[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Alain Rohan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alain von Rohan
Erb rodu Rohanů-Rochefort
Erb rodu Rohanů-Rochefort
Hlava rodu Rohanů
Ve funkci:
23. února 1914 – 2. září 1976
PředchůdceAlain Benjamin Rohan
NástupceKarl Alain Rohan
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodně socialistická německá dělnická strana

Narození26. července 1893
Sychrov, České království
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. září 1976 (ve věku 83 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbeníHietzinský hřbitov
Choť(1921) Margarethe von Schönburg-Hartenstein (1921–1976)
RodičeAlain Benjamin Arthur von Rohan (1853–1914)
Johanna von Auersperg (1860–1922)
DětiMarkéta Rohan-Kotulinská
Marie-Jeanne Rohanová
Mabile Tereza Rohanová
Adléta Michaela Rohanová
Gabriela Karolína Rohanová
Alieta Františka Rohanová
Joselina Bertha Rohanová
PříbuzníKarl Anton Rohan, Bertha Rohanová, Princess Gabriele de Rohan, Johana Marie z Rohanu a Marie Anna Antonie z Rohanu (sourozenci)
Luisa Kotulinská z Kotulína[1] a Markéta Jarmila Kotulinská z Kotulína[1] (vnoučata)
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy (1913–1919)
Profesevelkostatkář, právník a politik
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna (1975)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

JUDr. Alain von Rohan (26. července 1893 Sychrov2. září 1976 Vídeň), celým jménem Alain Anton Joseph Adolf Ignaz Maria de Rohan-Guémenée byl český aristokrat a právník. Od roku 1914 (kdy zemřel jeho otec) byl hlavou rodu Rohanů.

Alain von Rohan byl vlastníkem zámku v Sychrově do roku 1945. Po 2. světové válce byl však majetek Rohanů zabaven na základě Benešových dekretů (Alain se ve třicátých letech přihlásil k německému občanství). Zámek se stal následně státním majetkem. Po revoluci se zeť, Pierre Naquet, kterého stanovil za jediného dědice s dodatkem, že ten následně rozdělí dědictví i mezi ostatní, se pokusil o navrácení majetku, ale neúspěšně.[zdroj?]

Jeho otec byl Alain Benjamin Arthur von Rohan (1853–1914), jeho matka byla Johanna von Auersperg (17. září 1860 – 17. února 1922). V roce 1914 narukoval do války (východní fronta). Po válce dokončil v roce 1919 právní studia na Karlo-Ferdinandově univerzitě (JUDr.). Po vzniku nové republiky se musel na rodových majetcích vypořádat s první pozemkovou reformou, také musel předat Rohanský palác v Praze státu.

V 30. letech našel určité spříznění s politikou sílícího nacismu (podobně jako jeho mladší bratr Karl Anton), snad již od roku 1935 byl členem SdP a 1. dubna 1939 NSDAP (pod číslem 7240414).[2]

Po válce byl jeho majetek v Československu zabaven, sám Rohan byl zatčen a přemístěn do Žitavy, odkud musel dojít pěšky do Vídně. Poté žil v Rakousku.

Alain Rohan se 29. září 1921 v katedrále sv. Štěpána ve Vídni oženil s Margarethe von Schönburg-Hartenstein (14. 12. 1897 Vídeň – 30. 8. 1980 tamtéž). Narodilo se jim sedm dcer:

Jméno a tituly

[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodné jméno podle šlechtické tradice je v plném znění v němčině: Alain Anton Joseph Adolf Ignaz Maria a ve francouzštině Alain Antoine Joseph Adolphe Ignace Marie. Jako příjmení se zpravidla používalo pouze Rohan, ačkoliv od dob Kamila Rohana se jednalo o rohanskou větev Rohan-Rochefort-Guéménée.

S funkcí hlavy rodu byly spojeny tituly kníže de Rohan, 13. vévoda z Montbazonu a Bouillonu, pair Francie, 14. kníže de Guemene, kníže de Rochefort a Montauban. Protože měl Alain pouze ženské potomstvo, pokračuje v rodové linii jeho synovec (syn publicisty Karla Antona Rohana).

V roce 1975 mu byl udělen Řád zlatého rouna.

  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. JENŠOVSKÝ, V. K 65. výročí konce 2. světové války. V Českém ráji nacistická zběsilost narazila na stovky statečných, dokonce i v apokalyptickém čase "heydrichiády"... [2. část]. Od Ještěda k Troskám 17 (33), 2010, s. 190, pozn. č. 3.
  3. a b c d e f g Rohan. www.angelfire.com [online]. [cit. 2023-06-16]. Dostupné online. 
  4. Marguerite, Princess de Rohan : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-16]. Dostupné online. 
  5. Aliette de Rohan (1930 - 1968). man8rove.com [online]. [cit. 2023-06-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]