Karel Voženílek

Divizní generál Karel Voženílek
Narození	13. prosince 1883 Týnišťko Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. března 1943 (ve věku 59 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	v Sázavě do rodinné hrobky Kavalierů
Choť	Růžena Kavalierová (* 1901 )
Děti	Evženie (* 1924), Jan (* 1926), Vladimír (* 1929 )
Citát
Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československa. T. G. M.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Voženílek (13. prosince 1883 Týnišťko^[1] – 23. března 1943, Praha) byl český legionář, důstojník a divizní generál^[2]. Byl přednostou I. odboru (všeobecně vojenského v letech 1925–1938) Ministerstva národní obrany. V roce 1939 penzionován. Zemřel přirozenou smrtí.

Studoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě.^[3] Navštěvoval v letech 1909 až 1910 odbornou pivovarskou školu v Praze. Základní vojenskou službu absolvoval v letech 1904 až 1907 u pěšího pluku 98 ve Vysokém Mýtě. V hodnosti četaře odešel do zálohy. Odjel do Ruska, kde pracoval jako sládek v pivovaru.^[4] Působil v Jelci (Orlovská gubernie), potom v Balašově (Saratovská gubernie). Nakonec v Mizači na Volyni.

V srpnu 1914 se v Kyjevě přihlásil do České družiny a byl přidělen k její třetí rotě. Od října 1914 vykonával průzkumnou činnost v oblasti nasazení 3. armády gen. Dimitrijeva na jihozápadním úseku fronty, tj. na Dunajci a Sanu. Byl povyšován postupně až do hodnosti podporučíka, v prosinci 1916. Úspěšné provádění průzkumu vedlo k mimořádnému povýšení na praporčíka.^[6] V červnu 1917 byl jmenován velitelem 12. roty 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi, na který se Česká družina rozrostla v únoru 1916. Koncem června onemocněl a až do počátku září se léčil v polní nemocnici v Jezerně.^[7]

V listopadu 1917 se stal velitelem III. praporu 1. čs. střeleckého pluku. Od prosince 1917 do března 1918 absolvoval v Polonném školu velitelů praporů organizovanou u štábu 1. čs. střelecké divize Husitské.^[8] Po absolvování školy převzal velení II. praporu, se kterým se zúčastnil bojů u Bezenčuku a Buzuluku. Jako velitel Nikolajevské operační skupiny (srpen 1918) byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Koncem září 1918 se stal velitelem 2. čs. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad a hned za měsíc se stal velitelem 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi. V říjnu 1918 převzal po sebevraždě plukovníka Švece velení I. čs. střelecké divise Husitské a počátkem prosince byl povýšen do hodnosti plukovníka. Jako divizní velitel se v prosinci 1918 stal posádkovým velitelem v Kurganu. Stejné funkční zařazení vykonával od března do července 1919 v Irkutsku. Počátkem roku 1920 (v lednu) byl jmenován velitelem předvoje Čs. vojska na Rusi. Do Československa odjel s 18. transportem na lodi Sheridan koncem února 1920.

Do Československa se vrátil koncem dubna 1920. V průběhu tří měsíců (koncem července 1920) předal „legionářskou“ agendu, kterou z pověření štábu Čs. vojska na Rusi vedl.

V červenci 1920 byl jmenován do funkce velitele 1. pěší divize, která vznikla sloučením dosavadní I. čs. střelecké divize Husitské a domácí 1. divize a zúčastnila se bojů na Slovensku. V listopadu 1920 byl povýšen do hodnosti generála V. hodnostní třídy. V době od června do července 1921 absolvoval I. informační kurz pro generály a štábní důstojníky v Praze.

V říjnu 1921 se stal I. zástupcem náčelníka Hlavního štábu čs. branné moci. Do hodnosti generála IV. hodnostní třídy byl povýšen v říjnu 1924. Koncem října odjel do Francie, kde absolvoval stáž u zemského vojenského velitelství v Paříži a různých vyšších velitelství a škol. Zpět se vrátil v září 1925. Po návratu byl ustanoven do funkce přednosty I. odboru MNO. (Všeobecně vojenského). V této funkci pracoval až do začátku okupace republiky německou armádou, kdy byla čs. armáda v roce 1939 rozpuštěna.

Divizní generál Voženílek zemřel v Praze 23. března 1943.

• Československý válečný kříž 1914–1918
• Československá revoluční medaile
• Československá medaile Vítězství
• Řád M. R. Štefánika „Sokol“ s meči.

