Klokan obrovský

Klokan obrovský
Samice klokana obrovského s mládětem
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Podtřída	vačnatci (Marsupialia)
Řád	dvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleď	klokanovití (Macropodidae)
Rod	klokan (Macropus)
Binomické jméno
Macropus giganteus Shaw, 1790
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klokan obrovský (Macropus giganteus) je mohutný druh klokana, který se vyskytuje ve východní Austrálii a východní Tasmánii. Po klokanovi rudém se jedná o druhého největšího zástupce klokanovitých. Živí se hlavně trávou a v místech ideálního habitatu může dosahovat vysoké hustoty osídlení o několika desítkách klokanů na jediný čtvereční kilometr. Celková početnost druhu dramaticky kolísá v závislosti na úhrnu srážek, k roku 2010 se odhadovala na 11,4 milionu u pevninského poddruhu. Poddruh z Tasmánie čítá kolem 10–20 tisíc jedinců.

Druh formálně popsal v roce 1790 anglický přírodovědec George Shaw. Jedná se o typový druh rodu Macropus.^[2] Rozlišují se 2 poddruhy:^[3]

• Macropus giganteus giganteus – rozšířen ve východním a středním Queenslandu, ve Victorii, Novém Jižním Walesu a jihovýchodní Jižní Austrálii;
• Macropus giganteus tasmaniensis – endemický Tasmánii.^[4]

Nejbližším příbuzným klokana obrovského je klokan velký, se kterým se výjimečně může křížit. Za zajetí jsou známy případů křížení samic klokana obrovského se samci klokana velkého; jejich samčí potomci byli neplodní, samice byly plodné.^[5] V českém odborném názvosloví se pro klokana obrovského užívaly názvy klokan šedý a klokan veliký.^[6]

Žije ve východní Austrálii a východní Tasmánii. Byl introdukován na ostrov Maria u východotasmánských břehů. V pevninské Austrálii obývá oblasti od hladiny moře po subalpínské traviny. Populace klokana obrovského z pevninské Austrálie je značně početná, což je přičítáno na vrub vybudování četných vodních stanic pro místní dobytek, které s oblibou využívají také klokani obrovští.^[7]

Celková početnost klokana obrovského je silně ovlivněna úhrnem srážek. Tak např. v letech 1980–1982 byla celková populace odhadnuta na asi 9 milionů, avšak následkem období sucha populace klesla k roku 1984 na 5,8 milionů. K roku 1990 se populace již zotavila na původních asi 9 milionů, a v roce 2001 byl odhad již kolem 29,7 milionů jedinců a v roce 2010 již jen 11,4 milionu.^[8] Početnost poddruhu tasmaniensis se odhaduje jen na 10–20 tisíc.^[7]

Jak už druhový název napovídá, jedná se o mohutné zvíře. Samec dosahuje velikosti těla kolem 1,05–1,4 m, jeho ocas měří asi 0,95–1 m. Samice měří 0,85–1,2 m a její ocas je dlouhý kolem 0,75 m. Samci mohou vážit až 85 kg, samice do 42 kg.^[8] Jedná se o druhého největšího zástupce klokanovitých; větším je pouze klokan rudý.^[9]

Svrchní část těla je šedohnědá, spodina je světle šedá až bílá. Končetiny jsou světlejší. Ocas, který je kratší než tělo, je tlustý, těžký a svrchu tmavě hnědý, zespoda světle šedý. Nápadné jsou velké ušní boltce, které jsou zvenku tmavě hnědé a zevnitř světle šedé. Samce lze rozlišit podle větší velikosti a silnější svaloviny, která je výrazná hlavně na hrudi a horních končetinách. Při hopsání klokan obrovský udržuje vzpřímenou pozici s ocasem zakřiveným nahoru.^[10] Od jiných klokanů se odlišuje ostrstěným nosem a jemnými chloupky mezi nozdrami a horním pyskem. Oproti klokanu velkému jej lze zřetelně odlišit podle šedého zbarvení.^[11]

• 
  Detail předních končetin
• 
  Hlava s patrnými velkými ušními boltci
• 
  Detail zadních končetin
• 
  Samice s mládětem

Obývá polosuchá zatravněná a zalesněná území jako jsou sklerofylové lesy, savany, křovinaté buše, otevřené lesy, pastviny a zalesněné horské oblasti s ročními úhrny srážek nad 250 mm.^[7][11] Jedná se převážně o nočního živočicha. Přes den odpočívá v zastiněných místech pod stromy a keři, v pozdním odpoledni až na večer vychází na pastvu ve volně uspořádaných skupinách.^[12][11] Tyto skupiny typicky mají do 50 jedinců, přičemž na pastvištích se někdy rozdělí do menších podskupinek o 2–10 jedincích.^[8] V časném ránu aktivity utlumuje a zalézá zpět mezi stromy.^[12][11] Je býložravec, živí se bylinami a trávou, občas okusuje i keře.^[10][11]

