Ačokča

V Evropě málo známá zelenina, vzhledem podobná paprice a chutí okurce. Vejčité lusky mají v kuchyni všestranné použití, lze je konzumovat i syrové. Domestikována byla poprvé v Peru,^[3] pěstovali ji již původní obyvatelé kontinentu - Inkové.^[4] Je přizpůsobená na podmínky vysokých nadmořských výšek, pěstována je v horských údolích až do výšky 2 000 - 3 000 m n. m.^[5][3][6]

Pěstuje se hlavně v Mexiku, Peru, Bolívii, Ekvádoru, ale záznamy o jejím pěstování pochází i z Nepálu, Číny, Tchaj-wanu a vysočin východní Afriky.^[3][6] Úspěšně pěstována je i ve středomořských podmínkách^[4] a pěstovat se začíná i v ČR.^[7] Je známa též pod názvy divoká okurka a vzhledem k širokému rozšíření i pod mnoha dalšími místními názvy: ve španělštině jako caigua, caiba, pepino de comer či pepino hueco (tzn. dutá okurka), v Evropě i pod názvy achocha nebo korila.^[8][9]

Roste jako popínavá bylina s délkou stonku až 5 metrů i více s pilovitými listy o velikosti 8 až 24 cm.^[6][3] Rostlina je jednodomá, geitonogamní („samosprašná“ v rámci jedné rostliny).^[4] Samčí květy rostou v trsech 10-20 cm dlouhých. Samičí květy rostou po jednom.^[6] Květy jsou drobné, zelené nebo bílé barvy.^[3] Bobulovité plody paprskovitého tvaru se špičatým vrškem dosahují délky 5–15 cm.^[3] Jejich barva variuje od tmavě zelené přes bílou.^[10] Uvnitř se nacházejí 1,5 cm velká černá semena, která se dále zasadí.^[6] Plody se sklízejí za zhruba 3 až 4 měsíce od setby v závislosti na žádoucím stádiu dozrání plodu.^[6][3][4]

Počet chromozomů je diploidní (2n=32).^[11]

V tradiční medicíně se používá jako potravina s protizánětlivými účinky, ale i proti cukrovce a ke snížení vysokého krevního tlaku.^[6][5] Účinky byly i potvrzeny vědeckými studiemi^[12] a bývají vztahovány k vysokému obsahu fenolů.^[10] Ačokča obsahuje i vyšší množství vitamínu C^[10] (ca 14 mg na 100 g^[6]). Protizánětlivé účinky vykazují plody jak v syrovém tak sušeném stavu.^[10] Ve Spojených státech a Evropě bývá na trhu i jako bylinné léčivo.^[6]

 

V Jižní Americe je typicky užívána k přípravě polévek a salátů.^[10] Mladé plody se konzumují syrové nebo nakládané, starší plody po vyjmutí semen dušené nebo vařené.^[6] Pojídají se i mladé výhonky jako zelenina.^[13]

Použití i příprava je obdobná jako u paprik. Plody lze i nakládat společně s okurkami, cibulkami a karotkou do sladkokyselých nálevů nebo nakrájené na menší kousky sušit a přes zimu použít v kuchyni např. do zeleninových polévek. Malé plody mají zasyrova hráškovou chuť, konzumují se celé. Větší plody je lépe rozříznout, protože mohou obsahovat tvrdá semínka, která je vhodné před konzumací odstranit.

•   Galerie ačokča na Wikimedia Commons
•   Obrázky, zvuky či videa k tématu ačokča na Wikimedia Commons