Štěpán V. Uherský
Štěpán V. Uherský (maďarsky V. István, 1239/1240?, Budín – 6. srpna 1272, Csepel-sziget) byl uherský král z dynastie Arpádovců.
| Štěpán V. Uherský | |
|---|---|
| Král uherský | |
 Štěpánova korunovace (Chronicum Pictum) | |
| Doba vlády | 1270–1272 |
| Korunovace | 1270 |
| Narození | 1239/1240? Budín |
| Úmrtí | 6. srpna 1272 Csepel-sziget |
| Pohřben | dominikánský klášter na Zaječím ostrově |
| Předchůdce | Béla IV. Uherský |
| Nástupce | Ladislav IV. Kumán |
| Manželka | Alžběta Kumánská |
| Potomci | Alžběta Kumánka Kateřina Uherská Marie Uherská Anna Uherská Ladislav IV. Kumán Ondřej |
| Dynastie | Arpádovci |
| Otec | Béla IV. Uherský |
| Matka | Marie Laskarina |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatStarší ze dvou synů krále Bély IV. a Marie z rodu byzantských Laskaridů byl již roku 1253 oženěn s Alžbětou, dcerou kumánského chána Kuthena. Ze srdce nenáviděl českého krále Přemysla Otakara II., který byl přitom manželem jeho neteře Kunhuty, a válčením proti němu strávil většinu svého krátkého života. Společně s otcem se roku 1260 zúčastnil bitvy u Kressenbrunnu.
| „ | ... král soustředil léta Páně tisícdvěstěšedesát se svým synem Štěpánem a s kumánským vévodou Alprem blízko Moravy početné vojsko, které mínilo zaútočit proti českému králi Otakarovi. Ale třináctého července utrpěl porážku a utekl k Hainburgu | “ |
| — Dubnická kronika[1] | ||
I po porážce Štěpán odmítal mírová ujednání a nakonec mu byl otec přinucen postoupit k vládnutí části území, které přímo nesousedily s územím Přemysla Otakara II.
Od roku 1262 byl mladším králem, provozoval svou vlastní politiku a fakticky si oddělil východní část Uherska, kde razil i vlastní mince.[2] Na jaře 1266 uzavřel s otcem mírovou smlouvou, kdy na otcově straně byl jako spojenec jmenován Štěpánův mladší bratr Béla a také synovec Béla Mačevský.[3]
Králem Uherska se Štěpán stal roku 1270, po otcově smrti. Dál vedl jakousi válku s Přemyslem Otakarem, která nakonec skončila smírem, který ovšem vyzněl přece jen úspěšněji pro Přemysla. Zemřel již roku 1272 a byl pohřben v dominikánském klášteře na Zaječím (Markétině) ostrově.[4]
Potomci
editovat- Alžběta Kumánka (1255?–1313) – manžel Záviš z Falkenštejna (1 syn), 2. manžel Štěpán Uroš II. (církevně neuznáno)
- Kateřina Uherská (1256? – po 1314) – manžel Štěpán Dragutin Sremský; potomci vládli v Bosně a krátce i v Srbsku
- Marie Uherská (1257–1323) – manžel Karel II. Neapolský; 14 dětí, jejichž potomci se mj. stali uherskými králi ve 14. století (rod Anjou), dále králi francouzskými (rod Valois), španělskými (Trastámara) a dalšími
- Anna Uherská (1260?–1281) – manžel Andronikus II. Palaiologos; 2 synové; jejich potomci byli byzantskými císaři až do pádu říše roku 1453
- Ladislav IV. Kumán (1262–1290), následník trůnu – manželka Isabela z Anjou; bez legitimních potomků
- Ondřej (1268–1278)
Vývod z předků
editovatOdkazy
editovatReference
editovat- ↑ Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 92.
- ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 95.
- ↑ Velké dějiny, str. 110
- ↑ Kronika uhorských kráľov, str. 93
Literatura
editovat- KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest: Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy)
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Štěpán V. Uherský na Wikimedia Commons
- Seznam prací o Štěpánovi V. Uherském v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Štěpánova pečeť z roku 1269
| Předchůdce: Béla IV. |
Uherský král Štěpán V. 1262–1272 |
Nástupce: Ladislav IV. Kumán |