NGC 2371
| NGC 2371 | |
|---|---|
 | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | planetární mlhovina |
| Objevitel | William Herschel |
| Datum objevu | 12. března 1785 |
| Rektascenze | 07h 25m 33,9s[1] |
| Deklinace | 29°29′18″[1] |
| Souhvězdí | Blíženci (lat. Gem) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 11,2[1][2] |
| Úhlová velikost | 1,3′×0,9′[2] |
| Vzdálenost | 5 700[3] ly |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Rozměr | 1,65[2] ly |
| Označení v katalozích | |
| New General Catalogue | NGC 2371, NGC 2372 a NGC 2371 2 |
| 2MASS | 2MASS J07253468+2929263 |
| IRAS | IRAS 07224+2935 |
| Jiná označení | NGC 2371,[4] NGC 2372,[4] PK189+19 1[4] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
NGC 2371 (také známá jako NGC 2372 nebo NGC 2371-2) je planetární mlhovina v souhvězdí Blíženců. Objevil ji William Herschel 12. března 1785.[2]
Mlhovina leží necelé 2° severně od hvězdy ι Gem, která má hvězdnou velikost 3,8.[5] Samotná mlhovina má hvězdnou velikost 11,2[1][2] a je viditelná až středně velkými dalekohledy.[5] Ústřední hvězda má hvězdnou velikost 15,5 a je tedy mimo dosah běžných hvězdářských dalekohledů.[5] Ústřední hvězda se řadí mezi Wolfovy–Rayetovy hvězdy a její teplota se odhaduje na 160 tisíc Kelvinů.[3]
Mlhovina získala v katalogu NGC dvojí označení NGC 2371 a NGC 2372, protože její objevitel William Herschel zapsal každý z jejích laloků jako samostatný objekt.[2] Stejně ke dvojímu označení přišla i podobná planetární mlhovina Malá činka.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 2371 [online]. SEDS.org [cit. 2021-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-04. (anglicky)
- ↑ a b c d e f SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 2371 ( = "PGC 3517754", and with NGC 2372 = P-K 189 +19.1) [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b GÓMEZ-GONZÁLEZ, V. M. A.; TOALÁ, J. A.; GUERRERO, M. A., et al. Planetary nebulae with Wolf-Rayet-type central stars - I. The case of the high-excitation NGC 2371. S. 871–873. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Červenec 2020 [cit. 2021-01-26]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv 2005.14294. DOI 10.1093/mnras/staa1542. Bibcode 2020MNRAS.496..959G. (anglicky)
- ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2371 [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Blíženci [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 2371 na Wikimedia Commons
- SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2371 [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Blíženci [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online.
- FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 2371 [online]. SEDS.org [cit. 2021-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-04. (anglicky)
- SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 2371 ( = "PGC 3517754", and with NGC 2372 = P-K 189 +19.1) [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
- POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Planetary Nebulae [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
