Rodina Andreje Babiše

Rodina Andreje Babiše zahrnuje osoby v příbuzenském vztahu k českému podnikateli a politikovi slovenského původu Andreji Babišovi. Sám Babiš se stal zakladatelem koncernu Agrofert a politického hnutí ANO 2011, ministrem financí a předsedou vlády České republiky. Jeho nukleární rodinu představovala nejprve manželka Beata Babišová rozená Adamovičová (později uváděná též jako Beatrice^[1][2][3]) s dcerou Adrianou a synem Andrejem, následně pak druhá manželka Monika roz. Herodesová s dcerou Vivienne a synem Frederikem. Otec Andreje, Štefan Babiš, se narodil ve slovenském Hlohovci, matka Adriana Babišová, rozená Scheibnerová, pochází z Jasině na Podkarpatské Rusi. Mladší bratr Alexander Babiš je podnikatel na Slovensku.^[zdroj?]

Předci Andreje Babiše z otcovy linie zřejmě pocházejí ze severozápadního Slovenska (příjmení Babiš se často vyskytuje v matrikách z okolí Žiliny a je rozšířené také v Polsku, kde je psáno Babisz).^[4] Praděd Andreje Babiše, Štefan Bábis, byl panský dozorce a pocházel z Nového Mesta nad Váhom (maďarsky Vágújhely). Jeho syn, Antonín Babiš, děd Andreje Babiše, byl pokřtěn v prosinci 1886 ve vinařské vesnici Dvorníky ležící několik kilometrů nad Hlohovcem nedaleko řeky Váh.^[4] Zde se věnoval krejčovskému řemeslu.^[4] Ve svých 36 letech ochrnul po mozkové mrtvici a rodinu poté musela živit jeho manželka, babička Andreje Babiše, Antónia, rozená Kompanová.^[4]

Otec Andreje Babiše, Štefan Babiš, se narodil roku 1922 v Hlohovci na západním Slovensku.^[4] Vychodil lidovou školu a měšťanku v Hlohovci a ve vzdělání pokračoval na gymnáziu v Trnavě.^[5] Po maturitě v roce 1945 začal v Bratislavě pracovat jako vývozní referent v zahraničním oddělení firmy, z níž se krátce na to stalo Družstvo pro hospodaření se zemědělskými výrobky.^[6] Souběžně se zapsal na Vysokou školu ekonomickou.^[6] Na studiích se Štefan Babiš pravděpodobně seznámil s pozdější manželkou Adrianou Scheibnerovou.^{[pozn 1]} Zemřel v roce 2002.^[7]

Na začátku 50. let, krátce po sňatku s Adrianou Scheibnerovou, nastoupil Štefan Babiš do národního podniku Řemeslnické potřeby (ŘEMPO)^{[pozn 2]}, kde se stal vedoucím plánovacího odboru a vůči režimu držel konformní postoj.^[8] Po nástupu do Řempa vstoupil do komunistické strany.^[8] Po čtyřech letech přešel na funkci šéfa výroby v Krajském svazu výrobních družstev a v roce 1956 získal místo v pražském podniku zahraničního obchodu Strojexport.^[8] V jeho rámci byl roku 1957 vyslán jako delegát do Etiopie. Po necelém roce se přesunul do Paříže, kde celá jeho rodina zůstala čtyři roky.^[9]

