Nikolaj Ivanovič Krylov

Nikolaj Ivanovič Krylov
Narození	16.jul. / 29. dubna 1903greg. Вишнёвое
Úmrtí	9. února 1972 (ve věku 68 let) Moskva
Místo pohřbení	Hřbitov u Kremelské zdi
Alma mater	Saratov Military Command Engineering High School of Missile Forces (do 1920) Vystrel (do 1928)
Povolání	důstojník, autor memoárů a politik
Ocenění	jubilejní medaile 20 let Dělnicko-rolnické rudé armády (1938) Řád rudého praporu (1942) Leninův řád (1942) Řád rudého praporu (1943) Řád Kutuzova 1. třídy (1943) … více na Wikidatech
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu (od 1927)
Funkce	poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Ivanovič Krylov (rusky Крылов Николай Иванович ; 16. dubna^jul./ 29. dubna 1903^greg. Goljajevka, Penzenská oblast – 9. února 1972 Moskva) byl sovětský maršál ruské národnosti, velitel armád za druhé světové války, po válce velel několika vojenským okruhům a od roku 1963 stál v čele strategických raketových sil Sovětské armády.

Nikolaj Ivanovič Krylov v šestnácti letech dobrovolně vstoupil do Rudé armády, bojoval v občanské válce na Ukrajině, Zakavkazsku a Dálném východě. Mezi válkami sloužil v opevněných prostorech, naposled na Dunaji.

Ve Vlastenecké válce vynikl při obraně Oděsy a Sevastopolu. V lednu 1942 byl u Sevastopolu těžce raněn, odmítl evakuaci a v dubnu se vrátil do služby. Po pádu města byl přeložen jako náčelník štábu k 62. armádě před Stalingradem. Od jara 1943 velel armádě, zprvu 21., později 5. Podílel se na osvobození Běloruska a dobytí východního Pruska. Válku 5.armáda zakončila v srpnu 1945 v Mandžusku.

Po válce zůstal na Dálném východě jako zástupce velitele okruhu. Poté několika okruhům velel. V roce 1962 byl jmenován Hlavním velitelem Raketových vojsk strategického určení a náměstkem ministra obrany. Pod jeho vedením proběhla výrazná modernizace a zmohutnění raketových vojsk - počet raketových systémů vzrostl ze 180 na 1500^[1]. Ve funkci zůstal až do smrti.

Zemřel 9. února 1972, pochován je u Kremelské zdi na Rudém náměstí v Moskvě.

• 1919 - září 1920 - Pěchotní-kulometné kurzy rudých velitelů
• červen 1927 - 1928 — Kurzy zdokonalování velitelského sboru RKKA "Výstřel"

• Od 20. února 1919 v Rudé armádě
• září 1920 - červen 1922 - velitel čety, roty, praporu
• červen 1922 - červen 1927 - pomocník, náčelník štábu pluku
• 1928 - listopad 1936 - ve štábních funkcích opevněného prostoru na Dálném východě
• listopad 1936 - léto 1940 - náčelník štábu opevněného prostoru v Podněstří
• léto 1940 - červenec 1941 - náčelník štábu Dunajského opevněného prostoru
• červenec - srpen 1941 - náčelník operačního oddělení štábu 9., pak Přímořské armády
• 21. srpna 1941 - 9. června 1942 - náčelník štábu Přímořské armády
• 6. července 1942 - květen 1943 - náčelník štábu 62. (od dubna 1943 8. gardové) armády
• květen - 12. července 1943 - velitel 3. záložní armády
• 12. července - 24. října 1943 - velitel 21. armády
• 24. října 1943 - říjen 1944 - velitel 5. armády
• prosinec 1944 - listopad 1945 - velitel 5. armády
• listopad 1945 - leden 1947 - zástupce velitele Přímořského vojenského okruhu
• leden 1947 - duben 1953 - velitel Dálnovýchodního vojenského okruhu
• duben - září 1953 - velitel armády
• září 1953 - leden 1956 - 1. zástupce velitele Dálnovýchodního vojenského okruhu
• leden 1956 - listopad 1957 - velitel Uralského vojenského okruhu
• listopad 1957 - říjen 1960 - velitel Leningradského vojenského okruhu
• říjen 1960 - březen 1963 - velitel Moskevského vojenského okruhu
• 5. března 1963 - 9. února 1972 - Hlavní velitel Raketových vojsk strategického určení a náměstek ministra obrany

• 17. února 1938 - plukovník
• 27. prosince 1941 - generálmajor
• 9. září 1943 - generálporučík
• 15. července - generálplukovník
• 18. září 1953 - armádní generál
• 29. dubna 1962 - maršál Sovětského svazu

• 4x Řád rudého praporu (10. února 1942, 4. února 1943, 3. listopadu 1944, 20. června 1949)
• 4x Leninův řád (8. října 1942, 21. února 1945, 19. dubna 1945, 28. března 1963)
• Řád Kutuzova I. stupně (28. září 1943)
• Řád Suvorova I. stupně (4. července 1944)
• 2x Hrdina Sovětského svazu (19. dubna 1945, 8. září 1945)
• Řád říjnové revoluce (22. února 1968)
• Čestná zbraň se zlatým zobrazením státního znaku SSSR (22. února 1968)
• 12 medailí, 8 zahraničních řádů a medailí

• Od 1927 člen VKS(b)
• říjen 1961 - 9. února 1972 - člen ÚV KSSS

• 1946 - 9. února 1972 - poslanec Nejvyššího sovětu

• Не померкнет никогда. Literární redakce N.N.Lanin. 2. vyd. Moskva: Воениздат, 1984. 558 s. Dostupné online. 1. vydání 1969. 
• N.I.Krylov; N.I.Aleksejev; I.G.Dragan. Навстречу победе. Moskva: Наука, 1970. 464 s. 
• Огненный бастион. Moskva: Воениздат, 1973. 416 s. 
• Сталинградский рубеж. Literární redakce N.N.Lanin. Moskva: Воениздат, 1979. 380 s. Dostupné online. 

• FIDLER, Jiří. Za víru, vládce a vlast. Brno: JOTA, 2005. ISBN 80-7217-354-5. Kapitola Krylov Nikolaj Ivanovič, s. 139–140. 
• ДРАГАН, Илья Григорьевич. Николай Крылов. Moskva: Молодая гвардия, 1988. 316 s. Dostupné online. ISBN 5-235-00235-0. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Ivanovič Krylov na Wikimedia Commons
• (rusky)Životopis N.I.Krylova
• (rusky)Životopis N.I.Krylova