Slavutyč
| Slavutyč Славутич | |
|---|---|
 Centrum města a čtvrť rodinných domků | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 51°31′25″ s. š., 30°45′25″ v. d. |
| Časové pásmo | UTC+2 |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Kyjevská |
| Rajón | Vyšhorodský |
  Slavutyč | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 20,82 km² |
| Počet obyvatel | 24 685 (2021) |
| Hustota zalidnění | 1 185,6 obyv./km² |
| Etnické složení | Ukrajinci 63,3 %; Rusové 30,0 %; Bělorusové 4,1 %; ostatní 2,6 % |
| Správa | |
| Starosta | Jurij Fomichov |
| Vznik | 1986 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 4579 |
| PSČ | 07100-07199 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slavutyč (ukrajinsky Славутич) je město, ležící na severu Ukrajiny, nedaleko řeky Dněpru.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Slavutyč se rozkládá na levém břehu řeky, 40 km od Černihiva a 200 km severovýchodním směrem od Kyjeva. Přestože geograficky by mělo město spadat do Černihivské oblasti, spadá pod oblast Kyjevskou a je tudíž její exklávou. V roce 2020 byl Slavutyč povýšen na město okresního významu a stal se součástí Vyšhorodského rajónu. [1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Město bylo postaveno krátce poté, co došlo k Černobylské havárii, (mezi lety 1986 a 1988), kdy muselo být evakuováno město Pripjať, nacházející se nyní v zakázané zóně zamořené radioaktivitou. Jeho obyvatelé tak osídlili nové domy právě zde. V roce 2005 měl Slavutyč 25 000 obyvatel. Zhruba stejný počet obyvatel měl i v roce 2011. Ve městě byl průměrný plat téměř dvojnásobný proti státnímu průměru a průměrný věk 32 let, což bylo dáno zejména velkým počtem dětí.[2]
Brzy po výstavbě města se zde usadili římskokatoličtí misionáři obláti P. Marie, redemptoristé a kněží řeckokatolické církve. 15. května 2018 vysvětil patriarcha Svyatoslav Ševčuk nový pravoslavný chrám.
Během ruské invaze na Ukrajinu byl Slavutyč obklíčen a izolován ruskými silami v průběhu jejich kyjevské ofenzívy na konci února 2022. Dne 25. března 2022, po dnech ostřelování, ruské jednotky vstoupily do města, obsadily nemocnici a zadržely starostu Jurije Fomičiva, zatímco místní vyšli do ulic na protest proti okupaci. [3][4]
Po přetrvávajících protestech, které se obešly bez zraněných či mrtvých, ruské síly souhlasily s opuštěním Slavutyče a propuštěním starosty pod podmínkou, že ve městě nebude přítomna ukrajinská armáda a většina zbraní bude předána starostovi. [5]
Infrastruktura
[editovat | editovat zdroj]
Od začátku byl Slavutyč plánován jako „město 21. století" s jednotným urbanistickým konceptem. Zaujímá 500 hektarů plochy náměstí a zeleně a zastavěné plochy mají jen 253 hektarů. Oproti ostatním městům Ukrajiny je zde moderní architektura různého architektonického pojetí, protože projekty dodali architekti osmi (tehdy sovětských svazových) republik: Litvy, Lotyšska, Estonska, Gruzie, Ázerbájdžánu, Arménie, Ukrajiny a Ruska. Proto je město rozděleno do 8 čtvrtí, kdy je každá jinak stavěna.
Centrum z obytných výškových staveb poskytuje občanům 80 % bydlení, obklopují je čtvrti z rodinných domků se zahrádkami pro 20 % obyvatel. Ve městě je kromě radnice a dalších úředních budov také moderní nemocnice s klinikou, moderní nákupní centrum Dněpr, dva chrámy, sportovní zařízení, centrum pro mládež, internetová kavárna, hotel, a Městské muzeum.
Infrastruktura a veřejná zařízení města byly většinou financovány společností, která provozovala jadernou elektrárnu v Černobylu. Protože zbývající bloky jaderné elektrárny byly odstaveny v roce 2001, čelí město značným sociálním problémům a nejisté budoucnosti. Do roku 2001 v závodě pracovalo přibližně 9000 lidí. Od odstávky tento počet klesl na 3000, většina z nich pracuje na monitorování a údržbě. 85 % rozpočtu města financoval provozovatel závodu. Za účelem podpory osidlování a zakládání nových společností byl Slavutyč vyhlášen Zvláštní ekonomickou zónou. Kromě toho vláda poskytuje rozsáhlé programy odborné rekvalifikace, které mají zlepšit pracovní vyhlídky těch, kteří přišli o práci. Navzdory těmto snahám již město opustilo asi 1500 lidí, což je trend, který bude podle předpovědi v dohledné době pokračovat.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]Na Centrálním náměstí stojí
- pomník se sochou bílého anděla vítězství
- obelisk s památníkem likvidátorů havárie černobylské elektrárny.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Serhiy Rozhok (1985–2024), fotbalista
- Ivan Dorn (nar. 1988), herec, zpěvák
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Slavutych na anglické Wikipedii.
- ↑ Куди зникли 354 райони? Анатомія гучної реформи. Главком | Glavcom [online]. 2020-08-07 [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ TŘEČEK, Čeněk. Město vyrostlo díky Černobylu, platy jsou v něm dvakrát vyšší než jinde. iDNES.cz [online]. 2011-4-23 [cit. 2011-4-23]. Dostupné online.
- ↑ Russian invaders seize hospital in Slavutych - head of Kyiv regional military administration. Interfax-Ukraine [online]. [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CNN, By Jessie Yeung, Adam Renton, Lauren Said-Moorhouse, Barry Neild, Adrienne Vogt, Joe Ruiz and Ray Sanchez. Ukrainian civilians protest as Russians take city north of Kyiv. CNN [online]. 2022-03-26 [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BOFFEY, Daniel; WALKER, Shaun. Russian soldiers release Ukraine town’s mayor and agree to leave after protests. The Guardian. 2022-03-26. Dostupné online [cit. 2023-03-28]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Slavutyč na Wikimedia Commons
