Oldřich Hujer

Oldřich Hujer
Oldřich Hujer
Narození	25. listopadu 1880 Paceřice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. června 1942 (ve věku 61 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Povolání	vysokoškolský učitel, jazykovědec, děkan, filolog a učitel
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témata	Indoevropeistika a slavistika
Příbuzní	Zdeněk Hujer (sourozenec)
Vlivy	Mladogramatická škola
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich Hujer (25. listopadu 1880 Paceřice – 4. června 1942 Praha^[1]) byl český lingvista a indoevropeista, profesor Univerzity Karlovy.

Oldřich Hujer se narodil 25. listopadu 1880 v budově školy v Paceřicích učiteli Janu Hujerovi a Josefě, roz. Kovářové. Oldřich měl mladšího bratra Zdeňka (*1883), pozdějšího učitele a ředitele Masarykova českého státního reálného gymnázia v Plzni. Rodina se v roce 1888 přestěhovala do školy v Letařovicích.^[2]

Po maturitě na gymnáziu v Příbrami (1899) vystudoval jazykovědu na Filosofické fakultě UK, kde mezi jeho učiteli byl Jan Gebauer nebo Josef Zubatý, a roku 1905 promoval prací ze srovnávacího jazykozpytu indoevropského a slovanského. V letech 1909–1910 byl na studijním pobytu v Německu (Lipsko, Berlín), habilitoval se spisem o slovanské deklinaci, roku 1911 byl jmenován docentem a roku 1919 profesorem srovnávacího jazykozpytu indoevropských jazyků. Přednášel také na univerzitě v Brně, byl členem české, polské a bulharské akademie a Philological Society v Londýně. Redigoval „Příruční slovník jazyka českého“ a řadu filologických časopisů (Listy filologické, Slavia, Naše řeč aj.) a přispíval do Ottova i Masarykova slovníku.^[3] Je pohřben do Slavína, společné hrobky osobností v Praze na Vyšehradě.

Věnoval se především srovnávací jazykovědě indoevropských jazyků se zvláštním zřetelem k jazykům slovanským, dále dějinám češtiny a baltským jazykům. Vycházel z mladogramatické školy, její metody však různě prohloubil. Nejdůležitější spisy:

• Slovanská deklinace jmenná. Praha: Rozpravy ČAV, 1910.
• Úvod do dějin jazyka českého. Praha 1914, 1924 a 1946.

• Ottův slovník naučný, heslo Hujer. Sv. 28, str. 606
• Ottův slovník naučný nové doby, heslo Hujer Oldřich. Sv. 4, str. 1273
• Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských. Praha: SPN 1972. Heslo Oldřich Hujer, str. 175n.
• PETRÁČKOVÁ, Věra. K výročí Oldřicha Hujera (1880—1980). Naše řeč. 1981, roč. 64, čís. 4. Dostupné online. ISSN 0027-8203. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oldřich Hujer na Wikimedia Commons
• Autor Oldřich Hujer ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oldřich Hujer
• Digitalizovaná díla Oldřicha Hujera v České digitální knihovně

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.