Erik Werenskiold
Erik Werenskiold | |
---|---|
Narození | 11. února 1855 Eidskog Municipality |
Úmrtí | 23. listopadu 1938 (ve věku 83 let) Oslo |
Místo pohřbení | hřbitov Vår Frelsers |
Alma mater | Norwegian National Academy of Craft and Art Industry |
Povolání | litograf, ilustrátor, malíř, portrétní malíř a genre painter |
Rodiče | Fredrik Daniel Werenskiold |
Manžel(ka) | Sophie Werenskiold (od 1882) |
Děti | Werner Werenskiold Dagfin Werenskiold Karen Inga (Basken) Werenskiold |
Příbuzní | Fredrik Helen Werenskiold (sourozenec) Marit Werenskiold (vnučka) |
Ocenění | velkokříž Řádu svatého Olafa rytíř Řádu svatého Olafa |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Erik Theodor Werenskiold (11. února 1855, Eidskog - 23. listopadu 1938, Bærum) byl norský malíř a ilustrátor. Mezi jeho nejznámější práce patří ilustrace ke sbírce norských pohádek Norske Folkeeventyr od dvojice Asbjørnsen a Moe či ilustrace k norské verzi ságy Heimskringla od Snorri Sturlusona. [1]
Dětství a dospívání
[editovat | editovat zdroj]Werenskiold se narodil v Eidskogu, na Granli gaardu, jihovýchodně od Kongsvingeru v kraji Hedmark jako čtvrtý syn do důstojnické rodiny. Ve čtyřech se celá rodina přestěhovala do Kongsvingeru. Werenskiold pak vyrůstal v Kongsvingerské pevnosti. V Kongsvingeru navštěvoval základní školu a poté tři roky (1869-72) studoval na soukromé latinské škole vedené Haraldem Aarsem a Peterem Vossem v Christianii (Aars og Voss' skole).
Po doporučení malíře Adolpha Tidemanda se vydal na univerzitu studovat malířství. V roce 1873 byl žákem norského sochaře Julia Middelthuna (1820–1886) na Škole kreslení v Christianii (Tegneskolen i Kristiania). Krátkou dobu, v létě 1875, také studoval v ateliéru umělce Axla Endera.[2][3]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Po studiu se na čtyři roky přestěhoval do Mnichova. Na jaře 1880 ochrnul na pravou paži. Hybnost do ní znovu získal po roce a půl hospitalizace a rekreace ve Švýcarsku, Horním Bavorsku a Tyrolsku. V letech 1881-83 žil v Paříži. V létě 1883 se vrátil zpět do Norska, do Telemarku. Následující rok se vrátil do Francie, kde později studoval s Léonem Bonnatem. Na jaře 1895 si udělal studijní výlet do Říma a Florencie.
Na svém kontě měl Werenskiold řadu maleb, na kterých figurovali rolníci v krajině. Během pobytu v Mnichově se začal zajímat o tvorbu ilustrací k norským pohádkám. Nakonec se mu naskytla příležitost spolupracovat s umělcem Theodorem Kittelsenem a společně ilustrovali sbírky pohádek od dvojice Asbjørnsen-Moe. Kromě toho Werenskiold ilustroval také nové vydání ságy Heimskringla a dílo Familjen paa Gilje od spisovatele Jonase Lie.[4]
Kromě maleb krajin a ilustrací vytvářel také portréty známých osob Norska. V roce 1908 získal ocenění Norského národního umělce. Je také nositelem několika řádů. V roce 1890 získal řád svatého Olafa třídy rytíř, třídy komandér v roce 1905, komandér s hvězdou v roce 1930 a třídu velkokříž v roce 1995. Mimo to má také řád Dannebrog třídy komandér. Werenskiold zemřel v Bærumu v kraji Akershus. Pochován je na hřbitově Vår Frelsers gravlund v Oslu.
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Werenskiold se oženil s malířkou Sophií Marií Stoltenberg Thomesen (1849–1926). Byl otcem geologa Wernera Werenskiolda (1883–1961) a sochaře Dagfina Werenskiolda (1892–1977).[5][6] Kromě toho byl také švagrem žurnalistky Fernandy Nissen a zetěm norského obchodníka a politika Thomese Thomesena.
Vybraná díla
[editovat | editovat zdroj]-
September
-
Gjetere
-
malba z roku 1895
-
malba z roku cca 1900
-
Erika Nissen
(1892) -
Godt Nytaar!
-
Trollové
-
Bjornstjerne Bjornson
Výtvarná díla
[editovat | editovat zdroj]- Bærrensere (1878)
- Et møte (1880)
- Gjetere (1882)
- En bondebegravelse (1883–85)
- Olivia (1891)
- Solstreif (1891)
- Lekende barn (1892)
- Sommeraften i Kviteseid (1893)
- Skysshesten (1894)
- Aftenlandskap fra Kviteseid (1895)
- Hungersnøden (1923 and 1928–29)
- Middagsselskapet (1928–30)
- En streikebryter ca (1930)
Portréty
[editovat | editovat zdroj]- Gunnar Heiberg (1878)
- Amund Helland (1885)
- Kitty Kielland (1891)
- Edvard Grieg (1892 and 1902)
- Erika Nissen (1892)
- Fridtjof Nansen (1893)
- Frederik Collett (1894)
- Bjørnstjerne Bjørnson (1895)
- Henrik Ibsen (1895)
- Eva Nansenová (1896)
- Sophus Lie (1902)
- Christian Michelsen (1906)
-
Knut Hamsun
(1889) -
Gunnar Heiberg
(1878) -
Bjørnstjerne Bjørnson (1895)
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erik Werenskiold na anglické Wikipedii.
- ↑ Erik Werenskiold(Store norske leksikon) (norsky)
- ↑ Julius Middelthun (Store norske leksikon) (norsky)
- ↑ Axel Ender (Store norske leksikon) (norsky)
- ↑ Erik Werenskiold/utdypning (Store norske leksikon) (norsky)
- ↑ Werner Werenskiold (Store norske leksikon) (norsky)
- ↑ Dagfin Werenskiold (Store norske leksikon) (norsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Erik Werenskiold na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Østby, Leif Erik Werenskiold ( Oslo: Dreyers Forlag, 1977) ISBN 978-82-09-01490-5