Lokomotiva ČS7
Elektrická lokomotiva řady ČS7 | |
---|---|
Lokomotiva ČS7-282. | |
Tovární označení | Škoda 82E |
Řada dle RŽD, UZ | ЧС7 (ČS7) |
Základní údaje | |
Výrobce | Škoda Plzeň |
Výroba v letech | 1983–1997 |
Počet vyrobených kusů | 642 (321 dvojic) |
Provozovatel | (SŽD), RŽD, UZ |
Období provozu | 1983–dosud |
Hmotnost a rozměry | |
Hmotnost ve službě | 2× 86 000 kg |
Délka přes nárazníky | 2× 17 020 mm |
Rozchod | 1 520 mm |
Parametry pohonu | |
Uspořádání pojezdu | Bo´ Bo´ + Bo´ Bo´ |
Trvalý výkon | 2× 3080 kW |
Maximální tažná síla | 2× 160 kN |
Maximální povolená rychlost | 160 km/h |
Napájecí soustava | 3 kV ss |
Regulace výkonu | odporová |
Odkazy | |
multimediální obsah na Commons | |
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
ČS7 (rusky ЧС7 jako ЧехоСловакия (ČeskoSlovensko), tovární typ 82E) je dvoudílná elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud určená pro vozbu těžkých rychlíků. Vyráběla ji v letech 1983–1997 československá Škoda Plzeň pro export do Sovětského svazu (později Ruska a Ukrajiny) v počtu 321 dvojic.
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Počátkem 80. let se počet cestujících na sovětských železnicích výrazně zvyšoval. Bylo nutné zvýšit počet osobních vlaků a počet vagonů v nich, tomu však bránila příliš hustá nákladní doprava a nemožnost zvýšit kapacitu osobních vlaků kvůli hmotnosti, kterou tehdejší sovětské lokomotivy dokázaly utáhnout. Řešením této situace se stal projekt výkonné dvojdílné osobní lokomotivy, schopné vozit až 30vozové rychlíky.
Výroba
[editovat | editovat zdroj]Na podzim roku 1983 bez prototypů vyrobila Škoda Plzeň sérii prvních 20 elektrických lokomotiv, které dostaly tovární označení 82E1 a bylo jim uděleno Ministerstvem železnic SSSR označení ЧС7 (ČS7). Lokomotivy byly přiděleny do dep v Moskvě a Čeljabinsku. Další vyrobené dvojice byly také přidělovány do Sverdlovsku (později Jekatěrinburg) a do dep na Ukrajině v Dněpropetrovsku, Charkově a Melitopolu.
Provoz
[editovat | editovat zdroj]V roce 2022 jsou lokomotivy deponované v Rusku na Moskevské železnici v depech Moskva-Depo Iljiče a Ožerelje-Sortirovočnoje a na Ukrajině v depech Charkov-Holovne, Dnipro, Lvov-Západ a Melitopol.[1]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Lokomotiva ČS7-022 v nátěru depa Moskva-Kijevskaja.
-
Lokomotiva ČS7-056 v nátěru depa Moskva-Kurskaja.
-
Lokomotiva ČS7-059 v nátěru depa Moskva-Smolenskaja.
-
Lokomotiva ČS7-088 v korporátním nátěru RŽD.
-
Lokomotiva ČS7-117 v nátěru depa Melitopol.
-
Lokomotiva ČS7-124 v nátěru depa Charkov-Holovne.
-
Lokomotiva ČS7-129 v jedné z barevných mutací UZ.
-
Lokomotiva ČS7-176 v unifikovaném nátěru UZ.
-
Lokomotiva ČS7-203 v továrním nátěru.
-
Lokomotiva ČS7-299 v nátěru určený pro vozbu rychlíku Kyjev – Dněpropetrovsk.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ЧС7 — Список подвижного состава. railgallery.ru [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. (rusky)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku ЧС7 na ruské Wikipedii.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva ČS7 na Wikimedia Commons
- Seznam lokomotiv ČS7