[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Jan Josef z Lichtenštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Josef z Lichtenštejna
Kníže Jan Josef z Lichtenštejna (1734–1781) v maškarním obleku.
Kníže Jan Josef z Lichtenštejna (1734–1781) v maškarním obleku.
Narození2. března 1734
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí18. února 1781 (ve věku 46 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníPaulánský kostel ve Vídni
Povolánívoják
RodičeEmanuel Josef z Lichtenštejna[1] a Marie Anna Antonie z Ditrichštejna[1]
RodLichtenštejnové
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Josef Simplicius princ z Lichtenštejna (německy Johann Joseph Simplicius von und zu Liechtenstein; 2. března 1734 Vídeň18. února 1781 Vídeň) byl rakouský šlechtic z rodu Lichtenštejnů. Sloužil v císařské armádě, kde dosáhl hodnosti podmaršálka.

Jan Josef z Lichtenštejna se narodil jako pátý syn prince Emanuela z Lichtenštejna (1700–1771),[2] důstojníka císařské armády a nejvyššího hofmistra císařovny Amálie Vilemíny, matka Marie Antonie pocházela z hollenburské linie rodu Ditrichštejnů (1706–1777).[3]

Stejně jako starší i mladší bratři se věnoval vojenské službě a do císařské armády vstoupil za sedmileté války jako důstojník jezdectva. V roce 1757 byl kapitánem dragounského pluku č. 15 a pod velením generála Hadika se zúčastnil slavného rakouského dobytí Berlína (1757).[4][5] V roce 1758 byl převelen k nově zřízenému dragounskému pluku Jung-Löwenstein jako podplukovník a stal se pruským válečným zajatcem se třiceti muži během bojů o město Radeberg.[6] Pro další boje v rámci sedmileté války ve Slezsku obdržel v roce 1760 dočasnou hodnost generálmajora (generální polní vachtmistr). Po skončení sedmileté války byl v roce 1763 byl povýšen na plukovníka a velitele 17. pluku císařských kyrysníků.

Do hodnosti generálmajora byl formálně povýšen k datu 19. ledna 1771 a zároveň se stal vysokým důstojníkem jedné z císařských gard, u Arcièren-Leibgarde získal post kapitána-nadporučíka s platem 4000 zlatých ročně.[7]

Po smrti svého strýce, panujícího knížete Josefa Václava z Lichtenštejna, se stal majitelem dragounského pluku Liechtenstein. K datu 25. prosince 1773 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[8] a v roce 1774 obdržel titul císařského tajného rady.[9] Dragounský pluk Liechtenstein byl rozpuštěn v roce 1775 a od roku 1780 byl majitelem moravského 5. pluku kyrysníků.[10]

Princ Jan Josef z Lichtenštejna zemřel 18. února 1781 ve Vídni. Jeho tělo bylo pohřbeno ve vídeňském paulánském kostele.[11]

Měl dvanáct sourozenců, nejstarší bratr František Josef I. z Lichtenštejna (1726–1786) se stal dědicem knížecího titulu a majitelem rozsáhlých statků na Moravě, v Čechách a Rakousku. Další bratr Karel (1730–1789) dosáhl v armádě hodnosti polního maršála a jako majitel panství Moravský Krumlov se stal zakladatelem mladší rodové linie.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann von und zu Liechtenstein na německé Wikipedii.

  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Rodokmen Lichtenštejnů na webu almanachdegotha dostupné online
  3. Rodokmen hollenburské větve Ditrichštejnů na webu euweb.cz dostupné online
  4. KOVAŘÍK, Jiří: Sedmiletá válka. Bitvy a osudy válečníků VIII. 1756–1763; Třebíč, 2021; s. 225–227 ISBN 978-80-7497-377-2
  5. STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 157 ISBN 80-7277-010-1
  6. Geheimes Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz: Schriftwechsel mit Fürst Johann Joseph Simplicius von Liechtenstein. Enthält: Entlassung aus preußischer Kriegsgefangenschaft. I. HA Rep. 96, Nr. 104 Nn, 1759–1760
  7. Kayserlicher Und Königlicher Wie auch Ertz-Hertzoglicher Und Dero Residentz-Stadt Wien Staats- und Stands- Calender 1781; Vídeň, 1781; s. 389 dostupné online
  8. Služební postup Jana Josefa z Lichtenštejna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 57 dostupné online
  9. Geschichte des fürstlichen Hauses Liechtenstein; Vaduz, 1984; s. 245 dostupné online
  10. Schematismus des regierenden hochfürstlichen Hauses von und zu Liechtenstein; Vaduz, 1803; s. 7 dostupné online
  11. Pohřebiště rodu Lichtenštejnů v 18. století na webu royaltyguide.nl dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jacob von Falke: Geschichte des fürstlichen Hauses Liechtenstein. Band 3. Braumüller, Wien 1882.