Roman Jakobson

Roman Osipovič Jakobson
Narození	29. záříjul. / 11. října 1896greg. Moskva Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí	18. července 1982 (ve věku 85 let) Boston Spojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbení	Hřbitov Mount Auburn
Povolání	jazykovědec, literární vědec, pedagog, historik, spisovatel, kritik, učitel, filolog, vědec a vysokoškolský učitel
Národnost	Aškenázové
Alma mater	Historicko-filologická fakulta Moskevské univerzity Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze
Témata	lingvistika, strukturalismus, poetika, tvarosloví, ruská literatura, filologie a literární věda
Ocenění	Čestný doktorát Masarykovy univerzity (1968) Hegel-Preis (1982) Řád čestné legie Premio Feltrinelli Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třída, in memoriam (1991)
Manžel(ka)	Soňa Haasová
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roman Osipovič Jakobson (rusky Роман Осипович Якобсон, v USA Roman Jakobson, 23. října 1896, Moskva, Rusko – 18. července 1982, Boston, USA) byl ruský lingvista, představitel strukturalismu a jeden z nejvýraznějších představitelů lingvistiky 20. století vůbec. Před druhou světovou válkou žil v Československu a podílel se na založení Pražského lingvistického kroužku. Po válce přednášel ve Spojených státech amerických.

Roman Osipovič Jakobson se narodil v Moskvě v zámožné židovské rodině a už v dětství objevil kouzlo jazyků. Jako student patřil k avantgardě a inspiroval se dílem švýcarského lingvisty Ferdinanda de Saussure, jednoho z otců strukturalismu. V protikladu k tehdy vládnoucí mladogramatické škole, která se věnovala historickému vývoji jazyka (diachronní perspektivě), zdůrazňoval Saussure sdělovací funkci jazyka a studium vzájemných vztahů mezi prvky jazyka, tedy synchronní perspektivu.

Roku 1920 se přestěhoval do Prahy jako člen sovětské diplomatické delegace, brzy však toto místo opustil a věnoval se akademické dráze. Jeho studie o českém verši udělaly velký dojem na české lingvisty, zejména na Viléma Mathesia, René Wellka a Jana Mukařovského, kteří spolu s Jakobsonem a Nikolajem Sergejevičem Trubeckým roku 1926 založili Pražský lingvistický kroužek. Od roku 1933 byl profesorem univerzity v Brně. Jakobson se věnoval fonologii, kde vypracoval teorii příznakovosti a teorii verše, a české kultuře vůbec. Na začátku války se přes Německo, Dánsko a Norsko dramaticky dostal do Švédska a nakonec do New Yorku, kde spolu s Claude Lévi-Straussem a J. Maritainem zakládal svobodnou francouzskou univerzitu při New School for Social Research.

Spřátelil se zde s americkými lingvisty a antropology, jako byl Franz Boas nebo Benjamin Lee Whorf, a významně ovlivnil zejména Lévi-Strausse. Od roku 1943 byl profesorem na Kolumbijské univerzitě, od roku 1949 na Harvardově univerzitě a později přednášel lingvistiku také na sousedním Massachusettském technologickém institutu (MIT). V 60. letech se více zabýval strukturální poetikou, sémiotikou a obecnou lingvistikou, mimo jiné otázkami komunikace, dětské řeči a poruch řeči. Roku 1967 byl emeritován a přednášel jako host na mnoha různých univerzitách po celém světě.

V často citovaném textu Lingvistika a poetika, který se zabývá poetikou coby integrální součástí lingvistiky, rozlišil Jakobson (v návaznosti na K. Bühlera) šest složek komunikace, které jsou přítomny v každém jazykovém projevu:^[1]

1. kontext (díky němuž můžeme něco sdělovat)
2. vlastní sdělení (text)
3. mluvčí
4. adresát
5. kanál
6. kód

Na každou z těchto složek je navázána jedna z jazykových funkcí: referenční (kontext), poetická (sdělení), expresivní (mluvčí), konativní (adresát), fatická (komunikační kanál) a metalingvistická (kód). V textech různého druhu nicméně některé funkce převládají, například v poezii je to vlastní sdělení, v odborném jazyce kontext.

Za svého pobytu v Praze i později se intenzivně zabýval hlavně starší českou literaturou a spřátelil se s řadou lidí. I později psal doslovy ke knihám Milady Součkové nebo Jana Patočky, jemuž věnoval i vřelý nekrolog.

Jeho dílo je dodnes živé v poetice i v obecné lingvistice a významně ovlivnilo například psychoanalýzu Jacques Lacana a filosofii Giorgio Agambena.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Roman Jakobson na anglické Wikipedii a Roman Ossipowitsch Jakobson na německé Wikipedii.

• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
• R. Jakobson, Cyrilometodějské studie. Praha 1996
• R. Jakobson, Dialogy. Praha: Český spisovatel 1993
• R. Jakobson, Formalistická škola a dnešní literární věda ruská. Praha: Academia 2005
• R. Jakobson, Lingvistická poetika (výber z diela). Bratislava: Tatran 1991
• R. Jakobson, Poetická funkce. Jinočany: H+H 1995

• Strukturalismus
• Poetika
• Pražský lingvistický kroužek

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roman Osipovič Jakobson na Wikimedia Commons
• Osoba Roman Jakobson ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Roman Jakobson
• Roman Jakobson (1896–1982) – bibliografie
• Roman Jakobson, Přípitek české zemi a lidu (na konstantinovském sympoziu v Praze 1969). SaS, 52 (1991), s. 1–3.
• Články R. Jakobsona ve Slově a slovesnosti (dostupné on-line)
• (německy)
• Jakobson a lingvistika
• Jakobsonova poetika – univerzita v Essenu
• Jakobson na univerzitě Erfurt
• Jakobson: Kindersprache, Aphasie und allgemeine Lautgesetze