Hoodbhoy,[38] John Maynard Keynes,[39] Isaac Asimov,[40] Paul Kurtz,[41] Alexandr Solženicyn, James Joyce,[42] Kurt Vonnegut,[43] Ray Kurzweil,[44] Marvin Minsky,[45] Herbert A. Simon,[46] Burrhus Frederic Skinner,[47] John Searle,[48] Andrej Dmitrijevič Sacharov,[49] Stephen Hawking,[50] Józef Rotblat,[51] Edward Said,[52] Sidney Hook, A. C. Grayling, Colin McGinn, Txillardegi[53]
OceněníNobelova cena za literaturu (1950),
Cena Jeruzaléma (1963)
ChoťAlys Pearsall Smith (1894–1921)
Dora Russell (1921–1935)
Patricia Russell (1936–1951)
Edith Finch Russell (1952–1970)
DětiConrad Russell, 5th Earl Russell, John Russell, Katharine Tait a Lady Harriet Russell
RodičeJohn Russell[54][55] a Katharine Russell, Viscountess Amberley
PříbuzníFrank Russell, 2nd Earl Russell (sourozenec)
Nicholas Russell, 6th Earl Russell a John Russell, 7th Earl Russell[56] (vnoučata)
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:

Život

editovat

Bertrand Arthur William Russell se narodil roku 1872. Pocházel z aristokratického prostředí s významnými politickými vazbami (jeho děd John Russell, 1. hrabě Russell, byl dvakrát britským premiérem v letech 1846–1852 a 1865–1866) a po smrti svého staršího bratra se v roce 1931 stal 3. hrabětem Russellem.

Ve věku tří let osiřel a byl vychováván právě svým dědečkem. Brzy prokázal své schopnosti pro matematiku a vyvinul se v něm zájem o filosofii. Po absolvování Cambridgeské univerzity roku 1894 (studoval zde matematiku a etiku) pracoval Russel krátce na britské ambasádě v Paříži a roku 1895 se vrátil na Cambridgeskou univerzitu a působil zde na Trinity College jako odborný asistent.

Proti přání své rodiny se Russell roku 1894 oženil s americkou kvakerkou Alys Persall Smithovou a odešel s ní do Berlína, kde studoval ekonomii; zde také roku 1896 napsal dílo Německá sociální demokracie, první ze svých více než devadesáti knih. O rok později vyšla Russellova dizertační práce Esej o základech geometrie.

 
Bertrand Russell v roce 1907

Jako mladý muž se Russell přikláněl k platónismu, ale další jeho filosofický vývoj ho však řadí spíše do novopozitivistické školy. Russel vycházel z názoru, že empirickou zkušeností lze bezprostředně poznávat ideje či univerzálie. Jediný skutečně účinný nástroj poznávání viděl proto Russell v přírodních vědách. Ty by měly být podle něho vzorem filosofie a nikoliv morálka nebo náboženství. Filosofie by měla pracovat jen v těch oblastech, jež dosud nejsou zpřístupněny exaktnímu přírodovědeckému bádání, ale i zde může pouze na problémy poukazovat, a nikoli je řešit. Při svých úvahách o problematice smyslu a pravdivosti pak Russel svůj empirismus dále rozvíjel v závislosti na své koncepci logického atomismu.

Svým odborným dílem se Russell zasloužil o rozvoj matematické logiky; přispěly k tomu především jeho práce Principy matematiky z roku 1903 a třídílná Principia Mathematica (1910–1913), kterou napsal společně se svým učitelem z Cambridge Alfredem North Whiteheadem. Exaktní myšlenkové postupy aplikoval také v humanitních vědách a inspiroval americkou behavioristickou psychologii.

 
Roger Fry: Bertrand Russell v roce 1923

V průběhu 1. světové války dospěl Russell k nezvratnému pacifismu, jehož prosazování jej přivedlo k občanské neposlušnosti a nakrátko i do vězení. Působil rovněž jako svobodomyslný pedagog a v letech 1927–1932 vedl experimentální školu v Sussexu. Po 2. světové válce byl činný v kampani za jaderné odzbrojení a byl ctěn jako duchovní otec nové vlny pacifismu v 60. letech 20. století.

