Andromaché
Andromaché, také Andromacha (řecky Ἀνδρομάχη, latinsky Andromache) je v řecké mytologii dcera thébského krále Éetiona. Je známa jako manželka Hektora, hrdiny trojské války a vrchního velitele trojských vojsk.
| Andromaché | |
|---|---|
 | |
| Narození | Thebe |
| Místo pohřbení | hero shrine of Andromache in Pergamon |
| Choť | Hektór[1] Neoptolemos[1] Helenos[2] |
| Děti | Astyanax[3][4] Oxynius Pergamos (mytológia)[1] Pielus Molossus Amphialus … více na Wikidatech |
| Rodiče | Éetión[1][5][6] |
| Příbuzní | Podes (sourozenec) Polydorus (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byla vzorem ušlechtilosti a vznešenosti, stejně tak i manželské lásky a oddanosti. Hektórovi porodila syna Astyanakta. Jejich poklidný život skončil v okamžiku, kdy na pobřeží Tróje přistálo řecké loďstvo a začala desetiletá válka o dobytí města. Hektór se postavil do čela vojska a Andromacha se nepřestávala strachovat o jeho život. Utrpěla válkou hrozné ztráty: přišla o otce a sedm bratrů, kteří zahynuli rukou řeckého hrdiny Achilla. Její matku zase zabila bohyně Artemis.
Černé předtuchy se vyplnily – Hektór padl při statečné obraně města v souboji s Achillem a krátce nato padla i Trója. Hektór zůstal v paměti jako vzor hrdinného bojovníka. Obětí války se stal i malý syn Astyanax, kterého nějaký voják (někdy se uvádí sám Odysseus) vytrhl z matčina náručí a shodil ho z hradeb.
Andromacha po zkáze Tróje připadla jako válečná kořist, stala se otrokyní Achillova syna Neoptolema, kterému prý porodila několik dětí. Když ji Neoptolemos propustil z otroctví, prý se provdala za Hektorova bratra Helena. Jeden jejich syn se jmenoval Pergamos, s ním Andromaché odešla do Malé Asie, kde Pergamos založil město a dal mu své jméno Pergamon.
Andromacha si lásku k prvnímu manželovi navždy uchovala. Vybudovala na jeho památku a počest památník. Po její smrti jí byla zřízena svatyně.
Odraz v umění
editovat- Četné vázové malby zachovaly pro budoucnost podobu Andromachy, známá je Andromacha s malým Astyanaktem z 5. stol. př. n. l., dnes je uložena v Britském muzeu; nebo Hektorovo loučení s Andromachou ze stejné doby, to je uloženo ve Würzburském muzeu.
- V Homérových básních je Andromacha rovněž přítomna, zejména v šestém zpěvu Iliady.
- Básnířka Sapfó z Lesbu ji opěvala v díle Svatba Hektora a Andromachy.
- Známé jsou tragédie Andromaché a Trójanky od Eurípida.
- Jean Racine vytvořil tragédii Andromaché v polovině 17. století.
- opera André Grétryho Andromaché, libreto Louis-Guillaume Pitra podle Racinovy tragédie, 1780
Reference
editovat- ↑ a b c d Andromache. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Priamus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Hector. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Астианакс или Скамандрий. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek II.
- ↑ Eetion. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Andromache. In: Encyklopedie Britannica 1911.
Literatura
editovat- Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. (Členská knižnice nakl. Svoboda).
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Löwe, Gerhard, Stoll, Heinrich Alexander, ABC Antiky
- Fink, Gerhard, Kdo je kdo v antické mytologii, 2004, ISBN 80-7218-992-1
- Neškudla, Bořek, Encyklopedie řeckých bohů a mýtů, 2003, ISBN 80-7277-125-6
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Andromaché na Wikimedia Commons