Křídlok

Křídlok
	Plody křídloku Pterocarpus indicus
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	bobotvaré (Fabales);
Čeleď	bobovité (Fabaceae);
Podčeleď	Faboideae;
Tribus	Dalbergieae;
Rod	křídlok (Pterocarpus); Jacquin, 1763
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Opěrné pilíře u paty kmene *Pterocarpus dalbergioides*

Křídlok^[1] (Pterocarpus) je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to stromy, často velmi vysoké a s opěrnými pilíři u paty kmene. Vyskytují se v tropech celého světa mimo Austrálie. Mají nápadné ploché okrouhlé plody se širokým křídlem. Některé druhy poskytují vyhledávané a vysoce ceněné dřevo.

Popis

Zástupci rodu křídlok jsou středně velké až vysoké, opadavé nebo stálezelené stromy, u paty kmene často s opěrnými pilíři. Kůra je hladká nebo mělce až hluboce brázditá a vylučuje červenou pryskyřici. Koruna je obvykle deštníkovitého tvaru. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, složené nejčastěji z 5 až 11 střídavých nebo řidčeji téměř vstřícných celokrajných lístků. Palisty jsou drobné, opadavé. Květy jsou poměrně malé, žluté až žlutooranžové, max. 2 cm dlouhé, motýlovité, v bohatých úžlabních hroznech nebo latách. Kalich je zakončen 5 drobnými zuby. Koruna je delší než kalich. Pavéza je vejčitá až okrouhlá, 10 až 19 mm dlouhá, na vrcholu lehce vykrojená, na bázi krátce nehetnatá, ve střední části s bělavou nebo fialovou kresbou. Křídla jsou okrouhle vejčitá až vejčitě oválná, 10 až 18 mm dlouhá, volná. Člunek je 10 až 15 mm dlouhý, ouškatý, na bázi až v polovině srostlý. Tyčinek je 10 a jsou jednobratré nebo dvoubratré. Semeník je stopkatý až přisedlý, se 2 až 7 vajíčky a nitkovitou zahnutou čnělkou nesoucí nenápadnou bliznu. Plody jsou ploché, nepukavé, okrouhlého tvaru, tenké nebo kožovité, kolem dokola se širokým pevným křídlem. Ve středu nebo po straně plodu je 1 až 3 podlouhlá či ledvinovitá semena.^[2]^[3]

Rozšíření

Rod křídlok zahrnuje asi 35 až 40 druhů. Je rozšířen v tropech téměř celého světa s výjimkou Austrálie a Madagaskaru. Nejvíce druhů se vyskytuje v Africe. Druh P. santalinoides je rozšířen v tropické Africe i v tropické Americe. Křídloky nejčastěji rostou ve vlhkých tropických deštných lesích, na zaplavovaných půdách podél řek a lagun. Některé druhy rostou na suchých horských svazích.^[2]^[3]^[4]^[5]

Obsahové látky

Dřevo asijských druhů Pterocarpus santalinus a P. dalbergioides obsahuje červené barvivo santalin a žlutý flavonoid santal. Jádrové dřevo Pterocarpus santalinus obsahuje terpenoidy eudesmol, pterokarpol, iso-pterokarpolon, kryptomeridiol, pterokarptriol a pterokarpdiolon. V kůře jsou obsaženy triterpenoidy – beta-ampyron, lupenon a deriváty lupeolu, v běli kyselina acetyl-oleanolová, aldehyd této kyseliny a erythrodiol. Jádrové dřevo P. dalbergioides obsahuje pterostilben, pterokarpin, liquiritigenin a isoliquiritigenin. Kořeny a jádrové dřevo křídloku vakovitého (Pterocarpus marsupium) obsahují isoflavonoidy, terpenoidy a tanniny. Mezi hlavní účinné látky tohoto druhu náleží epikatechin.^[6]

Zástupci

křídlok lékařský (Pterocarpus officinalis)
křídlok vakovitý (Pterocarpus marsupium)

Význam

Některé africké a asijské druhy křídloků poskytují vyhledávané a ceněné dřevo. V tropické Africe je těžen zejména Pterocarpus soyauxii, jehož dřevo je známo pod názvem africký padouk. Mívá korálově červenou až červenohnědou barvu, je středně tvrdé, těžké a dobře se soustruží. Je ceněno např. na luxusní podlahy, neboť je velmi odolné proti otěru. V Evropě je toto dřevo používáno již od 17. století. Z dalších afrických druhů je těžen např. P. angolensis, jehož načervenalé dřevo, známé jako muninga, je používáno jako náhrada teakového dřeva.^[5]^[7]^[8]

Z asijských druhů má velmi atraktivní dřevo P. dalbergioides, pocházející z Andamanských ostrovů. Dřevo je obchodováno pod názvem padouk andaman a je používáno na luxusní nábytek, kulečníkové stoly, podlahy, držadla a podobně. Obdobné využití má i dřevo P. macrocarpus z Barmy a P. indicus z Indie. Dřevo P. indicus voní po růžích a je odolné proti termitům. Velmi podobné dřevo mají i druhy P. echinatus a P. blancoi. Křídlok vakovitý (Pterocarpus marsupium) je spolu s teakem a dalbergií nejčastěji pěstovanou indickou dřevinou.^[5]^[7]^[8]

