Elektronická jízdenka nebo letenka

Elektronická jízdenka (elektronická letenka) je název pro sestavu dat v elektronické formě, kterou cestující obdrží elektronickým přenosem a která plní obdobnou funkci jako klasická papírová jízdenka nebo letenka fyzicky předaná při nákupu. Elektronická jízdenka nebo letenka obvykle obsahuje jako klíčovou součást kód, s jehož pomocí lze ověřit pravost jízdenky. Použití tohoto systému v letecké dopravě se nazývá e-ticketing, datová zpráva elektronická letenka.

Předchůdcem elektronické jízdenky a často i souběžně nabízeným produktem je možnost elektronické (internetové, telefonické) rezervace jízdenky. Zatímco rezervace pouze předchází fyzickému zakoupení jízdenky, elektronická jízdenka má sama funkci jízdenky.

Způsob zasílání jízdenky, její podoba i způsob jejího prokazování i způsob platby se u různých systémů liší.

Zasílána může být:

• po internetu – e-mailem nebo přes webové rozhraní
• jako SMS zpráva do mobilního telefonu (viz článek SMS jízdenka)

Platba může být hrazena zejména:

• z kreditu zakoupeného předem u dopravce nebo prodejce jízdenek nebo víceúčelového kreditu
• odečtením z kreditu účtu příslušného k SIM kartě mobilního telefonu, z nějž je jízdenka objednána (viz článek SMS jízdenka)
• platebním příkazem umožňujícím úhradu přes internet
• jiným platebním příkazem (přes bankomat atd.)

Způsob prokazování může být rovněž vyžadován v každém konkrétním systému jinak, například:

• předložení jízdenky vytištěné příjemcem například na jeho vlastní tiskárně
• předložení vytištěného, opsaného nebo ústně sděleného kontrolního kódu jízdenky
• dát kontrolorovi k nahlédnutí displej elektronického telekomunikačního zařízení (mobilního telefonu, notebooku atd.) s přijatou jízdenkou
• prokázat se dokladem totožnosti (občanský průkaz, cestovní pas), aby obsluha srovnala osobní údaje cestujícího s údaji v rezervačním systému (obvyklé u letecké přepravy)

Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska.

Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi.

Aerolinky sdružené v IATA přešly od července 2008 plně na elektronické letenky. IATA uváděla celosvětové úspory 3 miliard dolarů.

České dráhy zavedly možnost elektronických jízdenek s jízdním řádem 2005/2006 v souvislosti se zavedením vlaků Pendolino kategorie SuperCity od 11. prosince 2005. V roce 2007 bylo možno zakoupit elektronické jízdenky a místenky na vlaky vyšší kvality (SC, EuroCity, InterCity). Od 9. prosince 2007 byla možnost i rozšířena i na rychlíky a expresy. Systém pro poskytování této služby má obchodní označení eShop ČD a elektronická jízdenka z tohoto systému eTiket. Speciální produkty se nazývají SC Net a eLiška (snížená pevná cena mezi krajskými městy s další slevou omezeného množství v den odjezdu).^[1][2]

Podle tiskové zprávy ředitelky Odboru osobní dopravy a přepravy Českých drah bylo za rok 2006 prodáno přes internet 11 806 jízdenek, za leden až říjen 2007 už 59 123.^[2]

Od srpna 2007 zavedly České dráhy možnost zakoupit si jízdenku s příplatkem 100 Kč přes mobilní telefon v rámci služby TeleTiket. Do listopadu 2007 ji využilo asi 1300 cestujících. Jízdenka je buď zaslána e-mailem nebo připravena k vyzvednutí ve stanici odjezdu.^[2]

Od 7. listopadu 2008 ČD nevyžadují předkládání elektronicky zakoupených běžných jízdenek (netýká se eLišky) ve vytištěné podobě, stačí na displeji notebooku, mobilu atp.^[3]

Od roku 2010 bylo umožněno zahrnout do jízdenky i přestup na osobní vlaky.^[4]

Jízdenka je opatřena čárovým kódem a unikátním číselným kódem.^[4] Ve vlacích SuperCity jsou průvodčí vybaveni terminály se snímači čárového kódu. V ostatních rychlících a expresech průvodčí přepisuje do svého terminálu ručně číselný kód.^[4] Na lokálních tratích navíc nejsou průvodčí pro kontrolu těchto jízdenek dostatečně zkušení.^[4] Podle článku v PC World jsou data v terminálu průvodčího synchronizována s databází zaplacených elektronických jízdenek ještě před odjezdem vlaku z domovské stanice, takže terminál není schopen rozpoznat pravost jízdenky zakoupené později.^[4] Podle jiných informací ověřuje terminál pravost kódu nezávisle na databázi vydaných jízdenek.

Od prosince 2014 již cestující nemusí předkládat jízdenku vytištěnou na papíře/zobrazenou na displeji počítače nebo mobilního telefonu, ale stačí při kontrole předložit jen In-kartu, na jejíž číslo byla jízdenka v e-shopu zakoupena, nebo šestimístný kód transakce, který zákazník po nákupu v e-shopu obdrží v SMS zprávě.^[5]

Od 1. února 2007 začaly být pro vybrané spoje a linky nabízeny elektronické jízdenky pod názvem e-jízdenka v rezervačním systému AMSBUS, který je dominantním rezervačním systémem pro autobusovou dopravu v Česku.^[6] V systému je využit zabezpečený způsob placení s využitím platební karty a garantovaného přístupu k platbě, aniž by provozovatel znal číslo platební karty. Je využita technologie 3D Secure s využitím platební brány PayMUZO.^[7] Již dříve bylo možné použít placení bankovním převodem.

E-jízdenka je zasílána ve formátu pdf a cestující si ji může vytisknout na vlastní tiskárně. Každá jízdenka má unikátní číslo. Pro kontrolu zadává cestující poslední čtyři číslice některého ze svých dokladů. Tento údaj není obsažen v jízdence, ale dostane ho v plánku obsazených míst k dispozici řidič autobusu a ten si musí od cestujícího příslušný doklad pro kontrolu vyžádat. Cestující je rovněž identifikován jménem a příjmením.

Od 22. listopadu 2007 zavedl Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s. zkušebně možnost hradit jízdné z kreditu mobilního telefonu pomocí SMS. V červenci 2008 byla SMS jízdenka spuštěna v Ústí nad Labem. OD roku 2009 se uvažuje použití některé formy mobilní platby za jízdné a parkování v Českých Budějovicích^[8]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu elektronická jízdenka, letenka nebo vstupenka na Wikimedia Commons