Edvard Beneš

Edvard Beneš (28. května 1884, Kožlany na Rakovnicku – 3. září 1948, Sezimovo Ústí) byl český právník, sociolog a politik, v letech 1935–1948 druhý československý prezident.

• Chránit mír znamená nechtít válku. Ale chránit mír znamená i statečně sáhnout ke zbrani proti tomu, kdo by mír, klid, lidskost, lidskou důstojnost a svobodu každého našeho občana chtěl ohrozit.(Dvacet let čs. armády v osvobozeném státě, Praha, květen 1938)^[1]
• Je to pro nás katastrofa, kterou jsme si nezasloužili. Podrobujeme se a budeme se snažit zajistit svému národu klidný život. Nevím, zda budou mít vaše země prospěch z rozhodnutí učiněného v Mnichově. Určitě však nejsme poslední, po nás to postihne i jiné.
  (30. září 1938)
• Koruna stromu naší vlasti je osekána, ale kořeny národa tkví pevně v jeho zemi. Sestupme ke kořenům, soustřeďme všechnu svou starou rodovou sílu do nich, jako jsme to ve svých dějinách učinili již tolikrát; a koruna opět po čase vyrazí novými ratolestmi.
  (Rozhlasový projev na rozloučenou v říjnu 1938)^[2]
• V tomto okamžiku stojíme a stojíte i vy v otevřeném boji s německým nacismem, jemuž jsme my v zahraničí vyhlásili válku jménem československého národa. Nebudete a nejste osamoceni, válka nepřestane, dokud tento režim nepadne a dokud odpůrce nebude poražen na hlavu.
  (BBC 19. září 1939)
• (o Němcích) Tento národ přestal být v této válce už vůbec lidským, přestal být lidsky snesitelným a jeví se nám už jen jako jediná velká lidská nestvůra. Řekli jsme si, že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat.
  (12. května 1945 na brněnské radnici)
• …oni (komunisté) všichni bez výjimky lžou. Je to obecný rys všech komunistů, obzvláště Rusů. Mým největším omylem bylo, že jsem až do poslední chvíle nechtěl věřit, že Stalin mi cynicky a chladnokrevně lhal, jak v r. 1935, tak i později, a že jeho záruky, dané mně a Masarykovi, byly vědomým a záměrným podvodem.
  (tajný vzkaz, který Beneš poslal 14 dní před svou smrtí přátelům do exilu; zdroj Ferdinand Peroutka: Byl dr. Beneš vinen? Masarykův Demokratický svaz, Paříž 1949, citováno z sds.cz)
• Prezidente Osvoboditeli, odkazu, který jste vložil do našich rukou, věrni zůstaneme.
  (na pohřbu T. G. Masaryka, 1937)
• Slovo „sudetský“, „Sudetenland“, „sudeťák“ bude navždy v českých zemích spojeno s nacistickým zvířectvím na nás Češích i na demokratických Němcích prováděným v osudné krizi před a po roce 1938. Musíme se snažit o novou dohodu zbavení se i těch smutných, politicky osudných a pro nás nepřijatelných rekvizit nacistické politiky.
  (Zásadní stanovisko k usnesení představenstva SdS ze dne 7. VI. 1942, odevzdané Wenzelu Jakschovi 1. XII. 1942.)
• Já udělám dvě minuty před dvanáctou dobrovolně raději to, co bych za nepříznivějších podmínek musel udělat dvě minuty po dvanácté.^[3]
• Lež mívá sice krátké nohy, ale někdy až nebezpečně dlouhé ruce a ke svým nohám bývá lhostejná.^[4]

• Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává.
  (součást delšího podvrženého textu „Odkaz Edvarda Beneše“ rozšířeného v rámci českého Internetu, vznik se předpokládá v prostředí strany Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa v 90. letech 20. století)^[5]

• Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie – za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik – a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina.^[6]
  — Jan Zahradil

• Benešovy dekrety

• Encyklopedický článek Edvard Beneš ve Wikipedii