Pseudosuchia
 PseudosuchiaStratigrafický výskyt: Spodní trias až současnost, asi před 250 miliony let až do recentu | |
|---|---|
 Kostra saurosucha, obřího rauisucha. | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Nadřád | archosauři (Archosauria) |
| Infrařád | Pseudosuchia Zittel, 1887 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pseudosuchia („nepraví krokodýli“) je evolučně významný klad archosaurních plazů.[1][2] Zjednodušeně je možné tuto rozsáhlou skupinu plazů definovat jako krokodýly a všechny jejich vyhynulé příbuzné. Společným tělesným znakem této jinak vývojově i anatomicky pokročilé skupiny plazů byla ektotermie, tedy v podstatě studenokrevnost (přinejmenším u kladů Neosuchia a Metasuchia).[3]
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Pseudosuchové jsou rozšířenou skupinou plazů žijících od období spodního triasu (asi před 250 miliony let) až do současnosti.[4] Do této skupiny totiž patří i všichni vyhynulí a současní krokodýli. Kromě nich sem spadají také dávno vyhynulé skupiny Phytosauria, Aetosauria a Rauisuchia. Nalezneme zde také velké predátory, jako byl Saurosuchus nebo Postosuchus, kteří plnili úlohu dominantních predátorů ještě před vznikem velkých teropodních dinosaurů.[5]
Na konci období triasu, asi před 201,3 miliony let, vyhynula většina pseudosuchních plazů s výjimkou předků krokodýlů, kteří však tehdy dosahovali jen malých rozměrů (délka do 60 cm). I díky tomuto vyhynutí dřívějších konkurentů se k dominanci na dalších 135 milionů let (do konce křídy) dostali populární dinosauři.[6]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Klad Pseudosuchia poprvé formálně definoval německý paleontolog Karl Alfred von Zittel roku 1887. Jejich fosilie byly postupně objeveny na území několika kontinentů.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jeremías R.A. Taborda, M. Belen Von Baczko, and Julia B. Desojo (2023). Biomechanical analysis and new trophic hypothesis for Riojasuchus tenuisceps, a bizarre-snouted Late Triassic pseudosuchian from Argentina. Acta Palaeontologica Polonica (in press). doi: 10.4202/app.01038.2022
- ↑ Torsten M. Scheyer (2024). The pseudosuchian record in paleohistology: A small review. The Anatomical Record (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/ar.25455
- ↑ Mathieu G. Faure-Brac, Romain Amiot, Christian de Muizon, Jorge Cubo and Christophe Lécuyer (2021). Combined paleohistological and isotopic inferences of thermometabolism in extinct Neosuchia, using Goniopholis and Dyrosaurus (Pseudosuchia: Crocodylomorpha) as case studies. Paleobiology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1017/pab.2021.34
- ↑ Nesbitt, S. J. (2011). The early evolution of archosaurs: relationships and the origin of major clades. Bulletin of the American Museum of Natural History. 352: 1–292. doi: 10.1206/352.1
- ↑ Alexander R. D. Payne, Philip D. Mannion, Graeme T. Lloyd & Katie E. Davis (2023). Decoupling speciation and extinction reveals both abiotic and biotic drivers shaped 250 million years of diversity in crocodile-line archosaurs. Nature Ecology & Evolution (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1038/s41559-023-02244-0
- ↑ SOCHA, Vladimír. Jak dinosauři ovládli jurský svět. OSEL.cz [online]. 11. října 2021. Dostupné online. (česky)
- ↑ Claudio Antonio Mamani, Juan Martín Leardi & Julia Brenda Desojo (2022). New postcranial remains of Crocodylomorpha (Archosauria; Pseudosuchia) from the Los Colorados Formation (Late Triassic), La Rioja Province, Argentina. Revista del Museo Argentino de Ciencias Naturales nueva serie. 24 (1): 47-76.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Stephen L. Brusatte; Michael J. Benton; Julia B. Desojo; Max C. Langer (2010). The higher-level phylogeny of Archosauria (Tetrapoda: Diapsida). Journal of Systematic Palaeontology. 8(1): 3-47 pp. doi: 10.1080/14772010903537732
- Roger Benson, Pedro Godoy, Mario Bronzati, Richard Butler & William Gearty (2021). Reconstructed evolutionary patterns for crocodile-line archosaurs demonstrate impact of failure to log-transform body size data. PaleorXiv preprint. doi: 10.31233/osf.io/k3dwf
- Delyle T. Polet and John R. Hutchinson (2022). Estimating Gaits of an Ancient Crocodile-Line Archosaur Through Trajectory Optimization, With Comparison to Fossil Trackways. Frontiers in Bioengineering and Biotechnology. 9: 800311. doi: https://doi.org/10.3389/fbioe.2021.800311
- Richard J. Butler, Vincent Fernandez, Sterling J. Nesbitt, João Vasco Leite and David J. Gower (2022). A new pseudosuchian archosaur, Mambawakale ruhuhu gen. et sp. nov., from the Middle Triassic Manda Beds of Tanzania. Royal Society Open Science. 9 (2): 211622. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.211622
- Paula Bona, María Victoria Fernandez Blanco, Martín Daniel Ezcurra, María Belén von Baczko, Julia Brenda Desojo & Diego Pol (2022). On the homology of crocodylian post-dentary bones and their macroevolution throughout Pseudosuchia. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24873
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Pseudosuchia na Wikimedia Commons
- Informace na webu Kalifornské univerzity v Berkeley (anglicky)
- Profil na databázi Fossilworks Archivováno 23. 3. 2021 na Wayback Machine. (anglicky)