Svým obsáhlým dílem, zaměřeným na logiku, matematiku, filosofii, ekonomii, sociologii, psychologii, náboženství, etiku a politiku patří Russell k nejvýznamnějším myslitelům 20. století. Russelovo řešení logických paradoxů pomocí jednoduché a rozvětvené teorie logických typů, jeho teorie logických funkcí, pojetí definic abstrakcí, zvláště v souvislosti s definicí přirozených čísel, logická analýza relací a celá řada dalších koncepcí tvoří pevný základ soudobé formální logiky. Jeho teorie popisů, spjatá s výkladem určitého i neurčitého členu, analýza vlastních jmen, smyslu a významu, rozlišení tzv. úplných a neúplných symbolů ovlivnily výzkumy v oblasti sémantiky přirozených i umělých jazyků.

Kromě exaktních věd se Russell věnoval také sociálním a etickým otázkám, dějinám filosofie a mravním aspektům politiky. Roku 1950 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu jako uznání za jeho mnohostranné a významné dílo, v němž vystupuje jako zastánce humanity a svobody myšlení (citace z odůvodnění Švédské akademie). Stal se tak po Theodoru Mommsenovi, Rudolfu Euckenovi a Henri Bergsonovi čtvrtým nositelem této ceny, který nebyl spisovatelem krásné literatury, ale jiných spisů, které svou formou a pojetím mají literární hodnotu (jak to stojí v příslušných stanovách k Nobelově ceně).

Bertrand Arthur Wiliam Russell zemřel roku 1970.

Russellův logický atomismus

editovat

Podle Russella skutečno jsou jednotlivá smyslová data (sense-data [sens ˈdeɪtə, ˈdɑːtə, Amer ˈdætə]), jež spolu navzájem souvisejí logicky. Mezi věcmi existují vnitřní vztahy – pokud chceme popsat svět, musíme nejen vyjmenovat věci, ale také popsat právě tyto vztahy a jejich vlastnosti. Když je dáme dohromady, vznikne atomický fakt.

Neexistuje ani hmota, ani duch, dokonce ani já, nýbrž pouze smyslová data (vliv pozitivismu).

Přírodní věda, která jediná je pravým zdrojem poznávání a našeho vědění o světě, poznává smyslová data a jinak nic. Nedává prostor žádné víře v nesmrtelnost či boha(y). Náboženství je podle Russella postradatelné, ne-li dokonce zlem; je typické pro nevyspělého člověka. Existuje hierarchie hodnot, jež nutně přesahuje i přírodu, ale opravdová morálka se neopírá o pověrečné představy. Postačujícím lidským údělem je život vedený láskou a orientovaný věděním. Logický atomismus tedy zakládá na tom, že poznáváme jen smyslová data. Ta naše vědomí reflektuje ve formě jazykových vyjádření. Vhodným jazykem k tomu je symbolická logika.

Pohledy na manželství a pohlavní styk

editovat

Russel však svou pozornost nevěnoval jen abstraktním vědám a je také znám pro svůj přínos ke filozofii sexu. Ve svém díle Manželství a mravnost prosazoval volnou lásku a požadoval odmítnutí morálkou vnucované monogamie.[57] Tato kniha byla vyznamenána Nobelovou cenou za literaturu.[58]

