Sulfid bismutitý
| Sulfid bismutitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Sulfid bismutitý |
| Anglický název | Bismuth(III) sulfide |
| Německý název | Bismut(III)-sulfid |
| Sumární vzorec | Bi2S3 |
| Vzhled | hnědošedá práškovitá látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1345-07-9 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 514,156 g/mol |
| Teplota tání | 685 °C (rozklad) |
| Hustota | 6,806 g/cm3 |
| Index lomu | nDa= 1,340 nDb= 1,456 nDc= 1,459 |
| Tvrdost | 2 |
| Rozpustnost ve vodě | 8,02×10−19 g/100 ml |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | roztoky kyselin |
| Součin rozpustnosti | 1×10−97 |
| Měrná magnetická susceptibilita | −3,02×10−6 cm3 g−1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kosočtverečná |
| Hrana krystalové mřížky | a= 1 115 pm b= 1 131 pm c= 398,1 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −143,1 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 200,4 JK−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −140,6 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,238 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 Dráždivý (Xi) | |
| R-věty | R36/37/38 |
| S-věty | S26, S37 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sulfid bismutitý (chemický vzorec Bi2S3) je hnědošedá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě, rozpustná v kyselinách za vzniku bismutitých solí. V přírodě se vyskytuje v podobě minerálu bismutinitu. Sloučenina se využívá na přípravu dalších sloučenin bismutu a výrobu kovového bismutu. V kombinaci s nanotrubicemi se využívá jako vysoce účinný katalyzátor v chemické syntéze.
Reakce
[editovat | editovat zdroj]Pražením lze sulfid bismutitý převést na oxid bismutitý Bi2O3 a oxid siřičitý SO2 a následně redukcí uhlíkem (koksem) se získá bismut.
- 2 Bi2S3 + 9 O2 → 2 Bi2O3 + 6 SO2
- Bi2O3 + 3 C → 2 Bi + 3 CO
Sulfid bismutitý lze připravit srážením rozpustných bismutitých solí roztokem alkalického sulfidu nebo sulfanem, působením sulfanu na bismut nebo přímo slučováním bismutu se sírou za vyšší teploty.
- 2 Bi3+ + 3 Na2S → Bi2S3 + 6 Na+ nebo 2 Bi3+ + 3 H2S → Bi2S3 + 6 H+
- 2 Bi + 3 H2S → Bi2S3 + 3 H2
- 2 Bi + 3 S → Bi2S3
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.