Běh na 100 metrů

Oficiálně změřená maximální rychlost při sprintu je 44,72 km/h^[1] u mužů (Usain Bolt, 2009) a 39,56 km/h u žen (Florence Griffith Joynerová, 1988). Hranicí světové extratřídy je tradičně bariéra 10 sekund u mužů a 11 sekund u žen. Pod 10 sekund už dokázalo běžet přes 80 sprinterů (k září roku 2011), donedávna všichni vesměs černé barvy pleti.^[2] Nejrychlejším „bílým“ sprinterem je Francouz Christophe Lemaitre, který v roce 2011 dosáhl výkonu 9,92 s. Před ním to byl Ital Pietro Mennea, který zaběhl tuto trať za 10,01 s v roce 1979. Po něm se to povedlo už jen Poláku Marianu Woroninovi, který využil max. podpory větru 2m/s a zaběhl v roce 1984 neoficiálně rovných 10,00 s. Obecný předpoklad je, že černí sprinteři mají víc rychlých svalových vláken v motorickém svalstvu, proto dokážou běhat rychleji. Schopnost zaběhnout stometrový sprint v čase pod 10 sekund je pojem Hranice deseti sekund.

Nejrychlejším českým sprinterem na této trati je oficiálně Zdeněk Stromšík, který v roce 2018 zaběhl stovku za 10,16 sekundy.^[3] Již dříve však běžel s nedovolenou podporou větru 3 m/s stovku za 10,11 sekundy.^[4] Předchozí rekord 10,23 sekundy zaběhl roku 2010 sprinter Jan Veleba. Rekord v české ženské kategorii drží dlouhodobě běžkyně Jarmila Kratochvílová, a to časem 11,09 sekundy.

Současný světový rekord mužů má hodnotu 9,58 s, jeho autorem je jamajský sprinter Usain Bolt, který ho zaběhl 16. srpna 2009 na Mistrovství světa v atletice 2009 v Berlíně. Odhaduje se přitom, že lidské maximum na této trati se pohybuje kolem 9,25 až 9,40 s.^[5] Ženský světový rekord drží Florence Griffith-Joyner a má hodnotu 10,49 s.

Závod byl zpočátku provozován na trávě nebo na škvárové dráze na vzdálenost 100 yardů (91,44 m). Pod vlivem pevninské Evropy se změnil v závod na 100 m. Závodníci startovali ze stojící polohy až do roku 1887, kdy si Charles Scherrill vykopal v dráze malé dírky k lepšímu odrazu, čímž dal podnět ke vzniku startovních bloků. V letech 1928–1929 George Breshnahan a William Tuttle vynalezli startovní bloky. V roce 1937 byly startovní bloky oficiálně schváleny IAAF. Od roku 1938 je stanoveno, že světový rekord může být uznán, pokud rychlost větru vanoucího do zad běžce je maximálně 2 m/s. První experimenty s elektrickou časomírou pocházejí z první čtvrtiny 20. století. Od 1. ledna 1977 je použití elektronické časomíry pro možnost uznání světového rekordu povinné.^[6]

Aktualizace 15. Července 2024^[7]

Rekord	Kategorie	Výkon (s)	Atlet	Stát	Rok
Afrika	Muži	9,77	Ferdinand Omanyala	Keňa  Keňa	18. 9. 2021
	Ženy	10,72	Marie-Josée Ta Lou	Pobřeží slonoviny  Pobřeží slonoviny	10. 8. 2022
Asie	Muži	9,83	Su Ping-tchien	Čína  Čína	1. 8. 2021
	Ženy	10,79	Li Xuemei	Čína  Čína	18. 11. 1997
Evropa	Muži	9,80	Marcell Jacobs	Itálie  Itálie	1. 8. 2021
	Ženy	10,73	Christine Arronová	Francie  Francie	19. 8. 1998
Severní a střední Amerika	Muži	9,58	Usain Bolt	Jamajka  Jamajka	16. 8. 2009
	Ženy	10,49	Florence Griffith-Joynerová	USA  USA	16. 7. 1988
Oceánie	Muži	9,93	Patrick Johnson	Austrálie  Austrálie	5. 5. 2003
	Ženy	11,08	Zoe Hobbsová	Nový Zéland  Nový Zéland	16. 7. 2022
Jižní Amerika	Muži	10,00	Robson da Silva	Brazílie  Brazílie	22. 7. 1988
	Ženy	10,91	Rosângela Santosová	Brazílie  Brazílie	6. 8. 2017
Muži na iaaf.org Ženy na iaaf.org

Hranici 10 sekund doposud pokořilo 172 atletů (05/2023), hranici 9,90 sekund 46 z nich a hranici 9,80 sekund 11 běžců.^[8] Z tohoto hlediska je nejúspěšnějším sprinterem Asafa Powell z Jamajky, který čas pod 10 sekund zaběhl 92×, pod 9,90 sekund potom 43× a 8× běžel pod 9,80 sekund, Američan Maurice Greene běžel 53× pod 10 (11× pod 9,90). Světový rekordman Usain Bolt z Jamajky zaběhl pod 10 sekund 44 závodů, z toho ale běžel 31× pod 9,90 a 11× pod 9,80.^[9]