Dílo

editovat
 
The Problems of Philosophy (1912, Problémy filosofie), titulní list
  • German Social Democracy (1896, Německá sociální demokracie),
  • An Essay on the Foundations of Geometry (1897, Esej o základech geometrie),
  • A Critical Exposition of the Philosophy of Leibniz (1900, Kritický výklad Leibnizovy filosofie),
  • The Principles of Mathematics (1903, Principy matematiky), dílo rozvíjející názory německého matematika Gottloba Fregea, že matematika je pokračováním logiky.
  • On Denoting (1905, O označení), stať je mezníkem ve vývoji Russellových názorů z doby, kdy odmítl učení rakouského filosofa Alexiuse Meinonga o existenci logicky rozporných objektů a počíná navazovat na Fregeovu teorii popisů.
  • Philosophical Essays (1910, Filosofické eseje),
  • Principia Mathematica (1910–1913), společně s Alfredem North Whiteheadem, jedná se o třísvazkovou knihu (jednotlivé díly 1910, 1912 a 1913), ve které se Russell a Whitehead pokusili upevnit a sjednotit logické základy matematiky. Dílo dovršuje základy matematické logiky, a zároveň otevírá cestu k rozpracování logické sémantiky.
  • The Problems of Philosophy (1912, Problémy filosofie),
  • Our Knowledge of the External World as a Field for Scientific Method in Philosophy (1914, Naše znalost vnějšího světa jako prostor pro vědeckou metodu ve filosofii),
  • Principles of Social Reconstruction (1916, Principy sociální přestavby),
  • Political Ideals (1917, Politické ideje),
  • Mysticism and Logic and Other Essays (1918, Mystika a logika a jiné eseje),
  • Roads to Freedom: Socialism, Anarchism, and Syndicalism (1918, Cesty ke svobodě: Socialismus, anarchismus a syndikalismus),
  • The Philosophy of Logical Atomism (1918, Filosofie logického atomismu),
  • Introduction to Mathematical Philosophy (1919, Úvod do filosofie matematiky),
  • The Practice and Theory of Bolshevism (1920, Praxe a teorie bolševizmu),
  • The Analysis of Mind (1921, Analýza myšlení),
  • The Problem of China (1922, Čínský problém),
  • The ABC of Atoms (1923, Abeceda atomů),
  • The ABC of Relativity (1925, Abeceda relativity),
  • What I Believe (1925, V co věřím),
  • On Education, Especially in Early Childhood (1926, O výchově, zejména v raném dětství),
  • The Analys of Matter (1927, Analýza hmoty),
  • An Outline of Philosophy (1927, Přehled filosofie),
  • Why I Am Not a Christian (1927, Proč nejsem křesťanem),
  • Sceptical Essays (1928, Skeptické eseje),
  • Marriage and Morals (1929, Manželství a mravnost),
  • The Conquest of Happiness (1930, Boj o štěstí), v této knize se Russell zabývá podmínkami, za nichž může člověk dosáhnout štěstí. Těmi podle něj jsou: Nadšení, které znamená žízeň po životě, jeho velkým zdrojem je láska: „Jedna z vedoucích příčin nedostatku nadšení je pocit, že jedinec není milován, zatímco z opačného úhlu pohledu pocit, že je jedinec milován podporuje nadšení víc, než cokoliv jiného".[59] Druhým zdrojem štěstí je rodina, která hraje významnou roli v jedincově pocitu bezpečí. Třetím zdrojem jsou pak neosobní zájmy, které pomáhají vyplnit volný čas a zahání nudu, poskytují navíc oddych od napětí, která vytváří rodina, práce či finance. Russellův pohled na štěstí tedy znamená, že jeho zdroje záleží jednak na externích okolnostech, jednak jsou v jedinci samotném. Šťastný člověk je ten, který pěstuje náklonnost k druhým, má široké pole zájmů, provádí věci s nadšením, a tudíž netrpí[59].
  • The Scientific Outlook (1931, Vědecké vyhlídky),
  • Education and the Social Order (1932, Vzdělání a společenský systém),
  • Freedom and Organization: 1814–1914 (1934, Svoboda a organizace: 1814–1914),
  • Religion and Science (1935, Náboženství a věda),
  • Power: A New Social Analysis (1938, Vláda: nová společenská analýza),
  • An Inquiry into Meaning and Truth (1940, Zkoumání o smyslu a pravdivosti), kniha vzniklá z přednášek, jež Russell konal koncem třicátých let 20. století na amerických univerzitách, jejímž cílem je prozkoumat určité problémy týkající se empirického poznání. Při svých úvahách o problematice smyslu a pravdivosti vychází z čistého empirismu a rozvíjí jej v závislosti na své koncepci logického atomismu.
  • A History of Western Philosophy (1945, Dějiny západní filosofie)
  • Philosophy and Politics (1947, Filosofie a politika),
  • Human Knowledge: Its Scope and Limits (1948, Lidské vědění: jeho rozsah a meze),
  • Authority and Individual (1949, Moc a jednotlivec),
  • Unpopular Essays (1950, Nepopulární eseje),
  • New Hopes for a Changing World (1951, Nové naděje pro měnící se svět),
  • The Impact of Science on Society (1952, Vliv vědy na společnost),
  • Satan in the Suburbs (1953, Satan na předměstí), soubor povídek,
  • Portraits from Memory and Other Essays (1956, Portréty z paměti a jiné eseje),
  • My Philosophical Development (1959, Můj filosofický vývoj),
  • Wisdom of the West (1959, Moudrost západu),
  • On the Philosophy of Science (1965, O filosofii vědy),
  • War Crimes in Vietnam (1967, Válečné zločiny ve Vietnamu),
  • The Autobiography of Bertrand Russell (1967–1969, Autobiografie), tři díly.

