[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Friedrich Max Müller

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Max Müller)
Friedrich Max Müller
Friedrich Max Müller (1883)
Friedrich Max Müller (1883)
Rodné jménoFriedrich Max Müller
Narození6. prosince 1823
Desava nebo Dessau-Roßlau
Úmrtí28. října 1900 (ve věku 76 let)
Oxford
Povoláníjazykovědec, knihovník, náboženský historik, historik, překladatel, vysokoškolský učitel, mytograf, spisovatel, filolog a religionista
Alma materLipská univerzita (do 1843)
Stará Mikulášská škola
Tématafilologie, orientalistika, religionistika a indologie
OceněníVolneyho cena (1849)
Volneyho cena (1862)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1875)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Honorary Fellow of the Royal Society Te Apārangi
Manžel(ka)Georgina Adelaide Grenfell (od 1859)
Georgina Adelaide Grenfell
DětiBeatrice Stanley Muller[1]
Mary Emily Müller[2]
William G. Max Muller
RodičeWilhelm Müller[1]
PříbuzníMax Christian Hamilton Colyer-Fergusson[1], Mary Adelaide Somes Colyer-Fergusson[1], William Porteous Colyer-Fergusson[1], Thomas Riversdale Colyer-Fergusson[1], Phillis Katherine St. Ledger Colyer-Fergusson[1] a Beatrice Helen Valentine Colyer-Fergusson[1] (vnoučata)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Max Müller (6. prosince 182328. října 1900), ve Spojeném království známější jako Max Müller, byl německý filolog, lingvista a orientalista, jeden ze zakladatelů indologie. Zásadním způsobem se zasadil o vytvoření religionistiky. Byl vydavatelem padesáti svazkového díla Sacred Books of the East a rozsáhlé práce Sacred Books of the Buddhist.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Müller se narodil v německém městě Dessau. Jeho otec, Wilhelm Müller, učil na gymnáziu a je znám coby romantický básník. Jeho matkou byla Adelheide Müllerová.

Roku 1840 nastoupil na Lipskou univerzitu, kde začal studovat klasické jazyky, zejména pak sanskrt. Již roku 1843 promoval a nastoupil na univerzity v Berlíně a Paříži, kde začal se studiemi antropologie a psychologie. V roce 1844 publikoval svou první práci, překlad Hitópedáši, indických pohádek. Roku 1847 se vydal do Londýna, kde začal pracovat na překladu Rgvédy. O rok později začal působit na univerzitě v Oxfordu, kde působil po zbytek svého života; od roku 1854 jako profesor. Zasloužil se o tamější založení nových oborů – srovnávací religionistiky, srovnávací mytologie a srovnávací filologie.

V roce 1867 vydal první díl práce Chips from a German Workshop. Tato kniha je považována za stěžejní moment v historii srovnávací religionistiky. Datum jejího vydání se často uvádí jako vznik religionistiky jakožto nového vědního oboru. V roce 1870 uspořádal sérii čtyř přednášek, ve kterých se snažil vytvořit koncepci, jak by měla nově se formulující věda, tedy religionistika, vypadat. Přednášky měly obrovský ohlas a vzhledem k tomu, že ne vždy se posluchači vešli do sálu, musel některé přednášky opakovat. Celá série pak byla vydaná knižně v roce 1873 pod názvem Introduction to the Science of Religion (Úvod do religionistiky). Kniha je vůbec prvním úvodem do religionistiky vůbec.

Müller viděl úzkou spojnici mezi jazykem a náboženstvím. Podle něj si člověk začal pojmenovávat přírodní síly, které jej převyšovaly a ze kterých měl strach. Tím, že dostanou jméno, změní se i vztah člověka k těmto silám a postupně se pojmenované přírodní síly změní v bohy, tedy nomina se mění v numina.

Byl rovněž členem zednářské lóže.

Seznam teorií vzniku lidské řeči

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1861 publikoval Max Müller seznam teorií vzniku lidské řeči:[3]

  • Portrét Friedricha Maxe Müllera
    haf haf – teorie podle níž se řeč vyvinula z citoslovcí, které imitují zvuky přírody. Za jejího autora označil německého filosofa Johanna Gottfrieda Herdera a na tento koncept již dříve také sázel Gottfried Wilhelm Leibniz,[4]
  • fuj fuj – teorie podle níž, jak uváděl také Condillac, je napodobování faktem jazyka a předcházet mu musela emotivní fáze; první slova vznikala ve formě citoslovcí a výkřiků emotivního afektu, kde jako spouštěč fungovaly prožitky bolesti, libosti, překvapení atd.,[4]
  • bim bam – teorie podle níž všechny objekty přirozeně rezonují a určitým způsobem se v člověku ozývají prostřednictvím prvotních slov. Otto Jespersen se domníval, že jazyku předcházelo vědomí harmonie,[4]
  • hej rup – teorie podle níž řeč vzešla ze zpěvů, které doprovázely a rytmizovaly kolektivní činnost,[4]
  • la-la-la – teorie, která nebyla součástí Müllerova seznamu. Ivan Fónagy předpokládal, že protojazyk se shoduje s expresí hravosti v podobě žvatlání kojenců.[4]

Většina odborné veřejnosti považuje tyto teorie za naivní a nevýznamné.[5][6] Problematický je jejich přílišný mechanistický charakter.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1844 – Hitopadesa. Eine alte indische Fabelsammlung aus dem Sanskrit zum ersten Mal ins Deutsche übersetzt
  • 1849–1873 – Rig-Veda Samhitá 1-6
  • 1855 – The Languages of the Seat of War in the East
  • 1855 – Rig-Veda Pratisakhya
  • 1856–1869 – The German Classics from the Fourth to the Nineteenth Century 1-2
  • 1859 – A History of Ancient Sanskrit Literature So Far As It Illustrates the Primitive Religion of the Brahmans
  • 1864 – Lectures on the Science of Language 1-2
  • 1866 – A Sanskrit Grammar for Beginners
  • 1867–1875 – Chips from a German Workshop 1-4
  • 1873 – Introduction to the Science of Religion
  • 1883 – India, What can it Teach Us?
  • 1884 – Biographical Essays
  • 1887 – The Science of Thought
  • 1899 – Six Systems of Hindu Philosophy
  • 1889 – Natural Religion
  • 1891 – Physical Religion
  • 1892 – Anthropological Religion
  • 1897 – Contributions to the Science of Mythology
  • 1899 – The Six Systems of Indian Philosophy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Origin of language na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Kindred Britain.
  3. Müller, F. M. 1996 [1861]. The theoretical stage, and the origin of language. Lecture 9 from Lectures on the Science of Language. Reprinted in R. Harris (ed.), The Origin of Language. Bristol: Thoemmes Press, ss. 7–41.
  4. a b c d e OUŘEDNÍK, Patrik. Svobodný prostor jazyka. První. vyd. Praha: Torst, 2013. 356 s. S. 168. 
  5. Firth, J. R. 1964. The Tongues of Men and Speech. London: Oxford University Press, ss. 25–6.
  6. Stam, J. H. 1976. Inquiries into the origins of language. New York: Harper and Row, s. 243–44.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]