Jazz fusion

Jazz fusion (také „jazz-rock fusion“ nebo „fusion“) je hudební styl, který spojuje prvky jazzu s ostatními styly, jako s rockem, funky, latino a zejména orientální a afro world music.

Začal se hrát na konci 60. let 20. století. Zřejmě se vyvinul z hard bopu. Bývá spojován s pozdějšími alby Milese Davise. Dále pak s Mahavishnu Orchestra^[1], Return to Forever, Weather Report^[2][3].

Vyznačuje se díky elektrifikovaným nástrojům poměrně agresivním zvukem (oproti swingu apod.) a rockovou rytmikou. S počátky této hudby bylo spojeno mnoho hudebních experimentů (za všechny pár příkladů: Joe Zawinul a jeho syntetizátor, John McLaughlin^[4] – fascinace východní filosofií a stavění schémat písní podle tradičních mystických pravidel, Jaco Pastorius byl velký popularizátor bezpražcové baskytary a efektů na ni). Jako zásadní jazzrocková alba jsou často uváděna tato: Birds of Fire od Mahavishnu Orchestra, Bitches Brew od Milese Davise, Weather Report od stejnojmenné skupiny Weather Report a Return to Forever od Return to Forever Chicka Corey.

Ryze jazzrockovému titulu Head Hunters klávesisty Herbie Hancocka z roku 1973 předcházela jeho alba Mwandishi – 1971, Crossings – 1972 a Sextant z roku 1973. Bubeník Mahavishnu Orchestra Billy Cobham vydal zásadní alba světu vládnocího jazzrocku – Spectrum, Crossswind, Total Eclipse. Ještě před ním jiný bubeník, Tony Williams, v roce 1969 spolupracoval s McLaughlinem na albu The Tony Williams Lifetime. Al Di Meloa, kytarista Return to Forever,  stejně jako jeho souputník z této kapely, baskytarista Slanley Clarke, rovněž zanechali významné stopy v historii tohoto období hledání nových cest hudebního vývoje. Obdobně jako Di Meloa prvky flamenca vkládal do hudby kombinující jazz a rok  Larry Coryell, vůdčí osobnost kapely The Elevent House.^[5]

Nelze vynechat americké rockové kapely s dechovou sekcí, jako Chicago v jeho počáteční éře a Blood, Sweat & Tears, nebo britské Colloseum a Nucleus Iana Cara^[6]. Nejen v evropském kontextu se výrazně prosadilo polské seskupení SBB, před érou jazzrockových nahrávek bluesové, později artrockové, a to zejména stejnojmennou nahrávkou SBB^[7] z roku 1974 a albem Nowy horyzont z roku 1975, silně ovlivněnými Mahavishnu Orchestra. Významná v Evropě byla i progresivní skupina Soft Machine^[8], nebo německá kapela Passport saxofonisty Klause Doldingera^[9]. Jemnou, zpívanou formu jazzrocku prezentovali Steely Dan, oproti posluchačsky i interpretačně náročným novátorským počinům Hot Rats z roku 1969^[10] a The Waka/Jawaka a Grand Wazoo geniálního experimentátora Franka Zappy.

Zajímavým odskokem od rocku a pozdějšího popu Phila Collinse je jeho účast v projektu Brand X.^[11]

Mezi české hudebníky, kteří se objevili v jazzrockových skupinách světového formátu patří Jan Hammer^[12] (Mahavishnu Orchestra) a Miroslav Vitouš^[13] (Weather Report).

Na naší scéně působily jazzrockové kapely jako Mahagon^[14] Petra Klapky, Nemesis^[15], nebo stejně tak zaniklé Combo FH Daniela Fikejze.^[16] Blue Effect nahráli s JOČRem silně jazzem ovlivněnou Novou Syntézu (1971) – podobné prvky, již však celkově více pro Blue Effect charakteristicky rockově znějící, mělo i album Nová Syntéza 2 (1974)^[17][18]. I Pražský výběr byl zkraje předním představitelem jazz rocku^[19][20]. Emil Viklický nahrál jazzrocková alba V Holomóci městě a Okno^[21], stálicí tohoto směru jsou Jazz Q Martina Kratochvíla^[22], stejně jako Impuls Zdeňka Fišera a Michala Gery^[23], nebo Jazz Fragment^[24]. Silné prvky jazzrocku měla i tvorba Jazz Celuly^[25], složená ze špičkových jazzmanů, charakteristická trumpetou Laca Décziho a Fender pianu Karla Růžičky. Skvělé instrumentální výkony a melodické nápady přinesla slovenská Fermáta kytarového mága Fero Grigláka.^[26]

Žánr v Československu původně označovaný jako rock-jazz, později jazz-rock, obvykle jazzrock, umožnil v sedmdesátých letech do jisté míry provozovat rockovou hudbu, která byla nepohodlná československému normalizačnímu režimu.

• Jazz Q
• Luboš Andršt
• Energit
• Zdeněk Fišer
• Impuls
• Jazz Celula
• Emil Viklický
• Fermáta
• Mahagon
• Combo FH
• Blue Effect – dvě Nové Syntézy
• Framus 5 – Město Er
• Pražský výběr – Žízeň

• Mahavishnu Orchestra
• John McLaughlin
• Miles Davis
• Billy Cobham
• Joe Zawinul
• Chick Corea
• Return to Forever
• Slanley Clarke
• Crusaders
• Weather Report
• Jaco Pastorius
• George Benson
• Herbie Hancock
• Lee Ritenour
• Chicago
• Billy Cobham
• Colloseum
• Herbie Hancock
• Roy Ayers
• Tony Williams
• Al Di Meloa
• Chick Corea
• Bob James
• Larry Coryell
• Quincy Jones

• Obrázky, zvuky či videa k tématu jazz fusion na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.