Česká vydání

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Ronald Jager. The Development of Bertrand Russell's Philosophy, Volume 11. [s.l.]: Psychology Press, 2002. ISBN 9780415295451. S. 113–114. 
  2. ↑ The Cambridge Companion to Bertrand Russell. Redakce Nicholas Griffin. [s.l.]: Cambridge University Press, 2003. ISBN 9780521636346. S. 85. 
  3. ↑ Roberts, George W. Bertrand Russell Memorial Volume. [s.l.]: Routledge, 2013. ISBN 9781317833024. 
  4. ↑ Rosalind Carey, John Ongley. Historical Dictionary of Bertrand Russell's Philosophy. [s.l.]: Scarecrow Press, 2009. ISBN 9780810862920. 
  5. ↑ Ilkka Niiniluoto. Language, Truth and Knowledge: Contributions to the Philosophy of Rudolf Carnap. Redakce Thomas Bonk. [s.l.]: Springer, 2003. Dostupné online. ISBN 9781402012068. S. 2. 
  6. ↑ Wolfgang Händler, Dieter Haupt, Rolf Jelitsch, Wilfried Juling, Otto Lange. CONPAR 1986. [s.l.]: Springer, 1986. ISBN 9783540168119. S. 15. 
  7. ↑ Hao Wang. Reflections on Kurt Gödel. [s.l.]: MIT Press, 1990. ISBN 9780262730877. S. 305. 
  8. ↑ Phil Parvin. Karl Popper. [s.l.]: C. Black, 2013. ISBN 9781623567330. 
  9. ↑ The Cambridge Companion to Quine. Redakce Roger F. Gibson. [s.l.]: Cambridge University Press, 2004. ISBN 9780521639491. S. 2. 
  10. ↑ Robert F. Barsky. Noam Chomsky: A Life of Dissent. [s.l.]: MIT Press, 1998. ISBN 9780262522557. S. 32. 
  11. ↑ François Cusset. French Theory: How Foucault, Derrida, Deleuze, & Co. Transformed the Intellectual Life of the United States. [s.l.]: U of Minnesota Press, 2008. ISBN 9780816647323. S. 97. 
  12. ↑ Saul Kripke. Redakce Alan Berger. [s.l.]: Cambridge University Press, 2011. ISBN 9781139500661. 
  13. ↑ Dov M. Gabbay, Paul Thagard, John Woods, Theo A.F. Kuipers. General Philosophy of Science: Focal Issues: Focal Issues. [s.l.]: Elsevier, 2007. ISBN 9780080548548. Kapitola The Logical Approach of the Vienna Circle and their Followers from the 1920s to the 1950s, s. 432. 
  14. ↑ Dermot Moran. Husserl's Crisis of the European Sciences and Transcendental Phenomenology: An Introduction. [s.l.]: Cambridge University Press, 2012. ISBN 9780521895361. S. 204. 
  15. ↑ Grattan-Guinness. Russell and G.H. Hardy: A study of their Relationship [online]. McMaster University Library Press [cit. 2014-01-03]. Dostupné online. 
  16. ↑ Douglas Patterson. Alfred Tarski: Philosophy of Language and Logic. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2012. ISBN 9780230367227. 
  17. ↑ Rosalind Carey, John Ongley. Historical Dictionary of Bertrand Russell's Philosophy. [s.l.]: Scarecrow Press, 2009. ISBN 9780810862920. S. 15–16. 
  18. ↑ Ray Monk. Robert Oppenheimer: A Life Inside the Center. [s.l.]: Random House LLC, 2013. ISBN 9780385504133. 
  19. ↑ Anita Burdman Feferman, Solomon Feferman. Alfred Tarski: Life and Logic. [s.l.]: Cambridge University Press, 2004. Dostupné online. ISBN 9780521802406. S. 67. 