Po návratu do Bratislavy změnil působiště a nastoupil do podniku zahraničního obchodu Keramika, kde se stal zástupcem ředitele obchodní skupiny pro vývoz žáruvzdorného materiálu.^[9] Krátce poté, dva dny před Vánoci v roce 1962, ho základní organizace KSS v Keramice vyloučila ze strany.^[9] Oficiálně proto, že ztratil stranickou legitimaci a nenahlásil, že sestra Viola žije v Kanadě.^[9] Proti vyloučení se odvolal, ale jeho případ městský výbor komunistické strany přezkoumal až po několika letech.^[9] Andrej Babiš ve svém životopisu uvedl, že stranickou legitimaci schválně zahodil některý z otcových kolegů a jeho otec pak prý nemohl sehnat tři roky zaměstnání.^[10] Nicméně podle Perglera dostupné prameny uvádějí, že práci neměl asi tři měsíce.^[9] Štefan Babiš si poté našel místo jako studijní technik v patentovém oddělení Výzkumného ústavu kabelů a izolantů.^[9] V polovině 60. let se mu podařil částečný návrat do oboru, když získal místo odborného asistenta katedry zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické.^[9]

Po invazi armád Varšavské smlouvy byl Štefan Babiš politicky rehabilitován.^[11] Několik týdnů po okupaci nastoupil do Slovenské národní rady a republikového ministerstva zahraničního obchodu.^[12] V lednu 1969 Městský výbor KSS rozhodl o vrácení členství ve straně.^[12] Štefan Babiš se následně plně držel režimem vytyčené linie.^[12]

Ještě v roce 1969 byl Štefan Babiš vyslán jako obchodní přidělenec do Stálé mise ČSSR u OSN v Ženevě.^[12] Byl vedoucím oddělení a zástupcem státu v radě GATT.^[12] V srpnu 1971 celá rodina přicestovala ze Švýcarska na čtyřtýdenní dovolenou domů, načež jim ministerstvo zahraničního obchodu oznámilo, že přišli o výjezdní doložku kvůli emigraci matčina bratra Ervína Scheibnera a jeho rodiny.^{[13][pozn 3]} Štefan Babiš se na podzim mohl vrátit do Ženevy jen pod podmínkou, že se za něj zaručí ministerstvo.^[15] Obrátil se tak přímo na ministra zahraničního obchodu Andreje Barčáka a jako záruku svého pozdějšího návratu z mise nabídl, že syn Andrej Babiš zůstane v Československu.^[15] Žádosti bylo vyhověno.^[15] Štefan Babiš poté ve Švýcarsku žil až do roku 1975.^[15]

Štefan Babiš se po návratu ze zahraničí stal ředitelem odštěpného závodu PZO Polytechna v Bratislavě.^[16] Na této pracovní pozici zůstal až do svého odchodu do důchodu. Z pracoviště i základní organizace KSČ v Bratislavě I dostával příznivá dobrozdání.^[16]

Na podzim 1979 začala Státní bezpečnost prověřovat roli Štefana Babiše v prodeji licence na výrobu kyseliny citronové do zahraničí.^[17] Pražská centrála Polytechny zařídila prodej licence francouzské firmě, bratislavská pobočka ve stejné době sjednala kontrakt s rakouskou firmou, podle hlášení spolupracovníků (StB) za méně výhodných podmínek.^[17] Podezření na trestnou činnost se neprokázalo.^[17] Štefanu Babišovi vícekrát hrozilo krácení prémií, generální ředitel Polytechny Ladislav Balla ho ale vždycky nakonec podržel.^[17] Spekulovalo se o tom, že Štefan Babiš na Ballu „něco ví“.^[17]

V roce 1984 na něj Státní bezpečnost založila svazek s krycím jménem Vedoucí kvůli podezření z nehospodárnosti při uzavírání zahraničního kontraktu.^[18] Týkal se zakázky na výstavbu diplomatické čtvrti v Iráku.^[18] Spolupracovníci tajnou policii informovali, že Štefan Babiš nabízel prokuristovi západoněmecké firmy jednoprocentní provizi.^[18] Bezpečnostní složky případ podrobně zdokumentovaly.^[18] Škodu vyčíslily na 465 tisíc západoněmeckých marek (v té době asi tři miliony Kčs).^[18] Porušení zákona potvrdila i kontrola federálního ministerstva zahraničního obchodu.^[18] Štefan Babiš měl být trestně stíhán, ale zachránila ho prezidentská amnestie z 8. května 1985, která se týkala dotyčného trestného činu.^[18] Vyšetřovatel nakonec v polovině roku 1987 věc odložil a svazek uložil do archivu.^[18]

