Antonín Arnošt ze Schaffgotsche
Mons. ThDr. Antonín Arnošt hrabě ze Schaffgotsche (německy Anton Ernst Graf von Schaffgotsch(e), 17. února 1804 Brno[1] – 31. března 1870 Brno[2]) byl moravský šlechtic a římskokatolický duchovní. Po 28 let působil jako brněnský sídelní biskup, což bylo nejdéle v historii diecéze až do roku 2018, kdy jej překonal Vojtěch Cikrle.
| Jeho biskupská Milost Antonín Arnošt Schaffgotsche | |
|---|---|
| 6. biskup brněnský | |
 portrét | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | moravská |
| Diecéze | brněnská |
| Předchůdce | František Antonín Gindl |
| Nástupce | Karel Nöttig |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 2. září 1827 |
| Kněžské svěcení | 8. září 1827 světitel Václav Urban Stuffler |
| Biskupské svěcení | 20. října 1839 světitel Maxmilián Josef Sommerau-Beckh |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 16. února 1804 |
| Místo narození | Brno Habsburská monarchie |
| Datum úmrtí | 31. března 1870 (ve věku 66 let) |
| Místo úmrtí | Brno Rakousko-Uhersko |
| Vyznání | římskokatolické |
| Rodiče | Jan Arnošt ze Schaffgotsche |
| Příbuzní | Jan Josef Schaffgotsche (bratr) Jan Prokop ze Schaffgotsche (strýc) |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stručný životopis
editovatŠestý brněnský biskup se narodil v Brně[1] a pokřtěn byl jako Jan Nepomucký Antonín Arnošt Filip Josef František de Paula Juda Tadeáš Ondřej Avellino hrabě ze Schaffgotsche v tamním kostele sv. Jakuba. Pocházeůl z významného rodu Schaffgotschů. Jeho rodiči byli hrabě Jan Arnošt ze Schaffgotsche (1742–1825),[3] matka Johana Nepomucena roz. hraběnka z Blümegenu (1765–1811; neteř biskupa Heřmana Hanibala u Blümegenu).[4] Jeho bratrem byl šlechtic a politik Jan Josef ze Schaffgotsche[5] a jeho strýcem byl první českobudějovický biskup Jan Prokop ze Schaffgotsche.[6]
Na kněze byl vysvěcen v roce 1827, konsekrován na biskupa 21. října 1839 a pak působil jako světící biskup olomoucký až do roku 1842, kdy se stal sídelním biskupem brněnským. Roku 1852 založil chlapecký seminář, uvedl do diecéze řeholní rodiny vincentek a boromejek. Zlepšil ekonomickou situaci biskupství, když získal statek Chrlice. Roku 1863 odstoupil 11 farností vyškovského děkanátu olomoucké arcidiecézi výměnou za stejný počet farností děkanátu Boskovice. Tato výměna byla schválena již předtím papežskou bulou ze dne 28. března 1859.
Během svého episkopátu čelil mnoha výzvám, revoluci v roce 1848, zavádění češtiny do liturgie a rozpory mezi německým a českým kněžstvem, jednání o konkordátu v roce 1855 a upevnění pozice katolické církve. Od roku 1848 do roku 1849 zasedal také jako poslanec Moravského zemského sněmu. Nastoupil sem po zemských volbách roku 1848 za kurii virilistů a velkostatků.[7] Zemřel náhle dne 31. března 1870.[8]
Jako biskup brněnský neužíval znak se symbolem diecéze, ale pouze čtvrcený rodový erb s gryfem a polcením. Takto je znak vyobrazen i na jeho náhrobku, který byl v roce 1908 přenesen z brněnského hřbitova na Petrov. Jako jediný brněnský biskup má na náhrobku zobrazen znak. Byl držitelem řádů Železné koruny I. třídy a komandéského kříže Leopoldova, které jsou umístěny také na jeho biskupském znaku.[9]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Matrika 16870, sn. 232 [online]. MZA [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Matrika 16961, sn. 56 [online]. MZA [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
- ↑ http://genealogy.euweb.cz/austria/schaffg3.html
- ↑ Johana Nepomucena Schaffgotsch [online]. Rev. 23.2.2015 [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ PUNA, Michal: Zemští poslanci zvolení na Moravě r. 1848 a 1861, K otázce formování politické kultury a její kontinuity [online]. muni.cz [cit. 2016-06-05]. Dostupné online.
- ↑ Biskupství brněnské. Druhé, přepracované a doplněné vydání. vyd. Brno: Biskupství brněnské, 2016. 173 s. ISBN 978-80-270-1058-5. S. 33.
- ↑ DVOŘÁK, Jindřich. Moravské sněmování roku 1848-49: na padesátiletou památku na novodobého sněmu a zrušení roboty na Moravě, jakož i nastoupení císaře a krále Františka Josefa I. na trůn, Svazek 1. [s.l.]: Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1898. 262 s. Dostupné online. S. 247–253.
- ↑ Biskupství brněnské. Druhé, přepracované a doplněné vydání. vyd. Brno: Biskupství brněnské, 2016. 173 s. ISBN 978-80-270-1058-5. S. 37.
- ↑ Biskupství brněnské. Druhé, přepracované a doplněné vydání. vyd. Brno: Biskupství brněnské, 2016. 173 s. ISBN 978-80-270-1058-5. S. 72.
Literatura
editovat- Katalog brněnské diecéze. Neproměnná část, Brno 2007, ISBN 978-80-254-0298-6. s. 20.
- CINEK, František. K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778–1870, Olomouc, Družina literární a umělecká v Olomouci 1934, s. 195.
- MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 601–602.
- BUBEN, Milan M. Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů. Praha: Logik, 2000. 411 s. ISBN 80-902811-0-9. S. 291–293.
- Biskupství brněnské. Druhé, přepracované a doplněné vydání. vyd. Brno: Biskupství brněnské, 2016. 173 s. ISBN 978-80-270-1058-5. S. 33–37, 72.
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Arnošt ze Schaffgotsche na Wikimedia Commons
- Životopis na stránkách biskupství brněnského
- Antonín Arnošt ze Schaffgotsche v Encyklopedii dějin města Brna
- Bishop Antonín Arnošt Schaaffgotsche na The Hierarchy of the Catholic Church (anglicky)
| Předchůdce: František Antonín Gindl |
6. biskup brněnský 1842–1870 |
Nástupce: Karel Nöttig |