  20. ↑ Andrew Hodges. Alan Turing: The Enigma. [s.l.]: Princeton University Press, 2012. ISBN 9780691155647. S. 81. 
  21. ↑ Jacob Bronowski. The Origins of Knowledge and Imagination. [s.l.]: Yale University Press, 2008. ISBN 9780300157185. 
  22. ↑ Russell vs. Meinong - The Legacy of "On Denoting". Redakce Nicholas Griffin, Dale Jacquette. [s.l.]: Taylor & Francis, 2008. ISBN 9780203888025. S. 4. 
  23. ↑ Sankar Ghose. Jawaharlal Nehru, a Biography. [s.l.]: Allied Publishers, 1993. ISBN 9788170233695. Kapitola V: Europe Revisited, s. 46. 
  24. ↑ Street-Fighting Years: An Autobiography of the Sixties [online]. Verso [cit. 2015-01-10]. S. 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-09. 
  25. ↑ Michael Albert. Remembering Tomorrow - From SDS to Life After Capitalism: A Memoir. [s.l.]: Seven Stories Press, 2011. ISBN 9781609800017. 
  26. ↑ Jon Lee Anderson. Che Guevara: A Revolutionary Life. [s.l.]: Grove Press, 1997. ISBN 9780802197252. S. 38. 
  27. ↑ Marc Joseph. Donald Davidson. [s.l.]: McGill-Queen's Press – MQUP, 2004. ISBN 9780773527812. Kapitola 1: Introduction - Davidson's Philosophical Project, s. 1. 
  28. ↑ James A. Marcum. Thomas Kuhn's Revolution: An Historical Philosophy of Science. [s.l.]: Continuum, 2005. ISBN 9781847141941. Kapitola 1: Who is Thomas Kuhn?, s. 5. 
  29. ↑ Nathan Salmon. Content, Cognition, and Communication - Philosophical Papers II - Philosophical Papers II. [s.l.]: Oxford University Press, 2007. ISBN 9780191536106. Kapitola Introduction to Volume II, s. xi. 
  30. ↑ The Portable Atheist: Essential Readings for the Nonbeliever. Redakce Christopher Hitchens. [s.l.]: Da Capo Press, 2007. ISBN 9780306816086. 
  31. ↑ Gregory Landini. Russell. [s.l.]: Routledge, 2010. ISBN 9780203846490. S. 444. 
  32. ↑ Carl Sagan. The Varieties of Scientific Experience: A Personal View of the Search for God. Redakce Ann Druyan. [s.l.]: Penguin, 2006. ISBN 9781594201073. 
  33. ↑ George Crowder. Isaiah Berlin: Liberty, Pluralism and Liberalism. [s.l.]: Polity, 2004. ISBN 9780745624778. S. 15. 
  34. ↑ Elsie Jones-Smith. Theories of Counseling and Psychotherapy: An Integrative Approach: An Integrative Approach. [s.l.]: SAGE, 2011. ISBN 9781412910040. S. 142. 
  35. ↑ Interview with Martin Gardner [online]. American Mathematical Society, June–July 2005 [cit. 2014-01-05]. S. 603. Dostupné online. 
  36. ↑ Peter S Williams. S Lewis Vs The New Atheists. [s.l.]: Authentic Media Inc, 2013. ISBN 9781780780931. 
  37. ↑ Loretta Lorance, Richard Buckminster Fuller. Becoming Bucky Fuller. [s.l.]: MIT Press, 2009. ISBN 9780262123020. S. 72. 
  38. ↑ Dr. K. Sohail. How Difficult it is to Help People Change their Thinking – Interview with Dr. Pervez Hoodbhoy [online]. February 2000 [cit. 2013-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-07-2012. 
