[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Těžba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Hornictví)
Těžební dílo s dolem

Těžba je dobývání surovin z přírodních zdrojů. Surovinami mohou být například nerostné suroviny, rudy, ropa, zemní plyn, rašelina, horniny, jako jsou uhlí, kaolin aj.

Těžební průmysl

[editovat | editovat zdroj]

Těžební průmysl je odvětví průmyslu zaměřené na dobývání přírodních zdrojů z povrchu planety. Jedná se tedy o odvětví lidské činností, jež čerpá zdroje pocházející z prostředí neživé pozemské přírody. Oblasti na těžbu surovin se pak nazývají lomy, doly, ropné vrty apod. Existují i zvláštní případy těžby, např. těžba soli odpařováním mořské vody.

Těžební průmysl se zaměřuje převážně na dobývání surovin a v některých případech na prvotní úpravu – například na drcení kameniva nebo čištění. Může zahrnovat fyzikálně-chemické procesy, kterými se zvyšuje obsah požadované látky. Nejčastěji je těžební činnost spojena s povrchovými či podpovrchovými těžebními centry, kde je přírodní zdroj získáván. Těžební centra jsou spojena s výskytem zdrojů, která jednotlivá centra získávají. Centra musí být napojena na dopravní infrastrukturu, aby se dala získávaná komodita odesílat do zpracovatelských závodů či k dalšímu použití.

Těžba podle lokality

[editovat | editovat zdroj]

Těžba v hlubinných dolech

[editovat | editovat zdroj]

Zahrnuje těžbu a dopravu vytěženého nerostu z dolu. Těží se v porubech, chodbách. V porubech pracují havíři s různými typy důlních strojů a dopravních zařízení (v těžních chodbách důlní dráha, v šachtách důlní výtahy). Těživo z dolu se dopravuje na povrch těžní jámou pomocí důlních výtahů, a to ve vozících, těžních klecích, nebo ve skipech. Suroviny jsou dále drceny, taveny, tříděny a rozváženy.

Těžba v lomech

[editovat | editovat zdroj]

Doprava vytěženého materiálu po pásových dopravnících nebo těžkou technikou do úpravny na zpracování (drcení, mletí, plavení, třídění). Těží se v povrchových lomech v řezech. V případě uhlí může být poblíže dolů uhlí spalováno v (uhelných) tepelných elektrárnách či v teplárnách a přeměňováno na tepelnou či elektrickou energii.

Těžba podle surovin

[editovat | editovat zdroj]

Těžba rašeliny

[editovat | editovat zdroj]

Rašelina má využití jako palivo, prostředek ke zvýšení úrodnosti půdy, stelivo pro hospodářská zvířata či pro přípravu léčivých lázní. Dříve se těžila ručně, tzv. borkováním. S rozvojem techniky se začala těžit průmyslově, což vede k poškození nebo zániku rašeliniště.[1]

Těžba ropy

[editovat | editovat zdroj]

Je prováděna hlubinnými vrty, kterými ropa proudí na povrch, vytlačována tlakem plynů. V některých případech se ropa těží ražením důlního díla – ropa vyvěrající z horniny se odvádí do podzemních nádrží, odkud se čerpá na povrch.

Těžba soli

[editovat | editovat zdroj]

Je prováděna buď hornickým způsobem, nebo rozpuštěním soli vháněnou vodou a jejím čerpáním, popř. odpařováním slané vody.

Těžba síry

[editovat | editovat zdroj]

Síra je rozptýlená v horninách, těžba se provádí tavením síry horkou vodou vháněnou do vrtů, jíž je pak roztavená síra vynášena na povrch.

Těžba kamene

[editovat | editovat zdroj]

Hornina je lámána v lomech, které jsou nejčastěji povrchové, méně podpovrchové. Hornina je vyvážena z lomu do těžebních strojů, kde je drcena na různou velikost. Je využívána jako stavební surovina, posyp, k zarovnávání nerovností, na násypy aj.

Těžební průmysl a životní prostředí

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Těžební průmysl a životní prostředí.

Podíl recyklovaných kovů na celkové spotřebě je stále pouhým zlomkem. Odhaduje se, že na skládkách končí kolem dvaceti miliard tun nezpracovatelných materiálů ročně. To není problém sám o sobě (často se i nechávají potápět kovové lodě do oceánů, aby se podpořily koráli s nedostatkem železa), ale pokud se kovy například usazují na mikroorganismech ve vodě, přírodní potravní řetězec může být narušen. [2]

Toxické kovy

[editovat | editovat zdroj]

Některé kovy jako olovo bývají považované za toxické pro životní prostředí. Někdy je problém i v bioesenciálních kovech, kterých je jen moc, a například zabraňují některým, pro živé organismy klíčovým chemickým reakcím.[2] Z tohoto úhlu pohledu je důležité, aby se odpadní látky nešířily například rozpouštěním ve vodě dál do oběhu. Problém proto často nastane ve chvíli, kdy spalovny nezpracují 100 % nepotřebného materiálu. Zejména v rozvojových zemích se tak z továren dostává značné množství oxidů síry.

Kovy v půdě

[editovat | editovat zdroj]

V místech, kde dříve probíhala těžba, je často v půdě zvýšený podíl některých kovů. Jsou absorbovány rostlinami a stávají se rizikem pro spásače. Někdy bývají naopak rostliny používány záměrně k „vytažení“ kovů z půd. Rostliny pak musí být druhotně zpracovány, jinak se kovy dostanou zpět do půdy.

  1. Rašeliniště a těžba rašeliny. Toulky po Čechách, Moravě, Slezsku i zahraničí [online]. 11.4.2009 [cit. 2009-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-18. 
  2. a b Přírodovědci.cz. Doly, hutě a životní prostředí [online]. 01/2016. vyd. [cit. 2016-04-10]. S. 16–17. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]