V případě ohrožení se klokan obrovský může uchýlit i do vody, ve které umí dobře plavat.^[12] Typický hlasový projev představuje hlasitý zvuk připomínající kašel, kterým se projevu v případě vyrušení. V době námluv a při komunikaci mezi matkou a mládětem komunikuje mlaskacími zvuky.^[10] Pohybuje se hopsáním a dokáže vyvinout stálou rychlost až kolem 40 m/h.^[13] Nejvyšší zaznamenaná rychlost klokana obrovského byla 64 km/h.^[14] Klokan obrovský je stálý druh, co žije v tomtéž domovském okrsku, jehož velikost se pohybuje mezi 30–160 hektary, přičemž okrsky jednotlivých klokanů se prolínají. V nepříznivém habitatu je hustota osídlení poměrně řídká a pohybuje se pouze kolem 1 klokana obrovského na 1 km². V příznivých podmínkách však může být i 5 jedinců na 1 km² a reportovány dokonce byly i desítky (dokonce až 100^[13]) jedinců na 1 km².^[8]

K rozmnožování může docházet po celý rok, avšak vrcholné období vrhů nastává v létě. K době říje zůstávají samci v těsné blízkosti samic. Očmuchávají jim kloaku a vak, aby tak zjistili, zda samice již vstoupila do estrálního cyklu.^[11][12] Samci během bojů o přízeň samic mezi sebou mohou svádět i fyzické souboje, kdy zadní končetiny používají ke kopání a přední k boxování, typicky se však jejich spory o samice omezují na ritualizovaná pózování.^[8] K tomu patří vyrývání trávy s pomocí horních tlapek,^[12] otírání hrudi dominantního samce o strom nebo stoupání si špičky i pochodování po špičkách, čímž se snaží poukázat na svou výšku.^[8] Jakmile samice svolí k páření, dochází k poměrně dlouhé kopulaci, která může trvat i 50 minut. Doba březosti trvá kolem 36 dní, načež dochází k vrhu. Během něj pouze se jedno (výjimečně byla zaznamenána i dvojčata) 800mg mládě pomocí drápků na předních nohách vyšplhá srstí matky z dělohy do vaku (samci vak nemají), kde se přisaje k jednomu ze 4 struků. Struk se prodlouží, jeho konec zduří a mláděti srostou ústní koutky, takže je na struku pevně přichyceno. Protože ještě nemůže sát samo, samice mu několikrát denně vstříkne mléko do tlamičky. Mláďata sají mateřské mléko i po opuštění vaku, asi do věku 18 měsíců. Pokud mládě ještě není schopné samostatného života (je ve vaku) a samice je oplodněna, přeruší se vývoj vajíčka ve stadiu blastocysty a rané embryo zůstane připraveno v děloze do chvíle, než mládě opustí vak, k čemuž dochází ve věku kolem 11 měsíců, avšak přichází se občas nakojit až do věku 18 měsíců. Samec se o potomky nestará.^[11][12]

Pohlavní dospělosti dosahuje samec mezi 20–72 měsíci, samice mezi 20–36 měsíci. Ve volné přírodě se může dožít nejméně 20 let, v zajetí i 25 let.^[8]

Jedná se o málo dotčený druh. Tasmánský poddruh trpí ztrátou přirozeného prostředí, které ustupuje zemědělství.^[7]

Podobně jako další druhy velkých klokanů, i klokani obrovští bývají odstřelováni za účelem snížení jejich negativního dopadu na zemědělství. Mezi lety 1987–2009 se počet každoročně odstřelených klokanů obrovských pohyboval mezi 0,7–1,8 milionu.^[8] V minulosti byli klokani obrovští i hojně loveni pro sportovní účely. Od konce 20. století se však situace zlepšila a pro sport jsou už loveni minimálně.^[15] Pře evropským osídlením Austrálie byli klokani obrovští hojně loveni místními Aboriginci.

V lednu 2024 byl tento druh chován přibližně v 28 evropských zoo, v Česku ve třech zoo (Zoo Hodonín, Zoo Plzeň, Zoo Praha).^[16]

V Zoo Praha je klokan obrovský chován historicky. Současný chov byl započat dovozem dvou samců z kodaňské zoo v únoru 2020. Tento druh je chován v expozičním celku tasmánské a australské fauny Darwinův kráter. Zvířata byla poprvé vypuštěna do expozičního výběhu 28. března 2020. Výběh obývají společně s klokany rudokrkými.^[17][18][19]

• DAWSON, Terence J., 2012. Kangaroos. 2. vyd. Collingwood, Australia: CSIRO PUBLISHING. Dostupné online. ISBN 9780643106260. (anglicky) 
• Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Straham. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 (anglicky) 
• MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 019550870X. S. 114. (anglicky) 
• NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press, 2018. ISBN 9781421424675. (anglicky) 
• TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu klokan obrovský na Wikimedia Commons
• Galerie klokan obrovský na Wikimedia Commons