Franz III. Klein
| Franz III. Klein | |
|---|---|
 Erb Kleinů | |
| Narození | 29. května 1851 Schottwien |
| Úmrtí | 6. ledna 1930 (ve věku 78 let) Loučná nad Desnou |
| Rodiče | Franz II. Klein |
| Funkce | poslanec Moravského zemského sněmu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Franz III. Klein (Franz III. Freiherr Klein von Wisenberg / František III. svobodný pán Klein z Vízmberka)[1] (29. května 1851, Schottwien, Rakousko – 6. ledna 1930, Loučná nad Desnou, Československo) byl rakouský a moravský podnikatel a průmyslník z významné rodiny Kleinů. Po omezení výstavby železnic ztratila rodina dominantní postavení ve výrobě a zpracování železa, což vedlo k pokusům investovat i do jiných oborů (cukrovarnictví, pojišťovnictví). V letech 1911–1918 byl též poslancem moravského zemského sněmu. V roce 1917 prodal železárny v Sobotíně a po vzniku Československa dožil v soukromí na svém sídle v Loučné nad Desnou. Díky svému manželství a prostřednictvím sňatků svých sester byl několikanásobně spřízněn s vlivnou pražskou rodinou Ringhofferů.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z významné podnikatelské rodiny Kleinů, narodil se jako nejstarší syn Franze II. Kleina (1825–1882) a jeho manželky Leopoldiny, rozené Hauptmannové (1827–1886), z vídeňské rodiny hoteliérů. Vystudoval Vysokou školu polytechnickou ve Vídni a po otcově úmrtí v roce 1882 převzal správu rodinného podniku Gebrüder Klein, která se v době útlumu výstavby železnic potýkala s finančními problémy. K částečnému oživení produkce železáren došlo díky rozšíření sortimentu, v krátké době ale kleinovské podniky podlehly tlaku konkurence Vítkovických železáren, které disponovaly kvalitnější železnou rudou[2]. Pod vedením Franze III. došlo k několika transformacím rodinného podnikání a přesunu aktivit do jiných oborů (investice do cukrovarů v Břeclavi a Drahanovicích nebo pojišťovací společnosti Phoenix). Mezitím byl prodán rakouský velkostatek Immendorf (1886). Mimo jiné byl po otci majitelem velkostatku a zámku Loučná nad Desnou, kde nechal vybudovat rodinnou hrobku. Na zámku v Loučné později trvale sídlil a také zde zemřel. Akciovou společnost Štěpánovsko-sobotínské těžířstvo prodal v roce 1917. V doplňovacích volbách byl v roce 1911 namísto zemřelého bratrance Huberta Kleina (1848–1911) zvolen do Moravského zemského sněmu, jehož poslancem zůstal do roku 1918. Politicky byl orientován liberálně, na půdě sněmovny ale nijak aktivně nevystupoval[3].
Díky sňatku byl spřízněn s významnou rodinou Ringhofferů, v roce 1878 se ve Vídni oženil s Emilií Ringhofferovou (1858–1947), dcerou Františka Ringhoffera III. Měli spolu pět dětí, dva syny a tři dcery. Starší syn Franz (1884–1885) v dětství, dcera Elizabeth (1885–1952) se provdala za barona Manfreda von Pillersdorff, majitele statků na Vsetínsku. Pokračovatelem rodu byl Franz IV. Klein (1895–1966), který po odsunu z Československa v roce 1945 obchodoval s dřívím v Německu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ LENZ, Petra. Stavebně historický odkaz podnikatelské rodiny Kleinů od 2. poloviny 19. století. Disertační práce [online]. ČVUT, Fakulta stavební, 2021 [cit. 2024-10-30]. Dostupné online.
- ↑ MIKMEK, Vladislav: Rod Kleinů na Sobotínsku (magisterská diplomová práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2010 dostupné online
- ↑ MALÍŘ, Jiří a kol.: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918;Brno, 2012; s. 344 ISBN 978-80-7325-272-4
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KREJČIŘÍK, Mojmír: Kleinové: Historie moravské podnikatelské rodiny; Brno, 2003; 446 s. ISBN 978-80-86736-13-6
- MYŠKA, Milan a kol.: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska, I. díl, Ostravská univerzita, Ostrava, 2003; s. 219–223 ISBN 80-7042-612-8