Stanislav Auský

plk. Stanislav Auský
Narození	24. listopadu 1922 Slovensko nebo Ždaňa
Úmrtí	22. listopadu 2010 (ve věku 87 let)
Místo pohřbení	Praha, Olšanský hřbitov (2ob, 18, 173)
Povolání	voják, spisovatel (vojenský historik)[1], autor knih o odboji[2]
Choť	Nonna Auská
Děti	dcera: Alexandra Škrlandová[3]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Stanislav Auský (Stanislav A. Auský; 24. listopadu 1922^[2] – 22. listopadu 2010^[2]) byl voják, spisovatel (vojenský historik^[1]), autor pomníku ROA na Olšanských hřbitovech a knih o odboji.^[2] Publikoval několik děl s historickou a vojenskou tematikou, které v Česku vyšly po roce 1989.^[4]

Stanislav A. Auský se narodil 24. listopadu 1922 na Slovensku.^[4][5] Pocházel z rodiny československého důstojníka a legionáře.^[4] Až do roku 1938 žil na Podkarpatské Rusi v Mukačevě,^[4][5] kde vychodil základní školu. Po rozpadu Československa se s rodiči vrátil do Čech, kde vystudoval berounské gymnázium. Poté pracoval na statcích jako hospodářský adjunkt.^[6]

V květnu 1945 se Stanislav Auský stal průvodcem^[5] průzkumné čety 2. pluku 1. divize Ruské osvobozenecké armády generála Andreje Andrejeviče Vlasova.^[4] S touto vojenskou jednotkou se účastnil bojů proti německým okupantům v Praze během pražského květnového povstání.^[4] Když ČNR ukončila jednání s Vlasovci (o oficiální vojenské podpoře pražského povstání) s negativním výsledkem, rozhodl se velitel 1. divize ROA generál Buňačenko urychleně opustit Prahu a ustoupit se svojí divizí na západ. I tento historický moment zažil Stanislav Auský osobně.^[4] Setkání s ruskými a protistalinskými vojáky v roce 1945 jej silně ovlivnilo.^[4] Osobní zážitky z této doby nasměrovaly další zájem Stanislava Auského na tato vojenská historická témata.^[4]

V říjnu 1947 byl povolán do Vojenské akademie v Hranicích.^[5] Vojenská studia regulérně ukončil v srpnu 1947 vyřazením v hodnosti poručíka pěchoty československé armády a převelen do Košic. Auského krátká vojenská kariéra byla v roce 1948 (po únorovém puči^[5]) „zahájena“ udělením velitelské výstrahy, protože „nenašel kladný poměr k lidově demokratickému zřízení.“^[4] V říjnu roku 1951) byl Stanislav Auský obžalován pro neoprávněné trestání a omezování podřízeného a byla na něj udělena vazba. Vojenským soudem byl degradován a současně propuštěn z armády jako vojín v záloze.^{[6][4][5][p 1]}

Po propuštění z armády pomáhal československým občanů, ve spolupráci s velvyslanectvím Izraele při emigraci z Českoslovenko; některé z nich ubytovával ve svém bytě. Sám též uvažoval o emigraci, při které očekával pomoc velvyslanectví.^[6] V dubnu roku 1953 byl zatčen a odsouzen k dvanácti letům trestu odnětí svobody „za velezradu a špionáž“.^[4][5] Podmínečného propuštění se Auský dočkal až díky amnestii v roce 1960 za československého prezidenta Antonína Novotného.