Pryskyřice Pterocarpus draco, nazývaná v Latinské Americe sangre de draco (dračí krev), je hojně využívána v lidové medicíně a slouží k výrobě politur. Z některých druhů pterokarpů se získává pryskyřice, nazývaná kino. Tzv. malabarské kino poskytuje asijský křídlok vakovitý (Pterocarpus marsupium). Používá se k vydělávání jemných kůží, přibarvování vín a jako léčivo. Z afrických druhů poskytuje kino druh Pterocarpus erinaceus.^[2]^[9]

Celá řada druhů pterokarpů je používána v místní medicíně. V Indii slouží jako léčivo zejména druhy Pterocarpus dalbergioides, P. indicus, P. marsupium a P. santalinus. Pasta ze dřeva P. santalinus je aplikována zevně na spáleniny a bolesti hlavy, plody slouží při léčbě úplavice. Odvar ze dřeva Pterocarpus indicus je podáván při edémech a na žlučníkové kameny. Kino z kůry tohoto druhu je používáno na boláky a při průjmu. Kino z druhu P. marsupium má silně stahující účinky.^[6] V Barmě je používána kůra P. santalinus jako astringens při průjmech.^[10] Kořeny a kůra afrického P. angolensis jsou používány při ošetřování problémů s menstruací. Kůra P. rotundifolius je v Africe užívána k inhalacích při potížích s horními cestami dýchacími a při zvracení.^[11]

Některé druhy pterokarpů jsou pěstovány jako okrasné dřeviny, např. P. podocarpus ve Venezuele. V Zimbabwe se pěstují druhy P. echinatus, P. rotundifolius a P. sericeus, na Filipínách P. stevensonii.^[5]

Přehled druhů a jejich rozšíření

Pterocarpus acapulcensis – Střední a Jižní Amerika
Pterocarpus albopubescens – Zaire
Pterocarpus amazonum – Jižní Amerika
Pterocarpus angolensis – tropická a jižní Afrika
Pterocarpus antunesii – Angola, Zambie a Namibie
Pterocarpus brenanii – Zambie
Pterocarpus claessensii – Zambie
Pterocarpus dalbergioides – Andamany
Pterocarpus echinatus – ?
Pterocarpus erinaceus – tropická Afrika
Pterocarpus gilletii – Zaire
Pterocarpus hockii – Zaire
Pterocarpus homblei – Zaire
Pterocarpus indicus – Indie a Čína až jihovýchodní Asie a Tichomoří
Pterocarpus lucens – tropická Afrika
Pterocarpus macrocarpus – Indie až Vietnam
Pterocarpus marsupium – Indie, Nepál a Sri Lanka
Pterocarpus mildbraedii – tropická Afrika
Pterocarpus mutondo – Zaire
Pterocarpus officinalis – Střední a Jižní Amerika
Pterocarpus orbiculatus – Mexiko
Pterocarpus osun – tropická Afrika
Pterocarpus rohrii – Střední a Jižní Amerika
Pterocarpus rotundifolius – tropická Afrika
Pterocarpus santalinoides – tropická Afrika a tropická Amerika
Pterocarpus santalinus – Indie, Sri Lanka
Pterocarpus soyauxii – tropická Afrika
Pterocarpus ternatus – Brazílie
Pterocarpus tessmannii – Gabon, Zaire a Rovníková Guinea
Pterocarpus tinctorius – tropická Afrika
Pterocarpus velutinus – Zaire
Pterocarpus villosus – Brazílie
Pterocarpus violaceus – Brazílie
Pterocarpus zehntneri – Brazílie
Pterocarpus zenkeri – Kamerun

^[12]

Odkazy

Reference

↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ ^a ^b ^c BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1.
↑ ^a ^b DEZHAO, Chen et al. Flora of China: Pterocarpus [online]. Dostupné online.
↑ Legumes of the World. [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-11.
↑ ^a ^b ^c ^d ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.
↑ ^a ^b KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.
↑ ^a ^b WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.
↑ ^a ^b Dřevo [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-07.
↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
↑ HANDA, S. S. et al. Compendium of Medicinal and Aromatic Plants. Vol. II: Asia. Trieste: ICS Unido, 2006.
↑ LOFFLER, Linda and Paul. Swaziland Tree Atlas including selected shrubs and climbers. Pretoria: Capture Press, 2005. ISBN 1-919976-19-1.
↑ International Legume Database: GENUS [online]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu křídlok na Wikimedia Commons
Taxon Pterocarpus ve Wikidruzích

[botsl-1] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[vengua_5-2] BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1.

[flchina-3] DEZHAO, Chen et al. Flora of China: Pterocarpus [online]. Dostupné online.

[kewlist-4] Legumes of the World. [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-11.

[legbook-5] ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.

[indmed-6] KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.

[dřevo-7] WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.

[pracedr-8] Dřevo [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-07.

[urtas-9] VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.

[comp-10] HANDA, S. S. et al. Compendium of Medicinal and Aromatic Plants. Vol. II: Asia. Trieste: ICS Unido, 2006.

[swazi-11] LOFFLER, Linda and Paul. Swaziland Tree Atlas including selected shrubs and climbers. Pretoria: Capture Press, 2005. ISBN 1-919976-19-1.

[ildis-12] International Legume Database: GENUS [online]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]