Předkové Andreje Babiše z matčiny strany byli karpatští Němci, což byli němečtí řemeslníci, kteří žili od středověku na slovenské Spiši a ve dvou vlnách (první za vlády Marie Terezie v 18. století, druhá mezi lety 1810 až 1820 z podnětu uherských úřadů) začali osidlovat okolí měst Rachov a Jasiňa, kde pracovali jako dřevorubci, voraři nebo tesaři.^[6] Děd Andreje Babiše z matčiny strany, Imrich Scheibner, se narodil v roce 1894 v Jasině a pracoval jako kovář.^[6] Jasina tehdy byla poměrně kosmopolitní město, v němž se hovořilo rusínsky, maďarsky, německy a jidiš.^{[6][pozn 4]} Imrich Scheibner se oženil s Julianou Demänovskou (původně Demény), která pocházela z okolí Nových Zámků na jižním Slovensku.^[8]

Matka Andreje Babiše, Adriana Babišová rozená Scheibnerová (1927–2008), se narodila v městečku Jasiňa, které tehdy spadalo pod Podkarpatskou Rus.^{[6][pozn 5]} V Jasině žila se svou rodinou až do konce druhé světové války.^[8] Město od Mnichovské dohody na podzim 1938 až do roku 1944 patřilo pod horthyovské Maďarsko, které si na toto období přisvojilo celou Podkarpatskou Rus.^[8] Scheibnerovi v té době zřejmě dostali maďarské občanství, protože po obsazení regionu Rudou armádou v roce 1944 a připojení Podkarpatské Rusi Sovětském svazu se museli přestěhovat do Maďarska.^[8] Nicméně v rámci repatriací se po skončení války přestěhovali na Slovensko.^[8] Andrejův děd z matčiny strany Imrich Scheibner^{[pozn 6]} dostal místo v zemědělském družstvu v Bratislavě-Karlově Vsi.^[8] Jeho manželka Juliana (Andrejova babička) se etablovala jako lidová umělkyně.^[8] Po komunistickém převratu v únoru 1948 byla chválena za čilou angažovanost - kromě členství v Komunistické straně Československa působila také jako soudkyně z lidu a v Komisi lidové kontroly.^[8]

Adriana Scheibnerová se stejně jako její matka po Únoru angažovala v lidových soudech.^[zdroj?] Vystudovala bratislavskou VŠE. Manželova vytíženost a zejména pracovní pobyt v zahraničí na přelomu 50. a 60. let ji pasovaly do skromnější role.^[19] Pracovala ve vědeckých institucích, ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu,^{[pozn 7]} později vedla oddělení dokumentace v Hydrologickém ústavu Slovenské akademie věd.^[19] Po návratu ze Švýcarska (1975) pracovala jako tajemnice Ústavu marxismu-leninismu na Univerzitě Komenského v Bratislavě, čímž Andrejovi Babišovi zajišťovala „vnější ideologickou konformitu“.^[16] Aktivně se angažovala v Komunistické straně Slovenska; mimo jiné působila v různých komisích ustavených KSS.^[zdroj?]

Podle Perglera popisují pamětníci Adrianu Babišovou jako velmi inteligentní, energickou, vzdělanou a elegantní ženu, která si mimo jiné šila vlastní oděvy.^[19]

Podle Andreje Babiše byla jeho matka motorem jejich rodiny a celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly.^[19] Dbala o to, aby se její synové dobře učili, a vedla je ke sportu.^[19] Vztahy Andreje Babiše s jeho otcem byly komplikovanější.^[19] Údajně byl přísný šéf, který prosazoval spartánskou výchovu.^[19] Podle tety z matčiny strany míval záchvaty agresivity a matka i oba synové kvůli tomu velmi trpěli.^[19]