Poř.	Čas	Vítr (m/s)	Atlet	Stát	Datum	Město
1.	9.58	+0,9	Usain Bolt		16. 8. 2009	Berlín
2.	9.69	+2.0	Tyson Gay		20. 9. 2009	Šanghaj
3.		−0,1	Yohan Blake		23. 8. 2012	Lausanne
4.	9.72	+0,2	Asafa Powell		2. 9. 2008	Lausanne
5.	9.74	+0,9	Justin Gatlin		15. 5. 2015	Dauhá
6.	9.78	+0,9	Nesta Carter		29. 8. 2010	Rieti
7.	9.79	+0,1	Maurice Greene		16. 6. 1999	Athény
8.	9.80	+1,3	Steve Mullings		4. 6. 2011	Eugene
9.	9.82	+1,7	Richard Thompson		21. 6. 2014	Port of Spain
10.	9.84	+0,7	Donovan Bailey		27. 7. 1996	Atlanta
11.		+0,2	Bruny Surin		22. 8. 1999	Sevilla
12.		+1,3	Trayvon Bromell		25. 6. 2015	Eugene
13.	9.85	+1,2	Leroy Burrell		6. 7. 1994	Lausanne
14.		+1,7	Olusoji Fasuba		12. 5. 2006	Dauhá
15.		+1,3	Michael Rodgers		4. 6. 2011	Eugene
16.	9.86	+1,2	Carl Lewis		25. 8. 1991	Tokio
17.		−0,4	Frankie Fredericks		3. 7. 1996	Lausanne
18.		+1,8	Ato Boldon		19. 4. 1998	Walnut
19.		+0,6	Francis Obikwelu		22. 8. 2004	Athény
20.		+1,8	Keston Bledman		23. 6. 2012	Port of Spain
21.		+1,3	Jimmy Vicaut		4. 7. 2015	Saint-Denis
22.	9.87	+0,3	Linford Christie		15. 8. 1993	Stuttgart
23.		−0,2	Obadele Thompson		11. 9. 1998	Johannesburg
24.	9.88	+1,8	Shawn Crawford		19. 6. 2004	Eugene
25.		+1,0	Walter Dix		8. 8. 2010	Nottwil
26.		+0,9	Ryan Bailey		29. 8. 2010	Rieti
27.		+1,0	Michael Frater		30. 6. 2011	Lausanne
28.	9.89	+1,6	Travis Padgett		28. 6. 2008	Eugene
29.		+1,6	Darvis Patton		28. 6. 2008	Eugene
30.		+1,3	Ngonidzashe Makusha		10. 6. 2011	Des Moines
31.	9.90	+0,4	Nickel Ashmeade		11. 8. 2013	Moskva

Současný světový rekord však poslední dobou bývá stále více napadán z hlediska možného užití dopingu americkou sprinterkou. Florence Griffith-Joynerová zemřela v 38 letech na následky zadušení ve spánku. Objevily se spekulace, že mohlo jít o důsledek dlouhodobého užívání dopingu v době vrcholné kariéry (která navíc podezřele rychle skončila téměř ihned po rekordních výkonech z roku 1988). Hodnota výkonu je na věrohodnost příliš vzdálená časům dosahovaným v té době, ostatní sprinterky se totiž ani po dvaceti letech nedokázaly až na vzácné výjimky dostat pod hranici 10,75 s.

Mimořádnost tohoto výsledku, ale i výsledků několika dalších sprinterek ve stejném rozběhu vedla k domněnce, že došlo k technické závadě na měřiči rychlosti větru, který ukazoval 0,0 m/s – údaj, který byl zcela v rozporu s větrnými podmínkami dne a s vysokými rychlostmi větru zaznamenanými ve všech ostatních sprintech před a po tomto závodě, stejně jako na souběžné dráze pro skok do dálky v době běhu Griffith-Joynerové. Všechny vědecké studie zadané IAAF a nezávislými organizacemi od té doby potvrdily, že v té době určitě foukal nelegální zadní vítr o rychlosti mezi 5 m/s až 7 m/s. To by mělo anulovat legálnost rekordu, IAAF se však rozhodla tento postup neuplatnit. Legitimní nejlepší výkon při povolené rychlosti větru by tedy byl výkon Griffith-Joynerové 10,61 s ve finále následujícího dne.^[10]

Teprve po roce 2020 se jamajské sprinterky Elaine Thompsonová-Herahová a Shelly-Ann Fraserová-Pryceová začaly světovému rekordu opakovaně přibližovat. V roce 2021 obě překonaly výkon Griffith-Joynerové z finálového rozběhu.