  39. ↑ The Return to Keynes. Redakce Bradley W. Bateman, Toshiaki Hirai, Maria Cristina Marcuzzo. [s.l.]: Harvard University Press, 2010. ISBN 9780674053540. S. 146. 
  40. ↑ Isaac Asimov. I.Asimov: A Memoir. [s.l.]: Random House LLC, 2009. ISBN 9780307573537. 
  41. ↑ Paul Kurtz. Toward a New Enlightenment: The Philosophy of Paul Kurtz. Redakce Vern L. Bullough, Tim Madigan. [s.l.]: Transaction Publishers, 1994. ISBN 9781412840170. S. 233. 
  42. ↑ John P. Anderson. Finding Joy in Joyce: A Readers Guide to Ulysses. [s.l.]: Universal-Publishers, 2000. ISBN 9781581127621. S. 580. 
  43. ↑ Paul Lee Thomas. Reading, Learning, Teaching Kurt Vonnegut. [s.l.]: Peter Lang, 2006. ISBN 9780820463377. S. 46. 
  44. ↑ Gregory L. Ulmer. Electronic Monuments. [s.l.]: U of Minnesota Press, 2005. ISBN 9780816645831. S. 180. 
  45. ↑ Paul J. Nahin. Number-Crunching: Taming Unruly Computational Problems from Mathematical Physics to Science Fiction. [s.l.]: Princeton University Press, 2011. ISBN 9781400839582. Kapitola 9, s. 332. 
  46. ↑ Models of a Man: Essays in Memory of Herbert A. Simon. Redakce Mie Augier, Herbert Alexander Simon, James G. March. [s.l.]: MIT Press, 2004. ISBN 9780262012089. S. 21. 
  47. ↑ William O'Donohue, Kyle E. Ferguson. The Psychology of B F Skinner. [s.l.]: SAGE, 2001. ISBN 9780761917595. S. 19. 
  48. ↑ Gustavo Faigenbaum. Conversations with John Searle. [s.l.]: LibrosEnRed.com, 2001. ISBN 9789871022113. S. 28. 
  49. ↑ Without Force Or Lies: Voices from the Revolution of Central Europe in 1989–90. Redakce William M. Brinton, Alan Rinzler. [s.l.]: Mercury House, 1990. ISBN 9780916515928. S. 37. 
  50. ↑ David Wilkinson. God, Time and Stephen Hawking. [s.l.]: Kregel Publications, 2001. ISBN 9780825460296. S. 18. 
  51. ↑ Joseph Rotblat: Visionary for Peace. Redakce Reiner Braun, Robert Hinde, David Krieger, Harold Kroto, Sally Milne. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2007. ISBN 9783527611270. 
  52. ↑ Edward Said: The Legacy of a Public Intellectual. Redakce Ned Curthoys, Debjani Ganguly. [s.l.]: Academic Monographs, 2007. ISBN 9780522853575. S. 27. 
  53. ↑ Azurmendi, Joxe (1999); Txillardegiren saioa: hastapenen bila, Jakin, 114; pp 17–45. ISSN 0211-495X. (baskicky)
  54. ↑ Oxford Dictionary of National Biography. Oxford: Oxford University Press. 2004. Dostupné online.
  55. ↑ Kindred Britain.
  56. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  57. ↑ VIDNER, Adam. Bertrand Russell, filozof, který exceloval v logice i matematice [online]. Český rozhlas, 19. květen 2012 [cit. 2023-02-17]. Dostupné online. 
  58. ↑ Michal Lachkovič. Bertrand Russell: Manželství a mravnost na YouTube
  59. ↑ a b RUSSELL, Bertrand. The Conquest of Happiness. New York, London: Media Eight International, 2013. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bertrand_Russell&oldid=24320083“