Andrej Babiš má o sedm let mladšího bratra, podnikatele Alexandera Babiše, jenž postupně vstoupil do tří manželství.^[20]

První Babišovou manželkou se stala spolužačka z gymnázia a lékařka Beata Adamovičová, jež s ním má dceru Adrianu (provdanou Bobekovou,^[21] narozená 1979) a syna Andreje Babiše (narozen 1983).^[22] Andrej Babiš a Beata Babišová se počátkem 21. století rozvedli.^[23] Exmanželka premiéra Babiše a jeho syn Andrej mladší žijí v současnosti v Ženevě. Paní Babišová používá jméno Beatrice.^[1]

Mediální pozornost se na oba sourozence upřela především v souvislosti s vyšetřováním kauzy Čapí hnízdo.^[24] Dcera Adriana Bobeková působila už od roku 2007 jako místopředsedkyně představenstva společnosti Imoba z holdingu Agrofert. V dubnu 2008 však svou pozici opustila a stala se předsedkyní dozorčí rady nově přejmenované firmy Farma Čapí hnízdo. V roce 2007 se také vdala za Slováka Martina Bobka, jenž se poté stal jednatelem společnosti Agrofert Trading. Byl také až do roku 2016 členem představenstva Agropodniku Velké Meziříčí. K listopadu 2018 zastával manažerskou pozici vedoucího obchodní divize pro zemědělské komodity v samotném Agrofertu. Policejnímu vyšetřování kauzy Čapí hnízdo se vyhýbala s odvoláním na své dlouhodobé psychické problémy.^[21] Podle Babiše staršího trpí od 16 let bipolární poruchou.^[25] Podle posudku soudního znalce z podzimu 2018 by však měla být k trestnímu stíhání způsobilá.^[26]

Andrej Babiš mladší nejpozději v roce 2015 pracoval jako dopravní pilot u společnosti Travel Service a vlastnil licenci komerčního pilota. Zaškoloval se pro licenci na samostatné pilotování dopravních letadel typu Boeing 737, podle svědectví jiných pilotů ji však nezískal.^[27] Novinářům v listopadu 2018 uvedl, že byl v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo unesen na Ukrajinu.^[28] Podle jeho asistenta u něj v roce 2015 propukla naplno schizofrenie a do Kryvého Rihu na Ukrajině chtěl jet z Krymu za svojí přítelkyní. Odtud ovšem napsal e-mail policii, že tam byl unesen.^[29] Tvrzení o únosu odmítal jeho otec a uváděl, že syn je psychicky nemocný. Věc tehdy prošetřovala policie a došla k závěru, že se únos nikdy nestal.^[30] Tento závěr ovšem policie udělala bez vyslechnutí Andreje Babiše mladšího, pouze na základě vyjádření advokátů jeho otce.

V roce 1992 se seznámil s Monikou Herodesovou (* 14. června 1974), která v té době právě nastoupila do podniku Lovochemie jako sekretářka.^[31] Jejím bratrem je Martin Herodes (* 21. srpna 1976), který začal pracovat taktéž v Lovochemii, následně byl ředitelem farmy Čapí hnízdo, do ledna 2019 pracoval ve firmě Imoba, která patří do koncernu Agrofert.^[32][33] Herodesová se ve svých 19 letech vdala za svého tehdejšího přítele, nicméně o dva roky později se rozvedla. V té době navázala partnerský vztah s Andrejem Babišem, jenž byl v Lovochemii jedním z ředitelů.^[23] Do tohoto vztahu se narodily dvě děti, dcera Vivien (narozena ~2000) a syn Frederik Babišovi (narozen ~2003). Herodesová přijala v roce 2013 příjmení Babišová,^[34] oddáni pak byli 29. července 2017.^[35]

Dne 19. dubna 2024 oznámil Babiš, že se s manželkou Monikou rozchází.^[36]