Frederick Leighton

Frederic Leighton
autoportrét
Rodné jméno	Frederic Leighton Leighton
Narození	3. prosince 1830 Scarborough Spojené království Spojené království
Úmrtí	25. ledna 1896 (ve věku 65 let) Londýn
Místo pohřbení	Londýn
Národnost	Angličané
Alma mater	Berlínská akademie umění Královská akademie umění Akademie krásných umění Heatherley School of Fine Art
Povolání	malíř, sochař, politik a kreslíř
Ocenění	Královská zlatá medaile (1894) Římská cena Řád čestné legie Řád za zásluhy v oblasti umění a věd Knight Bachelor
Rodiče	Frederick Septimus Leighton[1] a Augusta Susan Nash[1]
Příbuzní	Alexandra Orr (sourozenec)
Funkce	President of the Royal Academy of Arts (1878–1896) člen Sněmovny lordů
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frederick Leighton (3. prosince 1830, Scarborough, Severní Yorkshire – 25. ledna 1896, Londýn) byl anglický viktoriánský malíř a sochař. Jeho dílo zahrnuje především historické malby, dále portréty mužů viktoriánské epochy, mytologické malby aktů, ale také plastiky. Maloval velmi sytými a výraznými barvami a jemnými odstíny. Byl pokračovatelem prerafaelitů a současníkem malíře Alma-Tademy.

Leighton se narodil v Scarboroughu 3. prosince 1830. Malířství se vyučil u Eduarda von Steinle a Giovanniho Costy. Ve Florencii studoval italské renesanční mistry a roku 1852 zde namaloval obraz Cimabuova Madona vezená ulicemi Florencie. Obraz byl vystaven v Královské akademii a sklidil takový úspěch, že jej zakoupila královna Viktorie za 600 guinejí. Léta 1855–1859 strávil v Paříži, kde se setkal s Ingresem, Delacroixem, Corotem a Milletem, jejichž umění hluboce obdivoval. Roku 1860 se vrátil do Anglie a roku 1864 byl zvolen za člena královské akademie. V letech 1878–1896 byl jejím prezidentem.

Do roku 1870 začal pod Leightonovým vedením Frederick Hollyer fotografovat a publikovat díla prerafaelitů, mezi kterými byli mimo jiné Edward Burne-Jones, George Frederic Watts, Simeon Solomon nebo Dante Gabriel Rossetti.^[2][3] Zvláště jeho fotografie kreseb byly chváleny pro svoji vysokou kvalitu, doslova „je šlo jen stěží odlišit od těch skutečných“. Jednou z nejznámějších byla studie tří hlav Burna-Jonese pro The Masque of Cupid.^[3]

Roku 1878 byl ve Windsoru pasován na rytíře, a v roce 1896 byl jmenován baronem. Z tohoto titulu se však netěšil dlouho, protože následující den zemřel na anginu pectoris. Protože neměl potomka, jeho titul v ten okamžik zanikl.

• Brunneleschiho smrt, 1852
• Nesení Cimabuovy Madony ulicemi Florencie, 1853–1855
• Rybář a siréna, asi 1856–1858
• Objevení mrtvé Julie, kol. 1860
• Mateřské líbánky,1864
• Matka a dítě, 1865
• Actea, nymfa na pobřeží, 1868
• Daidalos a Ikaros, 1869
• Herakles bojuje s Thanatem o tělo Alkestis, 1871–1872
• Řekyně sbírající oblázky u moře, 1871
• Teresina, 1872
• Hudební lekce, 1877
• Atlet zápasící s Pýthonem, 1877
• Nausikaá, 1879
• Světlo v harému, 1880
• Ženatý, 1882
• Zajetí Andromaché, 1889
• Lázeň Psýché, 1890
• Zahrada Hesperidek, 1892
• Plamenný červen, 1895
• Podobenství o moudrých a pošetilých pannách
• Phoebe
• Koupající se
• Leightonovy fresky

Leighton byl prvním malířem, který v roce 1896 obdržel šlechtický titul. Současně drží „rekord“ v nejkratší době po kterou tento titul trval. Druhý den po jeho udělení totiž zemřel na anginu pectoris, a jelikož nebyl ženatý, jeho titul zanikl.^[4]

• 
  Rybář a syrény (1856–1858)
• 
  Antigone
• 
  Zahrada Hesperidek (1892)
• 
  Desdémone
• 
  Návrat Perséphone
• 
  June flamboyante
• 
  Ifigenie (1884)
• 
  Osamělost
• 
  Dafneforia (1874–1876)
• 
  Mojžíš nalézá zemi zaslíbenou

• Wildman, Stephen: Edward Burne-Jones: Victorian Artist-Dreamer, Metropolitan Museum of Art, 1998, ISBN 0-87099-859-5

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Frederick Leighton na Wikimedia Commons
• Answers.com "Frederick Hollyer" [online]. Oxford University Press [cit. 2008-08-31]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.