Amakrinní buňka
Amakrinní buňka je neuron nacházející se v sítnici. Amakrinní buňky jsou nejrozmanitější skupinou neuronů v jakékoliv oblasti mozku - existuje jich více než 30 tříd u obratlovců. U jiných strunatců, jako například jistých druhů ryb, u kterých je zrakový smysl vysoce vyvinutý, bylo zdokumentováno přes 70 tříd.[1]
Přehled
[editovat | editovat zdroj]Amakrinní buňky se vyskytují v sítnici v horní plexiformní vrstvě, která se nachází mezi vrstvou gangliových buněk a vnitřní jadernou vrstvou a jsou v ní lokalizované synapse bipolárních buněk s gangliovými buňkami sítnice.
Podobně jako horizontální buňky pracují amakrinní buňky laterálně a ovlivňují výstup bipolárních buněk. Přes synapse interagují s axony bipolárních buněk a s dendrity retinálních gangliových buněk. Amakrinní buňky se tedy podílí na formování signálu z fotoreceptorů přes bipolární buňky do gangliových buněk v rámci zrakové dráhy.[2]
Funkce
[editovat | editovat zdroj]O jejich přesné funkci je známo relativně málo, hrají ale roli při integraci signálů z tyčinek a čípků do gangliových buněk a při zpracování vstupu v rámci receptivních polí. V sítnici generují akční potenciály jenom gangliové buňky - ostatní buňky reagují na podnět stupňovaným membránovým potenciálem. Výjimkou jsou některé amakrinní buňky.[3] Amakrinní buňky jsou součástmi diskrétních obvodů v rámci sítnice. Jejich funkce v rámci zpracování signálu je převážně analogového charakteru - na rozdíl od například gangliových buněk, které signál zprostředkují akčním potenciálem (který má charakter digitální, "všechno anebo nic"). Amakrinní buňky se uplatňují při filtraci signálu, odstranění šumu a jako jistá forma vyrovnávací paměti (anglicky buffer).[1]
Klasifikace
[editovat | editovat zdroj]Dříve se předpokládalo, že všechny typy amakrinních buněk postrádají axon.[4] Pro většinu amakrinních buněk to taky platí - na jejich dendritech se nacházejí vstupní a výstupní synapse, axon jim chybí. Některé typy amakrinních buněk mají dlouhé výběžky podobné axonům, které jim slouží k integraci signálu přes větší vzdálenosti v rámci sítnice, tyto ale nevystupují ze sítnice jako axony gangliových buněk.[2]
Podle novější formy klasifikace neuronální vrstvy sítnice se amakrinní buňky, které axon mají, vyčleňují jako samostatní třída axonálních buněk, které spolu s amakrinními a gangliovými buňkami patří do nadtřídy multipolárních neuronů.[1]
Onemocnění
[editovat | editovat zdroj]Jako reakce na poškození má sítnice (podobně jako centrální nervový systém) tendenci podléhat intenzivní přestavbě. Amakrinní buňky jsou v rámci tohoto procesu velmi aktivní, často vytvářejí nové dendrity. Mohou být, stejně jako jiné sítnicové neurony, vybuzené k migraci v rámci sítnice. Amakrinní buňky jsou nejodolnější skupinou buněk v rámci neuronální vrstvy sítnice - při postupném odstraňování neuronů umírají tyto buňky jako poslední. Amakrinní buňky by proto mohly být důležitým faktorem zabraňujícím úplné neuronální degradaci při nepřítomnosti podnětů z fotoreceptorů.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amakrinzelle na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e Encyclopedia of the Eye, Volume 2. Redakce Darlene A. Dartt, Joseph C. Besharse, Reza Dana. Oxford, UK; San Diego, CA: Elsevier Academic Press, 2010. ISBN 978-0-12-374200-1. S. 330-337.
- ↑ a b Lexikon der Biologie, 1. Band. Heidelberg: Spektrum Akademischer Verlag, 2004. ISBN 3-8274-0326-X.
- ↑ Bear, Mark F., PhD; Connors, Barry W., PhD; Paradiso, Michael A., PhD. Neuroscience: exploring the brain, 3rd ed.. Philadelphia, PA 19106; Baltimore, MD 21201: Lippincott Williams & Wilkins, 2007. Dostupné online. ISBN 0-7817-6003-8. S. 288-306.
- ↑ Ramon y Cajal, Santiago. Die Retina der Wirbelthiere. Wiesbaden: [s.n.], 1894.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Amakrinní buňka na Wikimedia Commons
