František Ringhoffer IV.
| František Ringhoffer IV. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 31. května 1874 Smíchov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 30. listopadu 1940 (ve věku 66 let) Praha-Smíchov  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | Ringhofferova hrobka |
| Povolání | podnikatel |
| Znám jako | generální ředitel koncernu Ringhoffer-Tatra |
| Děti | František Ringhoffer V. |
| Rodiče | František Ringhoffer III. a Františka Kleinová |
| Příbuzní | Hanuš Ringhoffer (bratr) Franz II. Klein (děd) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Ringhoffer, německy Franz Ringhoffer, plným jménem František Josef Leopold Emanuel Rudolf svobodný pán z Ringhofferů[1] (31. května 1874 Smíchov[2] – 30. listopadu 1940 Praha-Smíchov) byl česko-německý průmyslník z rodiny Ringhofferů, předposlední rodinný ředitel stejnojmenného koncernu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se na Smíchově u Prahy jako nejstarší ze čtyř dětí Františka Ringhoffera III. a jeho ženy Františky, rozené Kleinové. Po dokončení vzdělání nastoupil jako společník do rodinné strojírenské firmy Ringhofferovy závody sídlící na Smíchově.
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]
Jakožto nejstarší syn následně po smrti svého otce roku 1909 převzal pozici prezidenta podniku Ringhoffer s přidruženou Kopřivnickou vozovkou a dalšími podniky. V čele společnosti roku 1911 provedl transformaci firmy v akciovou společnost a nadále ji zdárně rozvíjel. Během první světové války vyrobila firma přes 20 tisíc vagonů. Později, když koupila i automobilku v Kopřivnici, přejmenovala se Ringhoffer-Tatra a postupně ovládala i další vagonky a elektrotechnické firmy v Československu (Moravskoslezskou vagónku ve Studénce, Waggonfabrik Bohemia v České Lípě, Továrnu na vozy v Kolíně, Elektrotechnickou továrnu Josefa Sousedíka ve Vsetíně). Stala se tak vůbec největším výrobcem vagónů na světě.[3] Ve vedení firmy jej na přelomu 20. a 30. let nahradil bratr Hanuš, František pak nadále vykonával místo ředitele smíchovské továrny.[3] V letech 1929–1930 firma Ringhoffer vyrobila salonní železniční vůz Aza 80 pro prezidenta republiky T. G. Masaryka. Rovněž pokračovala v trendu téměř výhradního dodavatele tramvajových souprav pro Elektrické podniky hlavního města Prahy.[4]
Dále působil též jako např. člen správních rad subjektů Báňská a hutní společnost v Brně, Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, firma Cosmanos, spojené textilní továrny a tiskárny Josefův Důl a Allgemeine osterr. Boden-Credit Anstalt ve Vídni. Rovněž byl nadšeným hráčem golfu, na svém zámku ve Štiříně zřídil golfové hřiště a roku 1931 se stal i vůbec prvním prezidentem nově založeného Golfového svazu ČSR.[5]
Po obsazení českých zemí v březnu 1939 přijala celá rodina Ringhofferů říšskoněmecké občanství. Tyto kroky byly pravděpodobně vedeny pragmatickou snahou o zachování nezávislosti rodinného koncernu.
Úmrtí
[editovat | editovat zdroj]František Ringhoffer IV. zemřel 30. listopadu 1940 na Smíchově. Pohřeb se uskutečnil o tři dny později v bazilice sv. Václava na Smíchově. Jeho tělo bylo následně převezeno do rodinné hrobky v Kamenici u Prahy.[1] Ve vedení smíchovské vagónky zůstal až do své smrti.
Po smrti
[editovat | editovat zdroj]Vedení závodu následně převzal Hanuš Ringhoffer, Františkův nejmladší sourozenec. Hanuš byl po konci druhé světové války a osvobození Československa pro obvinění z kolaborace s nacistickým režimem zatčen a uvězněn. Zemřel v prosinci 1946 v internaci v Mühlbergu an der Elbe,[6] jakožto poslední člen dynastie.
Závod pak podlehl procesu znárodnění a v dalších letech pak používal název Tatra Smíchov.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Byl ženat se svojí sestřenicí Leopoldinou „Inou" sv. p. Ringhofferovou (1879–1956). Z manželství vzešly dvě děti. Dcera Alžběta (1901–1968) byla manželkou hraběte Rudolfa Serényiho (1902–1954), nejmladšího syna moravského zemského hejtmana Otty Serényiho. Syn František (1902–1937) se v roce 1936 oženil s Marií Karolínou Nádhernou z Borutína (1915–2004), ale zemřel již následujícího roku na urosepsi ve věku pětatřiceti let.[7]
Členové rodiny byli nuceni při odsunu německého obyvatelstva z ČSR v letech 1945 až 1948 opustit zemi. Leopoldina zemřela roku 1956 ve Frankfurtu nad Mohanem v západním Německu.
Památka
[editovat | editovat zdroj]V roce 2020 pražský Dopravní podnik na jeho počest pojmenoval tramvajový vůz Škoda 15T.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b František Ringhoffer IV. [online]. 2020-07-02 [cit. 2023-06-26]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu kostel sv. Filipa a Jakuba, Smíchov
- ↑ a b http://www.mmspektrum.com/clanek/osobnosti-ceskeho-prumyslu-frantisek-ringhoffer
- ↑ a b CYSAŘ, Jiří. DPP pojmenuje další tramvaj po Františku Ringhofferovi IV. [online]. 2020-03-06 [cit. 2023-06-26]. Dostupné online.
- ↑ Podnikatelskou dynastii Ringhofferů zavál čas. Stopy však zůstávají. ČT24 [online]. [cit. 2023-06-26]. Dostupné online.
- ↑ Hans von Ringhoffer (1885-1946) [online]. lager-muehlberg.de, 2012-05-04 [cit. 2014-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ František Ringhoffer V. [online]. 2020-07-03 [cit. 2024-06-30]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu František Ringhoffer IV. na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SEKANINA, František. Album representantů všech oborů veřejného života československého. Praha: Umělecké nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1927, s. 1102. Dostupné online