Poř.	Čas	Vítr (m/s)	Atletka	Stát	Datum	Město
1.	10,49	0,0	Florence Griffith-Joynerová		16. 7. 1988	Indianapolis
2.	10,54	+0,9	Elaine Thompsonová-Herahová		21. 8. 2021	Eugene[11]
3.	10,60	+1,7	Shelly-Ann Fraserová-Pryceová		26. 8. 2021	Lausanne[12]
4.	10,64	+1,2	Carmelita Jeterová		20. 9. 2009	Šanghaj
5.	10,65	+0,5	Sha'Carri Richardsonová		21. 8. 2023	Budapešť
5.		+1,1	Marion Jonesová		12. 9. 1998	Johannesburg
7.	10,73	+2.0	Christine Arronová		19. 8. 1998	Budapešť
8.	10,74	+1,3	Merlene Otteyová		7. 9. 1996	Milán
9.	10,75	+0,4	Kerron Stewartová		10. 7. 2009	Řím
10.	10,76	+1,7	Evelyn Ashfordová		22. 8. 1984	Curych
10.		+1,1	Veronica Campbellová-Brownová		31. 5. 2011	Ostrava
11.	10,77	+0,9	Irina Privalovová		6. 7. 1994	Lausanne
11.		+0,7	Ivet Lalovová		19. 6. 2004	Plovdiv
12.	10,78	+1,0	Dawn Sowell		3. 6. 1989	Provo
12.		+1,5	Torri Edwardsová		28. 6. 2008	Eugene
13.	10,79	0,0	Xuemei Li		18. 10. 1997	Šanghaj
13.		-0,1	Inger Millerová		22. 8. 1999	Sevilla
13.		+1,1	Blessing Okagbareová		27. 7. 2013	Londýn
13.		+1,8	English Gardnerová		26. 6. 2015	Eugene
14.	10,80	+0,8	Tori Bowieová		18. 7. 2014	Monako

Nejlepší muži na olympijské trati jsou Usain Bolt, který zlatou medaili z LOH v Pekingu 2008 dokázal o 4 roky později v Londýně obhájit a Carl Lewis, který dokázal zvítězit v Los Angeles 1984 a po diskvalifikaci Bena Johnsona získal zlato i v Soulu 1988. Ženy poprvé běžely na olympiádě v roce 1928 v Amsterodamu. Nejlepší ženou je Wyomia Tyusová a Gail Deversová, obě získaly zlaté medaile na dvou hrách.

Nejúspěšnější zemí jsou USA, jejichž sportovci v běhu na 100 m získali zatím 53 medailí.

Nejvíce titulů mistra světa si odnesli Carl Lewis (1983, 1987, 1991), Maurice Greene (1997, 1999, 2001) a Usain Bolt (2009, 2013, 2015) po třech. Mezi ženami je nejúspěšnější Marion Jonesová (1997, 1999), která získala dva tituly mistryně světa. Nejvíce titulů získali sportovci USA, celkem 11, z toho 5 ženy. V roce 2003 zvítězila Američanka Kelli White, ale byla usvědčena z dopingu, a tak musela zlatou medaili vrátit. Nejlepšími Evropany jsou Brit Linford Christie, který získal zlato na olympiádě v Barceloně 1992, titul mistra světa ve Stuttgartu 1993 a tři tituly mistra Evropy (1986, 1990, 1994). Trojnásobný mistr Evropy je i Ukrajinec Valerij Borzov (1969, 1971, 1974), který získal i zlato na olympiádě v Mnichově 1972. V ženách kraluje Němka Marlies Göhrová, mistryně světa (1983) a mistryně Evropy (1978, 1982 a 1986).

• Průměrná rychlost při současném světovém rekordu mužů (čas 9,58 s) činí 10,44 m/s (37,58 km/h), u žen (čas 10,49 s) pak 9,53 m/s (34,32 km/h). Rekordman - muž tedy běžel průměrně každou sekundu o 91 cm dále než žena - rekordmanka (což odpovídá rozdílu 3,26 km/h). V cíli by rozdíl znamenal přibližně 8,7 metru. Je však třeba zmínit, že obvykle běhají nejrychlejší ženy podstatně pomaleji než rekordmanka Florence Griffith Jonesová, zhruba kolem 10,80 s.^[13] V mužském sprintu se nejvyšší dosažená rychlost v průběhu posledního století výrazně zvyšovala (od hodnoty 36,9 km/h ve 20. letech minulého století až po 44,7 km/h v roce 2009).^[14]

• Seznam medailistů na mistrovství Evropy v běhu na 100 m
• Seznam medailistů na mistrovství světa v běhu na 100 m
• Seznam medailistů na letních olympijských hrách v běhu na 100 m

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu běh na 100 m na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF)
• Atletické rekordy (IAAF)
• Stránky Českého atletického svazu
• Veteranska Atletika
• Video světového rekordu 9,74 s