Anton Forgách

Od roku 1838 působil jako státní úředník,^[1] nejprve v uherské dvorské kanceláři, od roku 1842 byl prezidentem dikasteria v Rijece, od roku 1848 notářem u dvora. V roce 1848 působil v invazní armádě Ivana Fjodoroviče Paskieviče, která rozdrtila povstání během revoluce v Uhersku.^[2] V 50. letech pak vykonával funkci komisaře (hlavný dištriktuálny župan^[3]) v jednom z distriktů, na které bylo pacifikované Uhersko rozděleno (v roce 1849 v Prešpurku, pak od roku 1851 v Košicích^[1]). Za přijetí tohoto postu byl v řadách maďarské politické reprezentace silně kritizován.^[4] V roce 1859 se stal sekčním šéfem na rakouském ministerstvu vnitra.^[2]

V letech 1853–1859 byl zástupcem místodržícího v Čechách.^[5] Roku 1860 se stal místodržícím (nejvyšším představitelem státní správy) na Moravě,^[2] a od 27. listopadu 1860^[1] do roku 1861 tuto funkci zastával v Čechách.^[6]

V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen do Českého zemského sněmu. Mandát získal paralelně ve dvou obvodech v kurii městské: obvod Třeboň, Lišov, Týn nad Vltavou (tam jako nezávislý český kandidát) a obvod Praha-Malá Strana (tam podporován českou stranou).^[7] Ve volbách na Malé Straně získal podporu českého volebního výboru, který proti němu nenasadil vlastního českého kandidáta.^[8] Šlo o jediný případ, kdy česká politická reprezentace ustoupila ze svého odmítavého postoje ke kandidaturám státních úředníků do sněmu.^[9] Mandát nakonec přijal v tomto obvodu, tedy Praha-Malá Strana.^[10] Slavnostně pak coby místodržící zahájil historicky první schůzi sněmu.^[11][12] Na poslanecký mandát na sněmu rezignoval v září 1862.^[13]

V letech 1861–1864 vedl uherskou dvorní kancelář.^[6] Na podzim 1865 ho císař jmenovan županem Novohradské župy, tedy v regionu, kde měl svůj rodový statek.^[1] Po rakousko-uherském vyrovnání byl aktivní v uherské politice. Přiklonil se k liberální straně Ference Deáka.^[2]

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Forgách na Wikimedia Commons