Tomáš Seidan

Tomáš Seidan
Narození	6. září 1830 nebo 5. září 1830 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	2. prosince 1890 (ve věku 60 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	sochař a umělecký pedagog
Příbuzní	Václav Jan Seidan (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tomáš Seidan (6. září 1830 Praha^[1] – 2. prosince 1890 ^[2][3] Praha) byl český sochař a pedagog.

Narodil se v Praze na Starém Městě v rodině rytce Antonína Seidana. Pocházel z devíti sourozenců. Jeho starší bratr Václav Jan Seidan (1817–1870)^[4] byl medailérem. V roce 1839 zemřel otec Antonín Seidan.^[5]

Tomáš Seidan se vyučil sochařství v dílně bratrů Josefa a Emanuela Maxových a v letech 1843–1845 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Christiana Rubena. V té době došlo k reformám výuky od strnulého akademismu směrem k realistické malbě. Od roku 1849 Seidan působil jako modelér porcelánky ve Staré Roli a po odchodu Václava Levého do Říma (1854) převzal jeho dílnu.

Po dvacet let působil jako profesor modelování na Pražské technice.^[6] Na pražské Akademii nebyl zřízen ateliér sochařství a proto hodiny modelování v ateliéru sochaře Tomáše Seidana navštěvoval Josef Mauder, Ladislav Šaloun a také mladý Myslbek. Myslbek strávil v Seidanově ateliéru dva roky a pak přešel k Václavu Levému. Později se podílel jako Seidanův pomocník na sochařské zakázce ve vídeňském Arsenálu.

Tomáš Seidan byl členem Umělecké besedy, Krasoumné jednoty (1870–1890) a Spolku svatého Lukáše (1871–1890). Zemřel v Praze v prosinci 1890 ve věku 60 let a je pohřben na Olšanských hřbitovech (V. hřbitov, 10. oddělení, hrob 148).^[7]

Seidanovo dílo je pozdně klasicistní, ale jeho portréty jsou oproti Maxovým živější a více se zaměřují na detail. Za jeho nejzdařilejší práci je považován pomník J. F. Smetany, který neusiluje o idealizaci, postrádá dobový patos a nejvíce se vzdaluje sochařskému akademismu. Od současníků se Seidan odlišuje realistickým ztvárněním v několika drobných plastikách, které nejvíce vypovídají o jeho výtvarné představivosti a přibližují ho tvorbě následující generace.^[8]

Ve velkých plastikách z pozdějšího období chybí fantazie a vzlet, které Seidan nahrazuje plastickou manýrou s prvky klasicismu, novorenesance a realismu. Seidanovy sochy poznamenal živnostenský ráz jeho sochařské dílny, který je řadí k tehdejšímu průměru, s těžko rozeznatelným autorským rukopisem. Jeho návrhy na výzdobu Palackého mostu v Praze i jiné příležitostné práce byly překonány následující generací sochařů v čele s Josefem Václavem Myslbekem a v soutěži neobstály.^[9]

• 1867 Vojenské historické muzeum (Vídeň): tři sochy vojevůdců – Matyáše Gallase, Franze Sebastana de Croix, hraběte Clerfayta a generála Vincence svobodného pána von Bianchi († 1855), kararrský mramor
• reliéf na náhrobku Boženy Němcové na Vyšehradě (portrét je od bratra, Václava J. Seidana)
• 1872–74 pomník premonstráta dr. Josefa Františka Smetany v Plzni
• 1874 socha J. A. Komenského v Přerově, spolupracoval Bernard Otto Seeling (dnes před kostelem českobratrské církve v Přerově v ulici Čapky Drahlovského)
• 1877 busta cara Petra Velikého na Petrově návrší v Karlových Varech^[10]
• busta Jiřího z Poděbrad (mramor), Staroměstská radnice v Praze
• 1876 pomník Wolfganga Amadea Mozarta (pískovec),
• busta hraběte Kašpara Šternberka pro knihovnu Českého musea
• 1864 pomník Ferdinanda Břetislava Mikovce na hřbitově v Košířích (nyní v osadě Sloup)
• pomník hudebního skladatele Václava Jindřicha Veita v Litoměřicích (zachována busta v muzeu)
• náhrobek německého básníka Uffo Horna, Trutnov
• náhrobní plastika malíře Augusta Bedřicha Piepenhagena (1791–1868) na Olšanských hřbitovech
• alegorie Mírnosti a Trpělivosti, Nová budova vídeňského parlamentu
• alegorie Vody a Ohně ve výklencích rizalitů Národního muzea
• sochy Síly a Víry a Geniové, Arcibiskupský palác v Praze
• sochy Raffaela a Carla Marii von Webera, Rudolfinum v Praze
• plastiky generálů Matyáše Gallase a Vincence von Bianchi (kopie originálů z Arsenalu) v pražské Invalidovně
• Čtyři roční období na zámku Josefův Důl
• Sv. Barbora v kostele Nejsv. Trojice ve Slaném
• pomník Josefa Löschnera v Kyselce
• 1890 Busta Galluse Hochbergera, Karlovy Vary

• 1884 Krasoumná jednota v Praze (Umělecká výstava na Žofíně), Žofín, Praha
• 1988/89 Umělecká beseda k 125. výročí založení, Mánes, Praha

• Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 240, 258, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-598-5
• Lubomír Sršeň, K autorství náhrobního pomníku Boženy Němcové, Sborník Památníku národního písemnictví. Roč. 34/2002 ISBN 8085085593 502 s. 34, (2002,) s. 199–216
• Vojtěch Volavka, Sochařství devatenáctého století, Výtvarný odbor UB, Praha, 1948
• Vladimír Sís, Olšanské hřbitovy, Pražská akciová tiskárna, Praha 1929

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tomáš Seidan na Wikimedia Commons
• Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), Seidan, Anton *1788 s rodinou
• Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850–1914, Seidan Barbara * 1796 s rodinou
• Tomáš Seidan v informačním systému abART
• Tomáš Seidan, Rozhlas Brno
• 19. století, Kdo je kdo: Tomáš Seidan
• Prostor: Tomáš Seidan Archivováno 19. 4. 2017 na Wayback Machine.
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830, 1910, Seidan, Thomas 1830