Děvín (národní přírodní rezervace)

Národní přírodní rezervace Děvín
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Vrcholová část Děvína
Základní informace
Vyhlášení	10. května 1946
Nadm. výška	280–555 m n. m.
Rozloha	390,93 ha[1]
Poloha
Stát	Česko Česko
Okres	Břeclav
Umístění	Dolní Věstonice, Horní Věstonice, Klentnice, Pavlov, Perná
Souřadnice	48°51′57,24″ s. š., 16°38′41,64″ v. d.
Děvín
Další informace
Kód	2475
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Národní přírodní rezervace Děvín je součást chráněné krajinné oblasti Pálava. Tvoří ji oblast na severu Pavlovských vrchů kolem nejvýznamnějších bradel – Děvína, kóta 548,7 m n. m. a Kotle, mezi nimiž leží sníženina Soutěska. Rozkládá se na katastrálních územích obcí Pavlov, Horní Věstonice, Perná a Klentnice.

Důvodem ochrany jsou skalní, stepní, křovinné a lesní ekosystémy na vápencovém podkladu, které se vyznačují bohatou flórou a faunou. Vrch Děvín je významnou geologickou lokalitou s inverzí vegetačních stupňů. Z území NPR jsou známa lidská sídliště již z mladší doby kamenné, doloženo je sídliště z mladší doby bronzové, na Děvičkách stojí hrad z 13. století a poblíž vrcholu Kotle je situován Neuhaus. Mezi projevy lidské činnosti se řadí staré kamenolomy, oblast byla intenzivně zemědělsky využívána. Na vrcholu Děvína bylo vojenské signální zařízení, v roce 1976 přibyl televizní vysílač. Armáda do roku 2004 všechny nevyužívané budovy odstranila.^[zdroj?]

Vrchy Děvín a Kotel jsou nejvýznamnějšími bradly Pavlovských vrchů. Na Děvínu dvě oddělené šupiny ernstbrunnských vápenců tvoří řadu útesů a skalek, šupiny jsou odděleny vápnitými jílovci a glaukonitickými pískovci klementského souvrství a pálavského souvrství svrchní křídy. Na úbočí Děvínu jsou holocenní a pozdně glaciální souvrství s hojnou měkkýší faunou. V Soutěsce jsou zastoupeny klentnické vrstvy, a to tmavými jílovci. Na zvětralých vápencích vzniká rendzina typická a litická, dále černozem typická, spraše a pararendziny.^[zdroj?]

Panonské dubohabřiny na severozápadním a jihovýchodním úpatí Děvína a Kotle se vyznačují jarním aspektem geofytů, jako je dymnivka nízká, křivatec nejmenší a sněženka podsněžník, v teplomilných doubravách, vyznačujících se bohatých keřovým a bylinným patrem převládá dub pýřitý. Severozápadní svahy se suťovými lesy jsou nápadné omějem vlčím pravým, nad nimi je pruh reliktních pěchavových lipin. Ve skalách nad Soutěskou se nachází jediná lokalita písečnice velkokvěté v ČR. Spolu s ní tu roste hvozdík Lumnitzerův, svízel rakouský a starček celolistý. Na jihovýchodním svahu Děvína je nejsilnější populace kosatce nízkého v Česku. Krajinným typem je tam krasová lesostep se šípákovými doubravami a suchomilnými křovinami s převládajícím dřínem jarním. Ve skalních trávnících jsou zastoupeny sukulenty a jarní efeméry – netřeskovec výběžkatý srstnatý, bělorozchodník skalní, rozchodník ostrý, lomikámen trojprstý a rozrazil časný. Z území rezervace bylo dosud popsáno 630 druhů a poddruhů cévnatých rostlin, z toho 50 zvláště chráněných. Je tu jediné naleziště v ČR violky nejmenší, početně nejsilnější moravská populace kosatce písečného, dále tu roste hnědenec zvrhlý, len chlupatý, devaterka poléhavá, hořec křížatý, kavyl Ivanův, koulenka prodloužená, kozinec rakouský, lilie zlatohlávek, medovník velkokvětý, oman oko Kristovo, pryskyřník ilyrský, vstavač nachový, zlatovlásek obecný či zvonek boloňský. V posledních letech je velkým problémem invaze borytu barvířského, který se vyskytuje na více než 22 ha stepních porostů.^[2] Od roku 2016 proto Správa CHKO Pálava pořádá borytobraní - opakované ruční vytrhávání borytu, které je považováno za nejúčinnější metodu likvidace tohoto invazního druhu^[3].

