Thur (Rýn)

Thur (přítok Rýna)
Charakteristické kamenné řečiště řeky s vysokohorským zdrojem
Základní informace
Délka toku	135 km
Plocha povodí	1760 km²
Průměrný průtok	47 m³/s
Světadíl	Evropa
Pramen
Appenzellské Alpy
Ústí
do Rýna
Protéká
Švýcarsko Švýcarsko
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Rýn
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thur je řeka ve východní části Švýcarska. Délka jejího toku je 135 km. Plocha povodí měří 1760 km². Je druhým největším švýcarským přítokem Rýna, jehož průtok v místě vtoku navyšuje o více než 10 %.

Thur pramení v nadmořské výšce 2035 m na jihozápadním svahu hory Säntis. ^[1]Na cestě vysokohorskou roklí překonává četné peřeje a vodopády, z nichž vynikají dva o výšce 10 a 13 a jsou známy jako Thurské vodopády. V těchto místech má průměrný průtok 830 l/s. Od pramene nese název Säntisthur a po soutoku s protilehlým horským potokem Wildhauserthur u sídla Unterwasser nese již název Thur. V těchto místech se tok řeky obrací na sever, obtéká ze západní části masiv Appenzellských Alp a po zhruba třetině toku se vydává severozápadním směrem k Rýnu. Ústí v nadmořské výšce 345 metrů v místech ukončení vzedmutí hladiny Rýna vodním dílem Eglisau-Glattfelden.

V první třetině toku protéká typickým horským kamenitým korytem s přirozenou rezervou pro pravidelné jarní i náhlé letní povodně. Ve druhé třetině přechází v širší údolní nivy s meandry ve štěrkopískovém podkladu, v závěru toku v náhorní ploše získává charakter typického toku lužní oblasti.

Z celkové délky 135 kilometrů 68 km toku probíhá v kantonu St. Gallen , 42 km v kantonu Thurgau a 19 km v kantonu Curych.  Z celkového povodí 1760 km² připadá 30 % na zalesněnou, 60 % na zemědělskou a 9 % na zastavěnou oblast.

• 
  Säntisthur
• 
  Po soutoku pod Unterwasser
• 
  Nad Nesslau
• 
  Střední tok v Thurgau
• 
  Vysoký stav na středním toku
• 
  Před ústím do Rýna
• 
  Soutok s Rýnem

Třetina plochy povodí je tvořena horskými a vysokohorskými oblastmi s vysokými ročními i denními úhrny srážek, v pramenné oblasti až 2 400 mm ročně a přes 800 mm denně. Odtokový koeficient na třetině povodí přesahuje 40 l/(s.km²). V 19. století byla značná část toku ve středním a dolním povodí uměle napřímena a prohloubena, což urychlilo strmost povodňových vln. V povodí neexistují výrazné přírodní ani umělé akumulační členy, lijáky na kterémkoli přítoku způsobují rychlou odezvu na hlavním toku. Poměr kulminační hodnoty a příslušného denního průměru bývá více než dvojnásobný.^[2]

Maximální zaznamenaný průtok je 1129 m³/s z roku 1999.

Vzhledem k častému a silnému rozvodňování rozvíjelo se osídlení na menších přítocích. Řeka Thur nikdy neměla význam říční dopravní cesty. Po loukách podél horního toku vedla do začátku 19. století mezková cesta. V údolí řeky vede mezi Wildhausem a Rüdlingenem 160 km dlouhá turistická trasa Thurweg.

Celkové řeku překonává 131 mostů, z toho 88 mostů silničních, 33 mostů pro chodce a 9 železničních mostů. Řeku překonala již římská silnice ve směru od Winterthuru k Phynu. Písemně jsou zmiňovány poprvé mosty v Andelfingenu (1354), Schwarzenbachu (1453) a Lütisburgu (1460)^[3]. V roce 1487 byl postaven osmi obloukový kamenný most poblíž Bischofszellu.

• 
  Kamenný mostek u Steinu
• 
  Dřevěný mostek u Neu St. Johann
• 
  Most u Krummenau
• 
  Most u Bischofszellu z roku 1487
• 
  Železniční most u Schwarzenbachu
• 
  Most dálnice A4 na dolním úseku
• 
  Silniční most U Flaachu je posledním mostem na řece Thur

Na řece nebyla vystavěna větší energetická díla. Výkony nejvýznamnějších vodních elektráren nepřesahují 2 MW.

V době vyšších vodních stavů je řeka sjížděna ve vyšších úsecích toku s obtížností WW II se dvěma úseky WW III.^[4]

Sportovní rybolov je rozšířen podél celého toku. V horní třetině toku se nalézají vyhlášené pstruhové revíry, v celé střední a dolní části se nalézají atraktivní úseky pro lov lipana. Od roku 2015 dochází v letních měsících na horním toku pod Bütschwilem k hromadnému úhynu pstruhů potočních.^[5] Ztráty na plůdku dosahují až 90 %. Neznámé onemocnění či otrava postihují játra. Intensivní výzkum na Universitě v Bernu podpořil ještě výzkum v Bavorsku, neboť stejný problém se objevil na německé řece Iller. Ve zprávě z roku 2019 se vylučují jako příčina mikroorganismy i plísně a za původce onemocnění byla určena otrava neznámou látkou. Vzhledem k migračním schopnostem pstruha nelze přesně lokalizovat zdroj.

Narovnání a prohloubení koryta v 19. století v konečném důsledku způsobilo ve 20. století opakované záplavy především na středním a dolním toku. Během povodní v letech 1910, 1965, 1977 a především v roce 1978, došlo k poškození i zborcení jezů.^[3] V roce 1979 vznikly projekty na navrácení řeky Thur do původních meandrů za účelem zploštění povodňových vln. O zodpovědnost i financování se podělily dotčené kantony St. Gallen, Thurgau a Curych. Projekt byl realizován v letech 1983-2005. Na akce na středním toku navázal v roce 2007 projekt protipovodňové ochrany na posledním úseku řeky. Bylo vybagrováno koryto na soutoku s Rýnem a vybagrovaný štěrk rozvezen podél řečiště řeky Thur. ^[6]Byly uvolněny zábrany v náspech původních úprav za účelem možnosti vzniku slepých ramen a povodňového rozlivu v lužní krajině. V roce 2019 byla obnovena původní niva lužní náplavové oblasti.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Thur na Wikimedia Commons