19. peruť RAF

19.peruť Royal Flying Corps byla založena 1. září 1915^[2]:s.55 a po absolvování výcviku, během kterého užívala řadu různých typů, byla v červenci 1916 odeslána na frontu do Francie se stroji Royal Aircraft Factory B.E.12. Později byla vybavena bojově hodnotnějšími SPADy francouzského původu.

Od listopadu 1917 peruť začala přejímat Sopwithy Dolphin, jimiž do konce ledna 1918 plně nahradila dosavadní Spady, a 3. února s nimi podnikla první operační hlídkový let.^[3] Po vybavení Dolphiny peruť prováděla i doprovodné lety. Do konce války se u 19. peruti vyskytla řada es, počítaje v to i Alberta Desbrisay Cartera, Johna Leacrofta, Arthura Bradfielda Fairclougha, Olivera Brysona, Gordona Budda Irvinga, Fredericka Sowreye, budoucího Air Commodore Patricka Huskinsona, Cecila Gardnera, Rogera Amedee Del'Haye, budoucího Air Chief Marshala Jamese Hardmana, Finlaye McQuistana, Alexandra Pentlanda, Johna Candyho, Cecila Thompsona, Johna Aldridge,^[4] a Wilfreda Ernesta Younga.^[5]

Mezi velícími důstojníky peruti byl i H.D. Harvey-Kelly, v roce 1914 první pilot RFC který přistál na půdě Francie.

Po skončení války byla peruť 31. prosince 1919^[6]:s.47 rozpuštěna, ale již 1. dubna 1923 byla reaktivována na základně RAF Duxford.^[6]:s.47 Užívala pak řadu různých stíhacích typů a v květnu 1935 se stala první perutí vybavenou letouny Gloster Gauntlet, a 4. srpna 1938 jako první obdržela do výzbroje stíhačky Supermarine Spitfire.^[6]:s.48

 

V době vypuknutí druhé světové války se peruť stále nacházela ve Spojeném království a jako součást 12. skupiny Fighter Command se zúčastnila bitvy o Británii.^[6]:s.525 Na podzim roku 1940 byla (spolu s 242. (kanadskou) a 310. (československou) perutí vyzbrojenými Hurricany) součástí Duxfordského wingu (křídla) 12. skupiny jemuž velel Douglas Bader. Novější verze Spitfirů užívala až do počátku roku 1944, kdy je nahradila Mustangy, které používala především k hloubkovým náletům.^[2]:s.56 Po vylodění v Normandii byla 19. peruť krátce přeložena na evropský kontinent, než se vrátila do Británie na základnu RAF Peterhead, odkud poskytovala dálkový stíhací doprovod strojům Coastal Command operujícím u norských břehů.^[6]:s.49

V poválečném období útvar užíval nejprve typ de Havilland Hornet a později různé proudové stíhačky, včetně Hawkerů Hunter a později English Electric Lightning (1960-1964) ze základny RAF Leconfield. Peruť, spolu se sesterskou 92. perutí plnila v době studené války roli pohotovostních záchytných stíhačů protivzdušné obrany, než byla 9. ledna 1992 rozpuštěna. Poslední základnou před rozpuštěním peruti byla RAF Wildenrath v Německu nedaleko Geilenkirchen.^[2]:s.56

Označení bylo poté v září 1992 předáno dosavadní 63. peruti užívající BAE Hawk na základně RAF Chivenor. Jednalo se o stínovou identitu No. 2 Tactical Weapons Unit. Po ukončení provozu proudových strojů v Chivenoru byla peruť v září 1994 přeložena na základnu RAF Valley jako jednotka poskytující na strojích Hawk pokročilý výcvik na rychlých proudových strojích.

V květnu 2008 byl jeden z Hawků T.1 peruti, sériového čísla XX184, zbarven v kamufláži napodobující zbarvení strojů Supermarine Spitfire, na památku 70. výročí od doby kdy se jednotka v Duxfordu stala první operující se stroji Spitfire.

Po publikaci Strategic Defence and Security Review 2010 Air Force Board roku 2011 dospělo k rozhodnutí, že výcviková role 19. peruti může být předána obnovené 4. (rezervní) peruti. 19. peruť, jedna z posledních přežívajících perutí z doby bitvy o Británii, tak byla rozpuštěna 24. listopadu 2011, 96 let poté, co byla poprvé zformována.^[7]

Rozpuštěcí ceremonie jednotky, konaná na základně RAF Valley, byla vedená posledním velitelem útvaru Wg/Cdr Kevinem Marshem, a zúčastnili se jí náčelník štábu RAF Air Chief Marshal Sir Stephen Dalton, bývalý velitel Strike Command Air Chief Marshal Sir William Wratten a Flight Lieutenant Ken Wilkinson, veterán perutě, který se s ní zúčastnil bitvy o Británii.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku No. 19 Squadron RAF na anglické Wikipedii.

• BOWYER, Michael J.F.; RAWLINGS, John D.R. Squadron Codes, 1937–56. Bar Hill, Cambridgeshire: Patrick Stephens Ltd, 1979. Dostupné online. ISBN 0-85059-364-6. (anglicky) 
• CHORLTON, Martyn. The Determined Dolphins. Aeroplane. 2014, roč. 42, čís. 9, s. 58–62. ISSN 0143-7240. (anglicky) 
• DELVE, Ken. The Source Book of the RAF. Shrewsbury, Shropshire: Airlife Publishing, 1994. Dostupné online. ISBN 1-85310-451-5. (anglicky) 
• FLINTHAM, Vic; THOMAS, Andrew. Combat Codes: A full explanation and listing of British, Commonwealth and Allied air force unit codes since 1938. Shrewsbury, Shropshire: Airlife Publishing, 2003. Dostupné online. ISBN 1-84037-281-8. (anglicky) 
• HALLEY, James J. The Squadrons of the Royal Air Force & Commonwealth 1918–1988. Tonbridge, Kent: Air Britain (Historians), 1988. ISBN 0-85130-164-9. (anglicky) 
• JEFFORD, C. G. RAF Squadrons, a Comprehensive record of the Movement and Equipment of all RAF Squadrons and their Antecedents since 1912. 2. vyd. Shrewsbury, Shropshire: Airlife Publishing, 2001. ISBN 1-85310-053-6. (anglicky) 
• PALMER, Derek. Fighter Squadron (No. 19). Upton-upon-Severn: Self Publishing Association, 1991. ISBN 1-85421-075-0. (anglicky) 
• PALMER, Derek. 19 Fighter Squadron, RAF. [s.l.]: Derek Palmer, 2008. ISBN 978-0-9558970-0-9. (anglicky) 
• RAWLINGS, John D. R. Fighter Squadrons of the RAF and their Aircraft. 2. vyd. London: Macdonald & Jane's, 1969. Dostupné online. ISBN 0-354-01028-X. S. 47–54. (anglicky) 

• Seznam perutí RAF

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu 19. peruť RAF na Wikimedia Commons
• (anglicky) Royal Air Force: 19 Squadron
• (anglicky) 19 (F) Squadron All Ranks Association
• 19. peruť RAF na www.valka.cz

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.