Ze zvláště chráněných druhů byla v rezervaci zaznamenána náramkovitka žlutozelená. Z dalších vzácných hub pět druhů hvězdovek (např. hvězdovka bradavková a lahvicová), žaludice lysá, ohnivec zimní a ohnivec jurský.

Na výhřevných svazích se objevuje střevlík uherský, saranče modrokřídlá, kudlanka nábožná, kobylka sága, jasoň dymnivkový, martináč hruškový, vřetenuška pozdní, osenice tmavá – nový druh pro ČR, na severních svazích pak kovolesklec horský či osenice velká. Hojný je roháč obecný či výkalník vrubounovitý. Nápadně rudé samce pavouků zastupuje stepník rudý a skákavka rudopásá. Křižák strakatý a plž drobnička žebernatá tu mají jedinou lokalitu v ČR. Ještěrka zelená, užovka hladká a slepýš křehký využívají vhodné prostředí skalní stepi. Z ptáků v rezervaci hnízdí dudek chocholatý, strakapoud prostřední, datel černý, žluva hajní, lejsek bělokrký a lejsek šedý. Na Kotli je jediné místo zimního výskytu zedníčka skalního. Pukliny skalních stěn jsou vhodné pro netopýra pestrého, dále jsou tu netopýr stromový, netopýr velkouchý a netopýr černý.

Výrazná část území dnešní rezervace byla chráněna od května roku 1946 jako přísná botanická rezervace Klauzen, zbývající část pak jako tzv. částečně chráněné území. V roce 1977 byly spojeny státní přírodní rezervace (SPR) Děvín, SPR Kotel a SPR Soutěska v jeden celek, území bylo rozšířeno o západní a jihozápadní úbočí kopce Kotel a získalo název Děvín-Kotel-Soutěska (s rozlohou 380 ha). V roce 1992, v souvislosti s novou kategorizací chráněných území, bylo převedeno do kategorie národní přírodní rezervace. V letech 2004-2005 se území rezervace stalo součástí ptačí oblasti Pálava a evropsky významné lokality Děvín v rámci systému Natura 2000^[4]. Vyhláškou MŽP č. 294/2020 Sb.^[5] byla národní přírodní rezervace přehlášena pod novým názvem Děvín a se zvětšenou rozlohou na 391 ha^[6].

V roce 1876 se přistoupilo k umělému zalesňování, kdy na Kotli byla vysazována borovice černá, trnovník akát a pajasan žláznatý. Na temeni Děvína byly zakládány jasanové porosty. Poslední zalesňování proběhlo v roce 1952. Koncem 19. století byla na Děvíně založena obora, ve které byli nejdříve daňci, které pak vystřídali mufloni a kozy bezoárové. Obora byla zrušena roku 1996 odstěhováním koz, zůstali zde mufloni, kterých v roce 2001 žilo na Děvíně téměř 100, o dvě desítky let později ke dvěma stům. Během roku 2019 se jejich stav podařilo snížit pod sto kusů. Zvěř v oboře narušovala půdní povrch, nejcennější plochy suchých trávníků a bránila přirozenému zmlazování dřevin. K cílům současného lesního hospodaření v rezervaci patří zejména odstranění nepůvodních dřevin, zvláště akátu a pajasanu.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Děvín na Wikimedia Commons
• Děvín – Kotel – Soutěska – Národní přírodní rezervace
• Pavlovské kopce, Děvín – národní přírodní rezervace