Dne 21. srpna 1968 (jen několik málo hodin po invazi armád pěti států Varšavské smlouvy do Československa) v době, kdy již bylo obsazeno pražské letiště, se mu podařilo (spolu s manželkou MUDr. Nonnou Auskou) odletět do USA.^[7] Tam získal politický azyl a působil v Novém Mexiku.^[4] Auský se v exilu setkával s někdejšími příslušníky ruských protibolševických armád.^[4] Také se dlouhodobě (a cíleně) věnoval studiu historie i shromažďování (sběratelství) předmětů souvisejících s ruskými a ukrajinskými dobrovoleckými skupinami, zejména pak s kozáky.^[4]

Zájem Auského o tuto oblast vojenské historie se odrazil v tématech několika publikací. Jeho kniha "Vojska generála Vlasova v Čechách: kniha o nepochopení a zradě" vyšla poprvé v exilu (Toronto: nakladatelství Josefa Škvoreckého - Sixty-Eight Publishers, 1980) a po Sametové revoluci 1989 i v česku (1992, 1996, 2005). Další knihy (viz níže) byly věnovány tematice kozáků a dobrovolníků (ustašovci, vlasovci, banderovci, legionáři, židovské legie).

Po roce 1990 žil Stanislav Auský (spolu se svojí manželkou MUDr. Nonnou Auskou^[7]) trvale v Praze.^[4] Tady pokračoval ve své badatelské a spisovatelské činnosti: publikoval články v novinách a časopisech a připravoval k tisku své rukopisy napsané v zahraničí.^[5] Zemřel 22. listopadu 2010.

Po smrti plukovníka Stanislava Auského byla v prostorách Armádního muzea na Žižkově otevřena expozice s některými sbírkovými předměty z Auského pozůstalosti^[3] (např. soubor nášivek východních dobrovoleckých jednotek německé branné moci z doby druhé světové války; soubor odznaků a vyznamenání, které měl Auský ve své sbírce).^[4] Vojenský historický ústav (VHÚ) od Auského rodiny získal i Auského odbornou knihovnu^[3], čítající na tisíc svazků se slovanskou a vojenskou tematikou.^[4]

V Praze na Olšanských hřbitovech (2ob, 18, 173) je umístěn žulový kenotaf (v trávě pod symbolickým pomníkem u masového hrobu příslušníků ROA) připomínající jeho osobu.^[2]

• Auský, Stanislav A. Vojska generála Vlasova v Čechách: kniha o nepochopení a zradě. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1980. 288 stran. ISBN 0-88781-088-8.
• Auský, Stanislav A. Vojska generála Vlasova v Čechách: kniha o nepochopení a zradě. Vydání 2., Ve Vyšehradu 1. Praha: Vyšehrad, 1992. 348 stran. ISBN 80-7021-096-6.
• Auský, Stanislav A. Vojska generála Vlasova v Čechách: kniha o nepochopení a zradě. Vydání 3., ve Vyšehradu 2., rozš. Praha: Vyšehrad, 1996. 275 stran., [64] stran ilustrací: mapky; ISBN 80-7021-154-7.
• Auský, Stanislav A. a Hulák, Jaroslav, ed. Kozáci. Vydání 1. Praha: Academia, 1999. 311 stran, [48] stran obrazových příloh; ISBN 80-200-0766-0.
• Auský, Stanislav A. Dobrovolníci: evropská politika a druhá světová válka. Vydání 1. Praha: Dita, 2002. 285 stran; ISBN 80-85926-35-0.
• Auský, Stanislav A. Kozáctvo: poslední nástup a zánik. Vydání 1. Praha: Mladá fronta, 2003. 255 stran, [32] stran obrazových příloh; Archiv; sv. 83. ISBN 80-204-0993-9.
• Auský, Stanislav A. Vojska generála Vlasova v Čechách: kniha o nepochopení a zradě. Vydání 4., Ve Vyšehradu 3., rozš. Praha: Vyšehrad, 2005. 275 stran, [64] stran obrazových příloh; ISBN 80-7021-793-6.
• Auský, Stanislav A. Dobrovolníci a druhá světová válka: --ustašovci, vlasovci, banderovci, legionáři, židovské legie--; 2. doplněné vydání, V nakl. Petrklíč 1. [Praha]: Petrklíč, 2007. 280 stran; ISBN 978-80-7229-177-9.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanislav Auský na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stanislav A. Auský