Nikolaj Vavilov
| Nikolaj Ivanovič Vavilov | |
|---|---|
 Nikolaj Ivanovič Vavilov (1933) | |
| Narození | 13.jul. / 25. listopadu 1887greg. Moskva |
| Úmrtí | 26. ledna 1943 (ve věku 55 let) nebo 1943 (ve věku 55–56 let) Saratov |
| Příčina úmrtí | hladovění |
| Místo pohřbení | Voskresenský hřbitov |
| Bydliště | Rusko |
| Alma mater | Ruská státní zemědělská univerzita (do 1910) Moskevská obchodní škola |
| Povolání | botanik, biolog, objevitel, genetik, geograf, akademik a agronom |
| Zaměstnavatelé | Saratovská státní univerzita genetiky, biotechnologie a inženýrství N. I. Vavilova (1917–1921) Všeruský ústav zahradnictví N. I. Vavilova (1920–1940) VASKhNIL (1929–1935) Ústav obecné genetiky N. I. Vavilova (1930–1940) Ruská geografická společnost (1931–1940) VASKhNIL (1935–1940) S.I. Vavilov Institute for the History of Natural Science and Technology |
| Ocenění | Leninova cena (1926) zahraniční člen Královské společnosti (1942) Zlatá medaile Výstavy úspěchů národního hospodářství Medaile Nikolaje Prževalského |
| Choť | Jelena Ivanovna Barulinová (od 1926)[1] |
| Děti | Jurij Nikolajevič Vavilov[2] |
| Rodiče | Ivan Iljič Vavilov |
| Rod | Vavilovové |
| Příbuzní | Sergej Ivanovič Vavilov (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Ivanovič Vavilov, rusky Николай Иванович Вавилов, (13. listopadujul./ 25. listopadu 1887greg., Moskva – 26. ledna 1943, Saratov)[3] byl sovětský biolog a propagátor genetiky v SSSR. Procestoval celý svět, přičemž sbíral semena rostlin, která chtěl dále šlechtit a využít v boji proti neutěšené potravinové situaci v Sovětském svazu. Je po něm pojmenován Institut rostlinné výroby (rusky Всероссийский институт растениеводства имени Н. И. Вавилова) v Petrohradu.[4]
Vědecká práce
[editovat | editovat zdroj]Vavilov se v 10. letech 20. století stal jedním z prvních světových rostlinných genetiků. S cílem ukončit hladomor a bídu v tehdejším Rusku (ale i ve zbytku světa) cestoval po všech kontinentech a sbíral semena divokých i kulturních rostlin. Věnoval se také výzkumu původu zemědělství jako takového. Od roku 1924 byl ředitelem semenné banky v tehdejším Leningradu, byl také vedoucím oddělení genetiky Akademie věd Sovětského svazu. Od počátku 30. let se ale dostával do sporu se svým ukrajinským rivalem, Trofimem Lysenkem, který význam genetického výzkumu zpochybňoval.[4]
Soud a smrt
[editovat | editovat zdroj]Trofim Lysenko, Vavilovův vědecký rival, měl úzký vztah s Josifem V. Stalinem, kterému odmítání genetického výzkumu vyhovovalo při nastolování nenávisti vůči některým principům fungování společnosti (preferovaným názorem Lysenka a Stalina bylo, že organismus se projevuje na základě prostředí, kterému je vystaven, nikoli obsažené genetické informace). Za tyto postoje Vavilov Lysenka otevřeně kritizoval. Spory vyvrcholily v roce 1940, kdy byl Vavilov zatčen.[4] Následovalo obvinění z rozvracení sovětského zemědělství (za vinu mu byl dáván například i hladomor na Ukrajině ve třicátých letech 20. století), za což byl odsouzen k trestu smrti zastřelením. Trest mu byl později zmírněn na 20 let odnětí svobody, ve špatných podmínkách saratovského žaláře však roku 1943 zemřel.[6] Po Stalinově smrti byl omilostněn, roku 1960 veřejně rehabilitován a dokonce označen za „hrdinu sovětské vědy“.[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Фонд академика Н.И. Вавилова в Российском государственном архиве экономики. In: Историко-биологические исследования. 2016.
- ↑ От фотосинтеза к хроматографии (к юбилею историка науки д.х.н. Е.М. Сенченковой). In: Историко-биологические исследования. 2021. DOI 10.24411/2076-8176-2021-11008.
- ↑ Захаров, И. А. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2022-07-23]. Heslo ВАВИ́ЛОВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-07-23. (rusky)
- ↑ a b c BOJSOVÁ, Karin. Mých prvních 54 000 let. Praha: [s.n.], 2018. ISBN 978-80-7432-898-5. S. 322–324.
- ↑ BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek.
- ↑ a b MÖLLEROVÁ, Jana. Vavilov, Nikolaj Ivanovič. botany.cz [online]. 2014-01-23 [cit. 2021-01-14]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ARNOLD, Nick. Děsivá věda : Potrhlí vědátoři. [s.l.]: Egmont, 2006. ISBN 80-252-0423-5. Kapitola Uzoufaný Gregor, s. 149–151.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Ivanovič Vavilov na Wikimedia Commons
Osoba Nikolaj Vavilov ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Nikolaj Vavilov
- Pro autorskou značku Vavilov eviduje databáze IPNI tento seznam popsaných rostlin.
