Seersucker

Seersucker je obchodní označení pro lehkou tkaninu se zvrásněnými pruhy nebo kostkami.^[1]

Označení seersucker se dříve používalo pro bavlněnou tkaninu se střídavě světlemodrými a bílými pruhy.

V současné době se za „pravý“ seersucker považuje bavlnářská nebo lnářská tkanina v plátnové vazbě vyrobená ze dvou osnov s rozdílným napětím nití, kterým vzniká určitý plastický efekt ve zboží.

Podobný efekt se dá dosáhnout

• setkáním osnovy z nití (z umělých vláken) s rozdílnou srážlivostí nebo
• potiskováním určitých míst tkaniny roztokem hydroxidu sodného, který způsobuje srážení těchto částí zboží,
• seersucker se napodobuje také gaufrováním (ražení a fixování horkým vzduchem).

Podle některých odborníků (např. Kießling) se seersucker zhotovuje také jako pletenina (viz také příklady z čínské a turecké produkce).^[2][3]

Tkanina je porézní, vzdušná, dá se snadno udržovat (nemusí se vždy žehlit), má však drsný povrch, který je mnohým uživatelům nepříjemný.

Použití: košile^[4], halenky, šaty, saka, ložní povlaky.^[5]

Výraz seersucker pochází pravděpodobně z perštiny (šir o šekar = mléko a cukr).

Počátky výroby tkaniny nejsou známé. Britští koloniální úředníci nosili v horkých krajích s oblibou košile a obleky ze seersuckru, protože byly vzdušné a praktické. V 19. století je přinesli do Evropy i do USA a později se z něj začaly zhotovovat také ložní povlaky.

V roce 1996 zavedli v americkém senátu jako upomínku na (dříve) tradiční oděv v jižních státech USA „Seersucker Thursday“. Každoročně třetí čtvrtek v červnu se dostavili politici do senátu v oblecích a kostýmech ze seersuckeru (viz snímek vpravo dole). V roce 2012 se však „seersuckerový čtvrtek“ nekonal.^[6]

• T.Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, ISBN 3-87150-725-3, str. 192–193, 307–308
• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 646
• Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 341