• Kříž Sv. Jiří ^[9], IV. stupeň
• Kříž Sv. Jiří, II. stupeň
• Kříž Sv. Jiří, III. stupeň
• Řád svaté Anny, IV. třída s nápisem „Za chrabrost“

• Válečný kříž 1914-1918, s palmou
• Řád čestné legie, V. třída - rytíř
• Řád čestné legie, IV. třída - důstojník
• Řád čestné legie, III. třída - komandér

• Válečný kříž
• Řád za vynikající službu 1919

• Řád rumunské koruny, II. třída s meči

• Řád italské koruny, III. třída - komandér

• 
  Karel Voženílek po ukončení studia na odborné pivovarské škole
• 
  Čechoslováci v Irkutsku
• 
  Plukovník Josef Jiří Švec
• 
  Banka Legií- Praha - Zborov
• 
  Banka Legií
• 
  Obrněný vlak na Transsibiřské magistrále
• 
  Maršál Ferdinand Foch dekoruje generála Karla Voženílka Řádem důstojníka Čestné legie (květen 1926)
• 
  Loučení generality s arm. gen. Al. Podhájským při jeho odchodu do výslužby 2.1.1934
• 
  Karel Voženílek s manželkou
• 
  Karel Voženílek po rozpuštění čs. armády

• FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7. S. 138–153. 
• KUTTAN, Vena. Česká ročenka, každoroční populární encyklopaedie praktického vědění pro každého. Ročník 1. Plzeň: Tiskem a nákladem Jana Kobese, 1924. 
• MEDEK, Rudlf. Legionářský almanach 1923. Praha: péčí Památníku odboj, 1923. 
• KAMPER, Jaroslav; NĚMEČEK, Zdeněk. Umělecký almanach legionářský. 1. vyd. Praha: Kruh starodružiníků, 1922. 
• EMMERT, František. Českoslovenští legionáři za první světové války. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 220 s. ISBN 978-80-204-3283-4. 
• HOLEČEK, Vojta; MEDEK, Rudolf. Obrázková kronika Za Svobodu. 1. a 2. díl. Praha: [s.n.], 1925. 
• Ottův slovník naučný nové doby: heslo Legionáři českoslovenští. Svazek 6. [s.l.]: [s.n.] S. 1115. 
• PRECLÍK, Vratislav. Bitva u Zborova ovlivnila jednání T.G. Masaryka o naší republice. in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí. Čís. číslo 77, s. 3–7. 
• PRECLÍK, Vratislav. Zborov a T.G. Masaryk. Registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435. in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí. Červenec 2003, roč. XI, čís. 53, s. 9–11. ISSN 1210-1648. 
• PRECLÍK, Vratislav. T.G. Masaryk - vznik Československa a jeho legionáři. Registrace Ministerstva kultury ČR,č.7435. in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí. Září-prosinec 2013, roč. XXI, čís. číslo 104, s. 4–11. ISSN 1210-1648.  PICHLÍK, Karel; KLÍPA, Bohumír; ZABLOUDILOVÁ, Jitka. Českoslovenští legionáři (1914-1920). Praha : Mladá fronta, 1996. 282 s. ISBN 80-204-0580-1.
• Ottův slovník naučný nové doby. Heslo Československá republika 35. - Československé legie. Svazek 2. [s.l.]: [s.n.] S. 1088 nn. 

• Rudolf Medek
• František Langer
• Josef Kopta
• Josef Jiří Švec
• Jan Syrový
• Ludvík Krejčí
• Stanislav Čeček
• Otakar Husák
• Ludvík Svoboda
• Alois Podhajský

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Voženílek na Wikimedia Commons
• gen. Karel Voženílek http://vojenstvi.cz/vasedotazy_64.htm
• Divizní generál Karel Voženílek - článek na webu
• Britské řády a dekorace 2. část^{[nedostupný zdroj]}
• František Emmert - Fotografie vojenských osobností
• Českoslovenští legionáři v Rusku - VHÚ - článek na webu
• Boje a strastiplná cesta legionářů v Rusku - kronika obec Mokré
• Československá obec legionářská - článek na webu
• České legie v Rusku Archivováno 8. 12. 2015 na Wayback Machine. - dolin history na webu FOTO 1897-1918 FOTO 1897-1918
• Československé legie - web Tomáš Pavlica - Svědomí
• Generálové v Československu - Karel Voženílek článek na webu
• Klub přátel pplk. Karla Vašátky - historie čsl. legií
• Historie obce Týnišťko
• General-major Karel Voženílek 1883–1943
• Valka.cz, divisní generál Karel Voženílek